HOŠEK Arne 1885–1941

	Arne HOŠEK
Datum narození	24. 4. 1885
Místo narození	Uherský Ostroh
Datum úmrtí	30. 10. 1941
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Architekt‎; Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 126–127. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/67161

HOŠEK, Arne (kř. jm. Arnošt), * 24. 4. 1885 Uherský Ostroh, † 30. 10. 1941 Praha, architekt, akustik, estetik, malíř

Roku 1902 maturoval H. na reálce a poté absolvoval pozemní stavitelství a architekturu na ČVŠT (1908 Ing. arch.). Od 1910 byl zaměstnán na Zemském úřadu v Praze, od 1925 na ministerstvu veřejných prací, kde dosáhl hodnosti vrchního odborového rady. Studijně pobýval ve Francii, Německu, Rakousku, Maďarsku, Velké Británii, Polsku, Itálii, Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku. Stal se členem Masarykovy akademie práce, Klubu architektů, Syndikátu výtvarných umělců a od 1932 pařížské skupiny Les artistes musicalistes. Od 1927 se účastnil čtyř kongresů hnutí Farbe-Ton-Forschungen v Hamburku. Abstraktní muzikalistickou malbu, založenou na akvarelovém a kresebném zachycení vztahu mezi tonální hudbou a výtvarným tvarem, vystavoval na kolektivních přehlídkách v Hamburku (1931), Lausanne (1932), Mnichově (1932), Lipsku (1932), Paříži (1932, 1934, 1935), Praze (1934, 1935), Budapešti (1936) a São Paulu (1938). Jeho teoretické dílo zůstalo roztroušeno v časopisech Zprávy veřejné služby technické, Stavba, Klíč, Magazín Družstevní práce, Česká hudba, Architektura a Farbe-Ton-Forschungen. Architektonické projekty se většinou nerealizovaly pro přílišnou náročnost provedení (např. Janáčkova síň v Praze – s Miroslavem Kouřilem a Josefem Rabanem, Průmyslová škola v Hradci Králové, Městské divadlo v Poděbradech – s M. Kouřilem a Milanem Babuškou). Dva projekty s generačně mladšími Lubomírem a Čestmírem Šlapetovými (adaptace ostravského kina Alfa, 1938, a Dům osvěty v Ostravě, dokončený 1948) se dočkaly uskutečnění. Jeho scénické návrhy pro Národní divadlo byly odmítnuty.

H. přínos akustický a estetický je obsažen ve studii Souvislost barev a tónů a v dalších statích, např. Je melodie základem umění? (1927). Jako teoretik, výtvarník a hudebník byl autodidakt a tvorbu poznamenal diletantismus, jakkoli je založena na výjimečných nápadech a objevech, souvisejících s jeho profesí a výzkumy fyzikálními a synestetickými (spojitost jednotlivých druhů umění v tzv. devátém umění). Zabýval se poměrem prostoru, linie, barvy a tónu, resp. zvuku. Zájem o další obory, např. psychologii tvoření, zákony chvění, optiku, směřoval k syntéze umělecké práce ve „všeumění“, pojmu blízkém absolutnímu umění. Jeho abstraktní akvarely a kresby s organickými a florálními tvary ho sblížily se skupinou muzikalistů, jejichž výstavu v Praze 1934 uspořádal. Kromě nově pojaté malby, v níž zachycoval konkrétní zvukový vjem poslechu lidové písně nebo rozsáhlé kompozice starší a novější hudby, hledal optimální akustický prostor pro divadlo všech forem a pro hudební sál. Navrhl reformní divadelní studio. Zajímalo ho i kinetické umění Zdeňka a Jöny Pešánkových (s nimi projektoval nerealizovaný pavilon pro Mezinárodní výstavu umění a techniky v Paříži 1937 a urbanistické řešení zástavby Letenské pláně). Jeho posledním dílem byl pastel Duchovní koncert u sv. Jakuba. Byl průkopníkem lyricky laděné geometricko-dekorativní abstrakce, motivované zásadně hudbou. Za života byl v ČSR nedoceněn, po smrti zapomenut. Do širšího povědomí ho uvedla na přelomu osmdesátých a devadesátých let historička výtvarného umění Hana Rousová.

Martin Kučera

Literatura

Toman 1, s. 374
NEČVU 1, s. 286
HS 1, s. 483
O. Starý, Odešel ing. arch. A. H., in: Architektura, 1941–1942, č. 3, s. 257–258
M. Kouřil, Dílo A. H., in: Architektura, 1940–1941, č. 2, s. 257–267
H. Rousová a kol., Linie, barva, tvar v českém výtvarném umění třicátých let, 1989, s. 29–36
H. Rousová – R. Švácha, A. H. Souvislosti barev a tónů, 1992
https://cs.isabart.org/person/16803 (stav k 9. 5. 2022).

Reference