HOSTÁŇ Jan 1898–1982
| Jan HOSTÁŇ | |
| Datum narození | 2. 6. 1898 |
|---|---|
| Místo narození | Brzice (u Náchoda) |
| Datum úmrtí | 16. 5. 1982 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Spisovatel |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 117–118. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48812 |
HOSTÁŇ, Jan, * 2. 6. 1898 Brzice (u Náchoda), † 16. 5. 1982 Praha, básník, prozaik, publicista, pedagog
Byl synem učitele a později řídícího učitele Jana H. st. (* 23. 8. 1869 Neznášov /u Jaroměře/, † 29. 9. 1940 Praha), který působil převážně ve východních Čechách a příležitostně psal básně, písně a divadelní hry, byl výborným šachistou, hudebníkem a propagoval chov ryb.
Od 1909 studoval H. gymnázium ve Dvoře Králové nad Labem. 1916 byl odveden, dostal se na východní frontu. Po skončení první světové války se zapsal na Lékařskou fakultu UK, studia kvůli finančním potížím nedokončil. Krátce působil jako zdravotní poručík v zeměbranecké nemocnici. 1919/20 absolvoval pedagogický kurz při Amerlingově učitelském ústavu a stal se učitelem. Nejprve učil na menšinové škole v Záluží (u Mostu), poté na obecné škole v Chyňavě (u Berouna) a 1922–28 na pokusné Volné socialistické škole práce v Kladně. 1926–28 si doplňoval vzdělání na Škole vysokých studií pedagogických. V první polovině dvacátých let vstoupil do KSČ. Svými radikálními postoji se netajil, proto byl často překládán (Kladno, Hostivice, Buštěhrad, pokusné reformní školy v okrajových pražských čtvrtích Michli a Hostivaři). 1932 začal pracovat ve Státním nakladatelství v Praze; od 1934 řídil knižnici Sad a byl redaktorem Věstníku Státního nakladatelství. Počínaje rokem 1938 se živil jako učitel na měšťanských školách v pražských Nuslích a Vršovicích. V květnových dnech 1945 byl jako rukojmí krátce vězněn na Pankráci. 1945 se stal správcem a později vrchním radou Státního nakladatelství. 1951–59 opět učil, po epizodickém působení ve funkci ředitele střední školy na Pankráci byl od 1953 ředitelem základní školy v Michli. Jako externista přednášel na knihovnické škole a Pedagogické fakultě UK. Po odchodu do penze byl 1959 oceněn titulem zasloužilý učitel, 1968 se stal nositelem Řádu práce. Byl přesvědčeným komunistou konzervativního zaměření, který v šedesátých letech kritizoval reformní tendence uvnitř Svazu československých spisovatelů. Na počátku sedmdesátých let se podílel na ustavení normalizačního Svazu českých spisovatelů.
Již od počátku dvacátých let se H. věnoval literární, politické a osvětové práci, v které nepolevil ani později. Podílel se např. na činnosti Socialistického sdružení učitelského, Výboru pro demokratické Španělsko, Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, později Svazu občanů bez vyznání. Jako člen Spartakových skautů práce či Masarykova lidovýchovného ústavu se zaměřoval mj. na výchovu mládeže, postupně se jeho doménou stala oblast dětské literatury (Sdružení přátel literatury pro mládež). Byl členem redakcí učitelských periodik a časopisů určených dětem a mládeži. Intenzivní byly jeho přednášková činnost (zejména o SSSR a dětské literatuře) a spolupráce s rozhlasem.
Do literatury H. vstoupil jako básník publikující časopisecky politické, satirické a intimní verše. Psal proletářskou poezii, často určenou dětem, a vyzdvihoval její agitační funkci. Jeho světonázor se do tvorby nezřídka promítal. Zároveň tvořil verše pro nejmenší v duchu Josefa Václava Sládka či Josefa Kožíška. Během první republiky přispíval převážně do levicově orientovaných periodik, např. Proletkult či Rudé právo. Jeho tvorba měla často didaktický rozměr. H. práce byly jednak beletristické, jednak popularizační, často však s uměleckými ambicemi (jednalo se nejen o učebnice, ale i další učební pomůcky). V tomto ohledu byla novátorská knižnice Naučná četba, která vycházela z vlastivědných příruček k prohloubení školní látky, avšak H. dokázal zvolenou problematiku podat zajímavou formou a vhodně zasadit do kontextu reálného světa, čímž ji přibližoval dětem. Po válce na tuto edici navázala řada nazvaná přehledné příručky. Psal i povídky a pohádky, byl autorem příruček a didaktických pomůcek i teoretických studií zaměřených na dětskou literaturu. Jeho jediný román určený dospělým čtenářům, Ranhojič (1972), pojednává o životních osudech lidového léčitele v 18. století. H. verše zhudebnili např. Emil Axman, Olga Putzkerová, František Šauer, Karel Hába, Ilja Hurník. Byl ženatý, jeho dcera se provdala za romanistu Jana Otokara Fischera (1923–1992).
Lenka Křížová
Dílo
výběr: básně pro děti: U dětské postýlky, 1930; V háječku a v lese, 1947; Jeřabinky; Pod prapory; Námořník, vše 1949; Švitořilky, 1961; Repetilka, 1974. Pohádky: Kladivo, srp a pero, [1922]; Rytíři z Východu; Jak Voloďa přemohl krutého cara, obě 1970. Básně, dramata a povídky pro děti: Veselé koření pro besídky; Veselá besídka, obě 1928. Umělecko-naučné texty: Kráva, naše potěšení, 1931; Co dokáže elektřina?, 1932 (s A. Sturmem); Karlíček na houbách; Kůň nebo auto?; Co se děje, když spíš, vše 1932 (s A. Sturmem); Děti u novostavby; O filmu, obě 1935; Napiš si noviny sám!; Děti hrají divadlo, obě 1936. Prózy pro mládež: Ve skautském táboře, 1933 (1947 jako Stan v lesích); Dva věrní přátelé; Naďa hrdinka, obě 1970. Pedagogické příručky: Práce s dětmi, 1925; Pro dětskou knihu, 1939. Ostatní: Obrázková zpráva o prvním dvacetiletí Čs. republiky, 1938 (s V. Osvaldem a J. Hořejšem); K. Gottwald prezidentem republiky, 1948 (s J. Hořejšem).
Literatura
- MČE 2, s. 839
- LČL 2/1, s. 288–290 (se soupisem díla a literatury)
- HS 1, s. 479
- SČS 1, s. 282–285
- Knapík, s. 108
- P. Janoušek, Dějiny české literatury 1, 2007, s. 325–327
- slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury, stav k 23. 8. 2022)
- J. Mervart, Naděje a iluze. Čeští a slovenští spisovatelé v reformním hnutí šedesátých let, 2010, s. 164, 192
- A. Kolářová, Jazyková manipulace a propaganda v dílech J. H., 2020 (bakalářská diplomová práce, FF UP, Olomouc)
- cs.wikipedia.org (stav k 23. 8. 2022).
Prameny
Divadelní ústav, Praha, jevištní texty a dokumentace.
Reference