HOSTOVSKÝ Egon 1908–1973

	Egon HOSTOVSKÝ
	;
Datum narození	23. 4. 1908
Místo narození	Hronov
Datum úmrtí	7. 5. 1973
Místo úmrtí	Montclair (New Jersey, USA)
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎; Spisovatel‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 124–125. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/47773

HOSTOVSKÝ, Egon, * 23. 4. 1908 Hronov, † 7. 5. 1973 Montclair (New Jersey, USA), spisovatel

H. pocházel z židovské rodiny s osmi dětmi, byl synem spolumajitele textilní továrny Josefa H. (1861–1942) a Fritzi, roz. Fränklové (1868–1932). Bratranec malíře Karla H. (1892–1943). Vystudoval 1919–27 reálné gymnázium v Náchodě, po maturitě pokračoval na Filozofické fakultě UK a od 1929 ve Vídni (do 1937, disertační práci však neobhajoval). 1930–37 byl postupně redaktorem v nakladatelstvích Melantrich, Sfinx, Šolc a Šimáček, od 1937 působil jako úředník na ministerstvu zahraničních věcí. Po okupaci Československa odjel 1939 z přednáškového turné v Bruselu do Paříže, po pádu Francie uprchl do Lisabonu, odkud 1941 odplul do USA, kde se stal úředníkem na československém konzulátu v New Yorku. Na ministerstvu zahraničí pracoval i po návratu do ČSR 1947. Na jaře 1948 nastoupil jako chargé d’affaires na velvyslanectví v Norsku, 1949 na funkci rezignoval a rozhodl se zůstat v cizině. 1950 odjel opět do USA, americké občanství získal 1957. Učil češtinu na vojenské škole v Monterey, pracoval v redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa, později byl spisovatelem z povolání. 1964 se odstěhoval do Dánska, po návratu do USA 1966 žil v Millburnu ve státě New Jersey. Pochován byl v USA.

H. debutoval 1923 v Podkrkonošských rozhledech (Náchod), dále publikoval v Ostravském večerníku (1927 zde jako příloha vyšel knižně nevydaný román Ve výhni), Národním osvobození (1931 zde na pokračování próza Ztracený stín) aj., ve třicátých letech přispíval do Hosta, Hovorů o knihách, Kvartu, Lidových novin, Literárních novin, Lumíru, Rozhledů po literatuře a umění aj. Již jako student se zapojil do spolku Kapper, sdružení českých akademiků-židů (též předseda) a redigoval jeho Kalendář českožidovský (1931–37, s dalšími). Ve Studentském časopise užíval pseudonymu H. Noge. V zahraničí jeho prózy a fejetony otiskovaly Čs. boj (Paříž), Obzor (Londýn), Zítřek (New York), po 1949 Československý přehled, Československé noviny a Proměny (vše New York), Hlas Československa (Washington) a Svědectví (Paříž). V šedesátých letech publikoval v domácích periodikách Divadelní noviny a Literární listy, po 1989 vycházely jeho texty v Literární příloze Telegrafu (1993 zde první část novely Epidemie) a v Divadelní revui (1994 drama Osvoboditel se vrací).

Svým světovým názorem zdůrazňujícím existenciální a filozofický rozměr lidského bytí se H. řadí k představitelům pražské židovské literatury po bok Franze Kafky, Richarda Weinera a Franze Werfela. Zajímaly ho duchovní osamění a izolace člověka, pnutí mezi individuální touhou po harmonii a nesrozumitelnou, odcizenou společností, hrdinova potřeba osvobozujícího činu směřujícího k uchopení vyšší pravdy skutečnosti (již v debutu Ghetto v nich, 1928). V prózách z třicátých a čtyřicátých let (Danajský dar, 1930; Případ profesora Körnera, 1932; Úkryt, 1943) byli H. introvertní a zranitelní hrdinové nuceni konfrontovat se s mimořádnými situacemi. Jinde vyústila reálná situace vnějšího ohrožení v iracionální jednání (Žhář, 1935), nebo naopak vedla k těsnějšímu semknutí společenství (Dům bez pána, 1937). Pod vlivem nástupu fašismu a následující války se u H. prohloubil pocit groteskní tragičnosti života. Zatímco román Sedmkrát v hlavní úloze (1942) se zabýval zobrazením zápasu humanistické evropské kultury s rasismem a vypořádával se s osudem a vinou evropské inteligence, pozdější románové podobenství Cizinec hledá byt (1947) pojednává prostřednictvím motivů cizince, bezdomoví, nezakotvenosti i dvojnictví o absurditě vztahů mezi lidmi, pramenící nejen z poválečné situace v tzv. velkých dějinách, ale také z individuálního sváru rozumu a citu, tvůrčího pojetí života a lidské slabosti; na konkrétním osudu vyjevuje obecný mravní smysl života. Analogicky ve filozofických Listech z vyhnanství (1941) symbolizuje H. souběh politického exilu s metafyzickým vyhnanstvím.

Od počátku padesátých let se H. celoživotní téma promítalo do zachycení světa evropských emigrantů v poválečné Americe. V obrazu jejich života, v němž postupně převládá ztráta víry v pozitivní ideje, využívá H. prvků napínavého, špionážního děje (Půlnoční pacient, 1954), či odkrývá za využití bizarnosti a grotesknosti bezmocnost lidí vůči mechanismům moci (Dobročinný večírek, 1957). Hledání ztracené lidské identity a úzkost člověka vrcholí románovou psychologickou analýzou Všeobecné spiknutí (1961), v níž H. tematizuje autobiograficky motivovaný příběh spisovatele cizího původu žijícího v Americe jakožto obraz prolínání skutečného světa se světem přeludů. Tak jako v jiných dílech je i zde nositelem vnitřní rovnováhy dorozumění s blízkým člověkem. Tato románová konfese je svědectvím H. věčných návratů ke kořenům a kontinuitě lidského života. Jediné H. drama Osvoboditel se vrací (1972) slučuje autorovy celoživotní názory na svět, na společnost, na profesionální politiku velkých slov.

V exilu i v domácím samizdatu byl H. po určitý čas mylně přisuzován román Lubora Zinka Únor. Zfilmovány byly H. novela Ztracený stín (1937, s názvem Vyděrač, scénář Jan S. Kolár, Jan Gerstel a Lubomír Linhart, režie Ladislav Brom) a román Půlnoční pacient (1957, s názvem Les Espions /Špioni/, režie Henri-Georges Clouzot). Pro divadlo byly zdramatizovány romány Všeobecné spiknutí (scénář Dušan D. Pařízek s názvem Spiknutí, 2008) a Cizinec hledá byt (2018, scénář Tomáš Loužný), pro Českou televizi romány Dobročinný večírek (1992, scénář a režie Jan Hřebejk) a Nezvěstný (2002, scénář Josef Eismann, režie Pavel Kačírek). Český rozhlas uvedl dramatizaci románu Půlnoční pacient (2006, režie Markéta Jahodová) a četbu na pokračování románu Cizinec hledá byt (2003, připravila Vlasta Skalická). Městská knihovna E. H. v Hronově se stala majitelem spisovatelovy knihovny, kterou 2012 daly převézt H. děti z USA. Poprvé se oženil s Jindrou, roz. Brumlíkovou, podruhé s Květou, roz. Ondrákovou. Třetí manželka Reggie (Regina) Hostovská, roz. Weissová (1929–1993), založila po jeho smrti Literární cenu E. H. Dcera PhDr. Olga Hostovská-Castiellová (* 1936) je literární historička, překladatelka z italštiny a editorka (rediguje mj. H. Spisy). Syn Paul (* 1958) je americký básník a překladatel ze znakového jazyka.

Blanka Svadbová

Dílo

Beletrie, výběr: Zavřené dveře, 1926; Stezka podél cesty, 1928; Černá tlupa, 1933; Cesty k pokladům, 1934; Kruh spravedlivých, 1938; Tři starci, 1938; Listy z vyhnanství, Chicago 1941, Praha 1946; Sedmkrát v hlavní úloze, New York 1942, Praha 1946; Úkryt, New York 1943, Praha 1946; Osamělí buřiči, 1948; Nezvěstný (dánsky s tit. Eftersogt, Kobenhavn 1951, česky Toronto 1955); Půlnoční pacient (angl. s tit. The Midnight Patient, New York 1954, česky tamtéž 1959); Dobročinný večírek (angl. s tit. The Charity Ball, London 1957, česky New York 1958); Všeobecné spiknutí (angl. s tit. The Plot, New York 1961, česky 1969); Tři noci, New York 1964; Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině aneb O ctihodném povolání kouzla zbaveném, Toronto 1966; Osvoboditel se vrací, Köln am Rhein 1972. Ostatní práce, výběr: Komunistická modla Julius Fučík a jeho generace, New York 1953 (též angl.). Výbory, výběr: Cizinci hledají byt, 1967 (obsahuje: Listy z vyhnanství, Sedmkrát v hlavní úloze, Cizinec hledá byt). Souborná vydání: Spisy E. H., 1994–2002, O. Castiellová-Hostovská (ed.). Překlady: S. Zweig, Dobrodružství života, 1931 (s O. F. Bablerem a R. Černým).

Literatura

Bibliografie: L. Vacina, in: E. H., 1990. Výběr: OSND 2/2, s. 1222
Tomeš 1, s. 507
LČL 2/1, s. 294 (se soupisem díla a literatury do 1990)
BL 1, s. 690 BJB, s. 89
Knapík, s. 108
SČS 1, s. 285–287
Slovník zakázaných autorů 1948–1980, J. Brabec – J. Lopatka – J. Gruša – P. Kabeš – I. Hájek (eds.), 1991, s. 150–152
Slovník české literatury po roce 1945, in: www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií díla a literatury, stav k 20. 6. 2022)
cs.wikipedia.org (stav k 20. 6. 2022)
P. Fraenkl, K problematice sebecitu v díle E. H., 1936
Padesát let E. H., J. Pistorius (ed.), 1958
Návraty. Jan Čep a E. H., 1969, katalog výstavy
E. H. Vzpomínky, studie a dokumenty o jeho díle a osudu, R. Šturm (ed.), Toronto 1974
F. Kautman, Polarita našeho věku v díle E. H., 1993 (původně samizdat, 1977)
Návrat E. H., F. Kautman (ed.), 1996
V. Papoušek, E. H., 1996
týž, Trojí samota ve velké zemi, 2001
V. Sádlo, E. H. a rodný kraj, 2007
týž, E. H. and his Native Land, 2008
V. Papoušek, Žalmy z Petfieldu: E. H., příběh spisovatele 20. století, 2012, s. 197–207
E. H.: Literární dobrodružství českého židovského spisovatele ve 20. století, V. Vaněk – J. Wiendl (eds.), 2018
O. Hostovská – V. Sádlo – B. Svobodová, E. H. a jeho radosti života, 2018
M. Zetová, Literární konstrukce paměti a vzpomínání v díle E. H., 2021 (magisterská diplomová práce, Fakulta humanitních studií UK, Praha). Vzpomínky: O. Hostovská: Můj penfriend E. H., Literární noviny 1, 1990, č. 14, s. 4–5
Z. J. Slouka, tamtéž 10, 1999, č. 15, s. 9
nekrolog, in: New York Times 8. 5. 1973, s. 46.

Prameny

LA PNP, Praha, osobní fond (inventář R. Ferklová, 2014)

Divadelní ústav, Praha, jevištní texty a dokumentace
NA, Praha, fond Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, matrika nar. židovské náboženské obce Náchod (1900–1949), inv. č. 1342, fol. 24
Pamětní deska, rodný dům, Hronov, Hostovského 247.

Reference