FORSTER Vilém 1884–1934
| Vilém FORSTER | |
| Datum narození | 16. 3. 1884 |
|---|---|
| Místo narození | Ratibořské Hory (u Tábora) |
| Datum úmrtí | 22. 5. 1934 |
| Místo úmrtí | Radešovice (u Benešova) |
| Povolání | Filozof |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 319–320. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/55526 |
FORSTER, Vilém, * 16. 3. 1884 Ratibořské Hory (u Tábora), † 22. 5. 1934 Radešovice (u Benešova), filozof, psycholog, pedagog
V literatuře bývají uváděna také F. odlišná životní data (1882 až 1932). Cestu k volbě profese hledal zvolna. Teprve 1918 promoval na české univerzitě v Praze, kde studoval filozofii a psychologii. Patřil k žákům F. Krejčího, se kterým se však pod vlivem dalšího studia ve Velké Británii a Francii počátkem dvacátých let začal v odborných názorech postupně rozcházet. Působil na Filozofické fakultě UK od 1921, kdy se habilitoval, od 1929 tam přednášel jako mimořádný profesor. 1923–25 byl ředitelem Psychotechnického ústavu v Praze a od 1926 vedl Vojenský psychologický ústav. Spolu s F. Šerackým byl představitelem jednoho z hlavních směrů psychotechnického bádání v meziválečném Československu. Od F. Krejčího se vzdálil zejména v otázce psychofyzického paralelismu, proti kterému preferoval biologický dynamismus. Svou koncepci objasnil ve spise Energetické vlastnosti nervového dění a dynamika reflexů hybných a logických (1921). Ve svém díle reagoval také na dobovou módní vlnu okultismu a pokusil se odborně objasnit nevysvětlené jevy, které se projevovaly jasnovidectvím, telepatií, nonverbální komunikací apod. Jako jeden z prvních v ČSR se věnoval také psychologii práce. Proslul jako znalec a mistr analýzy psychiky a věřil, že lidský intelekt objeví doposud nepoznané souvislosti myšlení a existence. Zabýval se rovněž utvářením etických hodnot v souvislosti s myšlenkovými procesy v různých dobách. Kromě knižních publikací uveřejnil řadu časopiseckých studií v České mysli, ve Vojenských zdravotnických listech, jakož i v zahraničním odborném tisku v The Personnel Journal nebo L’Année psychologique. Byl přítelem J. Haška a členem jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.
Pavla Vošahlíková
Dílo
O duševním mechanismu, 1921; Okultní úkazy a jejich psychologický výklad, 1923; Rychlost a přesnost práce v tovární výrobě, 1924; Dnešní metody psychotechnické, 1924; Psychotechnika. Volba povolání, 1925; Duševní poruchy a jejich léčení, 1926; Optimální doba pracovní, 1926; Hospodaření lidskou prací, 1928.
Literatura
- nekrolog: V., in: Česká mysl 28, 1932, č. 3–4, s. 254–255
- MSN 2, s. 804
- Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 56
- Va., In memoriam V. F., 16. 3. 1882–22. 5. 1932, in: Česká mysl 36, 1942, č. 3, s. 139
- SČF, s. 137
- Tomeš 1, s. 321.
Reference