HOŘKÁ Ludmila 1892–1966

	Ludmila HOŘKÁ
Datum narození	26. 4. 1892
Místo narození	Dvořisko (č. o. Kravaře /u Opavy/)
Datum úmrtí	4. 10. 1966
Místo úmrtí	Opava
Povolání	Spisovatel‎; Sběratel nebo upravivatel lidových písní‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 113–114. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48809

HOŘKÁ, Ludmila (vl. jm. Šindelářová, roz. Holubková, Marie), * 26. 4. 1892 Dvořisko (č. o. Kravaře /u Opavy/), † 4. 10. 1966 Opava, spisovatelka, básnířka, sběratelka folkloru

Dcera chalupníka a hostinského Benjamina Holubka a Johanny, roz. Heidrové. Matka brzy zemřela. H. získala jen základní vzdělání na německé škole v Kravařích a české ve Štítině (u Opavy). U řádových sester v Kravařích navštěvovala kurzy připravující dívky na roli matek a hospodyň v domácnosti. Od dětství vypomáhala otci v pohostinství. Po jeho smrti převzala hostinec a provozovala jej do konce padesátých let. 1914 se stal jejím manželem zedník Vincenc Šumník, záhy ovdověla a zůstala sama se synem a dcerou. Třetí dítě po narození zemřelo. Dcera Jana, provd. Masaříková, se přestěhovala do Kanady a zanechala písemné vzpomínky na dětství. 1919 se H. provdala podruhé, za zedníka Františka Šindeláře. V manželství se narodili tři synové a pět dcer.

Podporována etnografy Františkem Myslivcem a Janem Vyhlídalem začala H. sbírat folklor. Od 1925 publikovala lyrické básně v lašském nářečí i ve spisovném jazyce, drobnou prózu, úvahy a národopisné sběry (pořekadla, písně a tance) v periodikách Moravec, Náš Domov, České slovo či Radostná země. V Kravařích 1925 založila a vedla odnož národopisného sdružení Sedlišťané. Se zakladatelem sdružení Josefem (Jožou) Vochalou propagovala v Čechách a na Moravě osobitost Hlučínska, připojeného k ČSR až 1920, a zúčastňovala se návštěv prezidentů republiky ve Slezsku. Během světové hospodářské krize ve třicátých letech se dostala do existenčních potíží, které jí pomohli překonat Petr Bezruč, výtvarnice, spisovatelka a sběratelka folkloru Helena Salichová a básnířka Emilie Maria Gudrichová. H. vystupovala také v ostravském rozhlase. 1937 na pozvání ČAVU prezentovala hlučínský folklor v Praze. Když bylo v říjnu 1938 Hlučínsko zabráno Německem, poskytl H. několikaměsíční azyl P. Bezruč v Kostelci na Hané; během pobytu tam založila národopisný a taneční soubor. Kvůli činnosti v období první republiky ji po návratu do Dvořiska zatklo gestapo a krátce věznilo a vyslýchalo v Opavě. Při razii v jejím domě zničilo část rukopisů. S koncem druhé světové války se H. vrátila k národopisné a literární práci. Po únoru 1948 emigrovala nejstarší dcera do Londýna a H. byla nucena se odmlčet až do konce padesátých let.

V literatuře se prosadila pod pseudonymem Ludmila Hořká, který vyjadřoval povahu jejího života i regionu, náměty těžila z Hlučínska. V próze užívala lidových úsloví a obratů, uplatňovala lašské nářečí. Autobiografický román Doma (1943) ukázal život slezské vesnice na hranici Rakouska-Uherska a Německa do začátku první světové války. Na prvotinu H. navázala knihou Řeka (1945), jejímž hlavním motivem byla symbióza vesničanů s řekou Opavicí. Románovou trilogii o rodném kraji uzavřelo vyprávění Dolina (1962), sahající do konce druhé světové války. H. v něm zachytila germanizaci, nezájem centrálních úřadů v Praze o poměry v pohraničí a obětavost tamních vlastenců, zároveň popsala vlastní existenci v době druhé světové války. Svůj životní postoj nejlépe vyjádřila v novelách Bejatka (1959, polsky Miałam dwóch synów, 1961) a Mezivodky (1962), příbězích dvou žen vyprávěných v první osobě. Těžiště představovaly scénky z autorčina dětství a mládí. Cyklus povídek Hanysové (1961) sledoval osudy několika návštěvníků otcova hostince. Posledním dílem Bílé punčochy (1964) dala H. najevo protiválečné stanovisko prostřednictvím vzpomínek jednoho z rodáků obce Dvořisko, kteří 1938 po získání německé státní příslušnosti narukovali do wehrmachtu. V jeho vyprávění ožily události spojené s nástupem fašismu na Hlučínsku. Sbírka lidových písní z Kravařska a kronika obce Dvořisko zůstaly v rukopise.

H. promítla do literatury specifičnost Hlučínska, tíhu ženského údělu, vyrovnání se s dějinnými zvraty a vlastní morální postoje. Zaujala např. básníka Vladimíra Holana, kterého na ni upozornil filolog a literární historik Josef Vašica. Pro podobnost témat a styl psaní obdržela přízvisko Božena Němcová Hlučínska. Byla pohřbena ve Štítině, v Kravařích byla po ní pojmenována ulice. Jejímu odkazu se věnoval etnograf Antonín Satke (1973 podnítil vznik folklorního souboru Bejatka ve Štítině; 1992 uspořádal a vydal sbírku jejích nepublikovaných básní Tesknice).

Jaromíra Knapíková

Dílo

výběr: Národopisné paběrky z Hlučínska, 1948 (2. vyd. 2002). Výbor z díla: Trnité cesty, J. Svoboda (ed.), 1975.

Literatura

HS 1, s. 479
Ficek 2, s. 52–53 (se soupisem díla a literatury)
MČE 2, s. 836
LČL 2/1, s. 284–286 (se soupisem díla a literatury)
Slezsko 1, s. 47–48 (se soupisem díla a literatury)
Lidová kultura, s. 81
Z. Váchová, Národopisec k dílu L. H., in: Časopis Slezského muzea. Série B – vědy historické 9, 1960, č. 1, s. 34–45
A. Satke, Poezie L. H., in: Slezský sborník 66, 1968, č. 3, s. 342–359
týž, Božena Němcová a L. H. – podobnost dvou osudů v životě a tvorbě, in: ČL 59, 1972, č. 1, s. 1–4
J. Masaříková, Matka a syn. Ze vzpomínek nejstarší dcery L. H., in: Ostravský večerník 25. 4. 1972, s. 4
J. Urbanec, Z archivu. Vladimír Holan L. H., in: Kulturní měsíčník 8, 1990, č. 2, s. 63–64
Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, M. Pavlicová – L. Uhlíková (eds.), 1997, s. 39
Osobnosti střední Moravy. Kalendář výročí 2006, A. Vitásková – S. Vykydalová (eds.), 2005, s. 34
D. Vlašínová, L. H. Hořký život – hořké jméno. Portrét spisovatelky, 2008 (se soupisem díla, pramenů, literatury a foto)
M. Janíková, Prozaická tvorba L. H., 2013 (magisterská diplomová práce, FF UP, Olomouc, se soupisem literatury)
www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla, literatury a foto, stav k 21. 7. 2022)
cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 21. 7. 2022)
nekrology: V. Ficek, Zemřela spisovatelka L. H., in: Slezský sborník 64, 1966, č. 4, s. 563–564
M. Rusinský, Za L. H. (26. 4. 1892 až 4. 10. 1966), in: Červený květ 11, 1966, č. 11, s. 351.

Prameny

ZA, Opava, sbírka matrik, řkt. f. ú. Komárov, matrika nar. (1890–1901), inv. č. 10236, sign. Op VIII 20, fol. 114

Památník Petra Bezruče, Opava, osobní fond
SOkA, Opava, fond MěNV Kravaře, Kronika Kravařska – strojopis L. H.

Reference