FUX Hugo 1844–1907

	Hugo FUX
	;
Datum narození	4. 6. 1844
Místo narození	Jevíčko
Datum úmrtí	16. 5. 1907
Místo úmrtí	Karlovy Vary
Povolání	Právník‎; Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 523. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/56149

FUX, Hugo, * 4. 6. 1844 Jevíčko, † 16. 5. 1907 Karlovy Vary, advokát, politik

Syn právníka, pozdějšího prezidenta krajského soudu ve Znojmě Friedricha F. a Henriette, roz. Starkové. Studoval na gymnáziích v Kroměříži, Olomouci a Brně. Hovořil výborně česky. Absolvoval práva ve Vídni (JUDr. 1867), kde krátce praktikoval, avšak už od 1869 působil jako advokát v Novém Jičíně, kde si 1873 otevřel samostatnou advokátní kancelář. Byl třikrát ženatý. Poprvé s Leopoldinou, roz. Komarekovou, dcerou klenotníka z Brna († 1871). Po druhém sňatku 1872 s příslušnicí starého novojičínského soukenického rodu Karolinou, roz. Preisenhammerovou (1854–1900), se začlenil mezi významné místní rodiny, neboť jeho švagrem se stal Heinrich Preisenhammer, novojičínský starosta (1873–79 a 1899–1900). Z tohoto manželství vzešel syn Hugo F. (* 27. 10. 1873 Nový Jičín, † 19. 6. 1951, Dettingen /u Stuttgartu/, Německo), působící v moravské finanční správě a od 1903 jako soukromý docent na německé technice v Brně. Po smrti své druhé ženy se F. v Brně 1901 oženil s Bertou, roz. Taborskou.

Již od konce šedesátých let se věnoval veřejně prospěšné činnosti v novojičínských spolcích a ústavech, které spoluzakládal, např. v novojičínské úvěrové bance, spolcích hudebním, školním krejcarovém a střeleckém, předsedal mužskému pěveckému spolku, inicioval vznik Německého politického spolku i jeho tiskového orgánu Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land. Od 1873 zasedal v obecním zastupitelstvu, 1879 byl zvolen starostou města a funkci vykonával dvacet let. Během jeho mandátu byla zprovozněna prosperující lokální dráha Nový Jičín – Suchdol nad Odrou, jež se stala součástí městského majetku, dále městský zaopatřovací ústav, byly vystavěny budovy krajského soudu, nemocnice a okresního hejtmanství, německý spolkový dům, zemská donucovací pracovna a přestavěny školy ve městě. 1884 byl F. zvolen poslancem moravského zemského sněmu, jímž zůstal až do smrti. Osvědčil se jako dlouholetý referent o školských otázkách. 1896–1907 pracoval v moravském zemském výboru jako přísedící a do jeho referátu patřily zemské finance, zdravotní ústavy, obě techniky v Brně i odborné školství. Působil v zemských i soukromých pojišťovacích institucích, které přetvořil v jeden z nástrojů politického vlivu, postaral se o zřízení zemských ústavů pro choromyslné v Jihlavě a Kroměříži. Inicioval konference zabývající se neutěšeným stavem zemských financí v Předlitavsku. Po smrti A. Prombera se v dubnu 1899 stal náměstkem zemského hejtmana, složil funkci starosty Nového Jičína a přestěhoval se do Brna.

Jeho politickou základnou byla liberální Deutschmährische Partei, v jejímž vedení se objevil již koncem osmdesátých let 19. století a brzy zaujal funkci místopředsedy (později předsedy) německého sněmovního klubu. Byl oblíbeným stranickým řečníkem. Od 1897 se stal členem kolektivního vedení Německé pokrokové strany na Moravě (Deutsche Fortschritts- partei in Mähren), kde představoval kontinuitu se staroliberální tradicí. 1893–97 byl členem vídeňské poslanecké sněmovny. Po vypršení mandátu však znovu nekandidoval, neboť dal přednost práci v zemské samosprávě. I přes odpor některých spolustraníků inicioval a podporoval uzavření německo-českého vyrovnání na Moravě. Již 1897 navrhl rozčlenit sněm do dvou národních kurií a třetí velkostatkářské, zároveň prosazoval národnostní rozdělení zemské školní rady i okresních školních rad. Ve sněmovním vyrovnávacím výboru působil jako hlavní vyjednavač německé občanské politiky. Za velký podíl na uzavření moravského vyrovnání byl 1906 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Volkwart. Byl oceněn i rytířským křížem Řádu Františka Josefa a Řádem železné koruny. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

Pavel Cibulka

Dílo

Gegen Liechtenstein. Rede gehalten bei der am 14. Februar 1888 im deutschen Vereinshause zu Neutitschein stattgefundenen Volksversammlung, 1888.

Literatura

Zpráva o činnosti moravského výboru zemského…, 1896–1907, totéž, 1897–1908, passim
nekrology: Tagesbote aus Mähren und Schlesien 17. 5. 1907 (Abendblatt)
Lidové noviny 17. 5. 1907
Neue Freie Presse 17. 5. 1907 Deutsche Volkszeitung 18. 5. 1907
Našinec 19. 5. 1907
Heller 1 (1885), s. 20–21
BL 1, s. 408
Slezsko 9 (21), s. 29
J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 182–186 (se soupisem literatury)
H. Glassl, Der mährische Ausgleich, München 1967, passim
P. Kladiwa – A. Pokludová – R. Kafková, Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914, 2/1. Muži z radnice, 2008, s. 629–630
P. Cibulka, Německé politické strany na Moravě, 2012, passim.

Reference