HOSTOMSKÁ Anna 1907–1995

	Anna HOSTOMSKÁ
Datum narození	6. 8. 1907
Místo narození	Tábor
Datum úmrtí	28. 3. 1995
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎; Mecenáš nebo organizátor hudebního života‎; Televizní pracovník nebo reportér‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 123–124. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/48813

HOSTOMSKÁ, Anna, * 6. 8. 1907 Tábor, † 28. 3. 1995 Praha, rozhlasová redaktorka, hudební publicistka, spisovatelka, popularizátorka

Pocházela z hudebně založené rodiny soudního úředníka Otokara Hostomského (1872–1948) a učitelky Leontýny, roz. Lankašové (* 1878). Roku 1926 maturovala na státním reálném gymnáziu v Pelhřimově, 1926/27 absolvovala abiturientský kurz na obchodní akademii v Praze-Karlíně, dva semestry studovala francouzštinu a literaturu na univerzitě v Lyonu. 1928 nastoupila jako úřednice a stenotypistka Liberecké obchodní a živnostenské komory, 1929 začala působit v Československém rozhlasu v Praze. 1936–39 studovala při zaměstnání na Filozofické fakultě UK filozofii, sociologii a dějiny umění. Druhou světovou válkou přerušená studia dokončila až 1947, rigorózní práci neobhajovala (zkrácená verze Rozhlas a jeho posluchači vyšla 1984 jako interní tisk Československého rozhlasu). V rozhlase se postupně vypracovala až na vedoucí odboru smíšených a zábavních pořadů (1945–50). Zároveň připravovala také vlastní relace. Jako redaktorka a hlasatelka dosáhla mimořádné popularity zejména 1952–62 díky didaktickému cyklu Co máte nejraději. Operní pořady sestavené podle návrhu posluchačů (odvysílala na patnáct set výňatků z více než tří set dvaceti oper). Opakovaně vycházela její populární kniha Opera – průvodce operní tvorbou (1955, 11. vyd. 2018). H. na ní spolupracovala s Lubomírem Dorůžkou, Emilem Ludvíkem, Jarmilou Brožovskou, Václavem Noskem, Helenou Havlíkovou, Ivanem Rumlem, Vladimírem Léblem a dalšími. V rozhlase připravila tisíce hudebních a publicistických relací, rozhovorů a průvodních slov. Věnovala se též překladům operních a operetních libret a písní z polštiny (S. Moniuszko: Dziady, Hrabina, Strašný dvůr), z ruštiny (M. Lysenko: Natalka Poltavka /s J. Hrivňákem/; N. Rimskij-Korsakov, Věra Šelogová), němčiny (R. Wagner: Lohengrin; J. Strauss ml.: Netopýr; R. Heuberger: Ples v opeře), francouzštiny a italštiny (G. Puccini: Gianni Schicchi). Publikovala v časopisech Radiojournal, Náš rozhlas, Československý rozhlas a televize, Hudební rozhledy, Hudba a škola, Gramofonový klub ad. 1960–61 vysílal rozhlas její cyklus Hudba, kterou mám rád, jejž H. přepracovala a vydala knižně. 1962 odešla na odpočinek. Spolupráci s rozhlasem neukončila, dále připravovala externě pořad Hudební střípky – klípky. Kromě toho působila v Divadle hudby a od založení Gramofonového klubu (1958) v jeho výboru. Sestavila a slovem provázela četné výchovné koncerty pro mládež i pro dospělé. Veřejně vystupovala až do konce života. 1998–2004 byla pravidelně udělována cena nesoucí její jméno nejmladšímu účastníkovi festivalu mladých umělců Šumperské preludium. Dvakrát se provdala, poprvé za JUDr. Josefa Kumermana, po rozvodu se jejím druhým manželem stal hudební vědec Mirko Očadlík (1904–1964).

Vít Hostomský, Jan Králík

Dílo

výběr: Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby, 1959 (5. vyd. 2007); Kouzelný svět. Vyprávění o světové opeře, 1960; Labyrint hudby a ráj srdce, 1967; Z operního jeviště – doplněk průvodce operní tvorbou, 1968 (s kol.); Hudba a lidé. Svědectví významných osobností vědy, kultury a sportu o jejich společné lásce k hudbě, 1969; Mirko Očadlík, in: Rozhlasová práce 9, 1985, č. 2, s. 1–57; Výběr hudebních skladeb a gramofonových desek, in: J. Bukačová, Aby člověk nebyl nikdy sám, 1966; O libretu a hudebním obsahu opery, in: V. Blodek – K. Sabina, V studni, 1959; Modlitby v operách (námět J. Lakosilová), CD ROM 0082–4, 1997; Svět opery A. H., CD ROM 0248–2–611, 2003. Překlad: Les plus beaux contes de la musique, Paris 1995.

Literatura

HS 1, s. 483
International Who’s Who in Music and Musicians’ Directory, Cambridge 1975
Malá encyklopedie hudby, 1983, s. 256
Tomeš 1, s. 507 P. Janoušek a kol., Dějiny české literatury 1945–1989, 2, 2007, rejstřík
Neviditelní, in: Náš rozhlas 13, 1946, č. 41, s. 3
Nový průvodce operní tvorbou, in: Hudební rozhledy 10, 1957, s. 434
A. H., in: Rudé právo 3. 3. 1984, příloha Haló sobota, s. 7
Cesty životem, in: Květy 40, 1990, č. 46–50
vla, Zemřela popularizátorka vážné hudby, in: MF Dnes 4. 4. 1995, s. 18
P. Zapletal, Za A. H., in: Hudební rozhledy 48, 1995, č. 5, s. 26
J. Králík, Síla slova A. H., in: Týdeník rozhlas 2007, č. 32, s. 15
E. Ješutová, 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Čeští tvůrci slovesných pořadů 1, 2008, rejstřík
R. Rouček, Pocta A. H., in: Babylon 22, 2013, č. 5, Literární a výtvarná příl., s. IV
P. J. Vinš, Laskavá průvodkyně světem hudby, in: Naše rodina 49, 2017, č. 33, s. 20
cs.wikipedia.org
www.ceskyhudebnislovnik.cz (obě stav k 7. 5. 2022).

Prameny

SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Tábor, matrika nar. (1907–1908), fol. 68

NA, Praha, osobní fond (nezpracováno).

Reference