HORNÍK Jiří 1916–1961

	Jiří HORNÍK
Datum narození	5. 9. 1916
Místo narození	Libice nad Doubravou (u Chotěboře)
Datum úmrtí	30. 4. 1961
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 80. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48800

HORNÍK, Jiří, * 5. 9. 1916 Libice nad Doubravou (u Chotěboře), † 30. 4. 1961 Praha, malíř, ilustrátor

Navštěvoval havlíčkobrodské gymnázium a soukromou malířskou školu Rudolfa Vejrycha, 1935/36 prošel přípravkou na AVU u Josefa Loukoty, 1936–39 studoval v ateliéru Williho Nowaka, 1945 absolvoval u Jakuba Obrovského. Po malířských úspěších v době protektorátu, kdy začal vystavovat civilní krajiny a figurální náměty blízké skupině Sedm v říjnu (Pieta – útrapy války, 1944), byl 1946 přijat za člena Umělecké besedy. Na státní stipendium pobýval 1947/48 v Paříži na École des Beaux-Arts, kde se zdokonaloval pod vedením Nicolase Unterstellera. Krajinomalbě (bez přímé závislosti na pařížské škole) se věnoval v Paříži a jejím okolí (Katedrála v Chartres a Most přes Seinu, 1947), v Bretani, Normandii, na Korsice. 1948 se zúčastnil mezinárodní studentské výstavy v Maison Monaco Paris. Po návratu do vlasti vstoupil do II. krajského střediska Svazu československých výtvarných umělců; funkcionáři KSČ jej kritizovali pro návaznost na tradici moderního českého krajinářství, pro inspiraci fauvismem (Henri Matisse) a poetikou Jana Zrzavého. Byl nucen přijmout tvůrčí stáž na Ostravsku. I přes povinnou daň socialistickému realismu si počátkem padesátých let 20. století zachoval osobitý přístup, zaměřil se na portréty hornických a hutnických typů bez patosu monumentalizujících gest a postojů. Výrazově bohaté byly i H. krajiny Ostravska (Haldy, 1954). Od 1956 pěstoval kromě intimní krajinomalby a zátiší též novátorsky pojatý portrét. Jeho barevnost se oprostila, kresba prohloubila a prostor se zamlžil. Ke klasické dokonalosti dovedl portrét (Vlastní podobizna, Podobizna matky, Podobizna Františka Tichého, Podobizna Václava Viléma Štecha, Portrét malíře Josefa Peci), v němž dosáhl pronikavosti a tvarové čistoty. Věnoval se také ilustraci dobové beletrie, pohádek a učebnic češtiny, kresbami doprovázel Literární noviny a revue Plamen. 1958 byl jmenován profesorem AVU v Praze. Z prvního manželství s učitelkou Miladou se narodila dcera Eva, 1955 uzavřel druhý sňatek s překladatelkou a prozaičkou Zdenkou Psůtkovou (1929–2001).

Martin Kučera

Literatura

Toman 1, s. 372
Toman D, s. 74
SČSVU 3, s. 264–265
EČVU, s. 173–174
NEČVUD, s. 297–298
J. Šetlík, O tvorbě J. H., in: Výtvarné umění 5, 1955, č. 6, s. 108–110
nekrolog: M. Klivar, J. H. – umělec lyrické síly, in: tamtéž 11, 1961, č. 7, s. 307–314
katalogy: Š. Jež, J. H., 1947
J. Kotalík, J. H. Obrazy a kresby 1943–1956, 1956
týž, J. H. – výběr z díla, 1973
https://cs.isabart.org/person/2732
cs.wikipedia.org (stav k 27. 10. 2022).

Reference