HNÍZDO Vladimír Jan 1914–1978

Z Biografický slovník českých zemí
Vladimír Jan HNÍZDO
Datum narození 17. 7. 1914
Místo narození České Budějovice
Datum úmrtí 2. 7. 1978
Místo úmrtí Praha
Povolání Sochař nebo medailér‎
Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Dramaturg, režisér nebo choreograf‎
Významnost D
Citace Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 689–690. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/59279

HNÍZDO, Vladimír Jan, * 17. 7. 1914 České Budějovice, † 2. 7. 1978 Praha, malíř, grafik, sochař, scénograf, pedagog

Jediný syn bankovního úředníka Bedřicha H., vnuk řezbáře z Týna nad Vltavou. Dětství prožil v rodišti, Košicích a v Kolíně, se kterým byl celoživotně spjat. Navštěvoval kolínské reálné gymnázium, 1930–34 studoval sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Mařatky a kresbu u Bedřicha Wachsmanna ml. a Karla Špillara, 1934–38 pokračoval v sochařské speciálce Bohumila Kafky na AVU. 1937–39 podnikl studijní cesty do Paříže, Mnichova, Berlína a Drážďan. Zážitky z nacistického Německa v něm posílily antifašistické smýšlení, jež vedlo k jeho poválečnému členství v KSČ (1950 jako katolík ze strany vystoupil). Od třicátých let spolupracoval jako jevištní výtvarník s ochotnickými soubory, loutky a dekorace navrhoval pro představení Osvětového svazu (často ve spolupráci s budoucím filmařem Karlem Zemanem). Jako sochař byl zakázkami vázán na město Kolín, kde vytvořil mj. portrétní busty Karla Legera, Josefa Svatopluka Machara, Jana Antonína Prokůpka, funerální plastiky a portréty včetně dětských bust. Vynikl v komorním formátu, menšího zdaru dosáhl figurálním reliéfem Osvobození (1948). Z jeho sochařského díla se dochovalo málo, významově nepřekročil hranice regionu. Výraznější bylo jeho uplatnění scénografické. Vytvořil pět scénických návrhů pro operní inscenace režiséra Josefa Munclingera v Národním divadle (E. Humperdinck: Královské děti, 1942; F. von Flotow: Marta, 1943; A. Dvořák: Rusalka, 1944 – výprava shořela při náletu na Prahu v únoru 1945; týž: Čert a Káča, 1947; N. A. Rimskij-Korsakov: Sněguročka, 1950). Roku 1949 se odstěhoval do Prahy. Od 1950 byl výtvarníkem, od 1954 šéfem výpravy v Městském a oblastním divadle Kolín, kam dojížděl a kde scénograficky připravil asi šedesát inscenací. Za ředitele Miloše Vojty se věnoval převážně české divadelní klasice a nedostal příležitost vybočit z popisné estetiky tehdejší doby, inklinující k detailu a potlačující koncepční vidění. Po nástupu ředitele Zdeňka Míky (1955) se zlepšila kvalitativní úroveň scénografií a H. mohl na velkých projektech (F. Schiller: Marie Stuartovna, 1957; A. P. Čechov: Tři sestry, 1959, aj.) prokázat své schopnosti. Před reorganizací divadla a po odvolání ředitele Míky 1959 z kolínské scény odešel a na rok nastoupil do Scénografického ústavu vedeného Miroslavem Kouřilem. 1960–76 učil scénografii a dějiny umění na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze-Žižkově, pro potřeby výuky vypracoval skripta. Jeho mimořádný tvůrčí potenciál se plně rozvinul až v závěru života.

Stěžejní oblastí H. zájmu byly malba a kresba. Protože téměř nevystavoval, z existenčních důvodů se věnoval i grafice, hlavně užité (plakát, knižní typografie, ex libris, bibliofilské tisky). Od doby protektorátu se autonomně vyjadřoval kresbou, od šedesátých let také malbou. V přísném sebekritickém výběru zachoval jen to, co sám považoval za definitivní, většinu díla průběžně ničil. Jeho velkým vzorem byl malíř a grafik Zdenek Rykr, kterého znal z Kolína. Od něho převzal estetiku stylové nejednotnosti. H. plátna stojí na pomezí reality, snu a abstrakce. Zobrazují organické tvary vztyčených sošných konstrukcí, tváře kolážově poskládané z různých předmětů v duchu manýrismu a záběry města inspirované Skupinou 42. Poslední dva roky života se věnoval pastelu, v čemž dosáhl mezinárodně srovnatelných výsledků. Veřejnosti stále málo známé, pečlivě vybrané torzo kombinovaných technik na papíře má ráz intimní zpovědi (např. akt symbolizující existenciální a náboženské motivy). 1941 se oženil s Ludmilou, roz. Kačírkovou (1919–1998), s níž měl dcery Evu a Alenu. Manželství se rozpadlo 1951. H. pozůstalost je uložena v Regionálním muzeu v Kolíně.

Martin Kučera

Literatura

Reference

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HNÍZDO_Vladimír_Jan_1914–1978&oldid=688790“