HORNOV Vladimír 1870–1942

	Vladimír HORNOV
	;
Datum narození	10. 5. 1870
Místo narození	Holice
Datum úmrtí	26. 7. 1942
Místo úmrtí	Praha
Jiná jména	HORNOF
Povolání	Spisovatel‎; Nakladatel nebo vydavatel‎; Mecenáš nebo organizátor hudebního života‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 84–85. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69367

HORNOV, Vladimír (vl. jm. Hornof), * 10. 5. 1870 Holice, † 26. 7. 1942 Praha, básník, editor

Byl synem učitele Martina Bohumila Hornofa (1844–1902) a jeho ženy Marie, roz. Dykastové (1849–1922). V letech 1881–89 studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a 1889–93 bohosloví v Hradci Králové. Poté byl dva roky kaplanem v Golčově Jeníkově. Od 1895 působil jako katecheta či profesor náboženství na měšťanských nebo středních školách v Dobrušce, Pardubicích, Kostelci nad Orlicí, Novém Bydžově a Poličce. 1910 získal místo na gymnáziu v Hradci Králové a stal se jednatelem a předsedou cyrilských jednot v královéhradecké diecézi (do 1930) a členem církevního soudu. 1916 se zapojil do činnosti Družiny literární a umělecké. Od 1922 působil jako konzistorní rada a od 1924 jako papežský komoří (Msgr.). Po odchodu na odpočinek žil v Praze. Spolu s rodiči a sourozenci je pohřben na Vinohradském hřbitově.

V literatuře H. užíval pseudonymy Hornov, Jiří Bílý, Václav Hradecký, V. H. Hradecký či V. H. Poličský. Přispíval do katolicky orientovaných periodik, např. Cyril, Hlasy svatohostýnské, Orel, Větrník chrámového družstva v Pelhřimově, Vlast, Vychovatel; fejetony a povídky uveřejňoval v Pardubickém obzoru, Perštýnu, Českém východu, Obnově či ročence Štít. Byl také autorem několika sbírek veršovaných proslovů, divadelních her, homiletik, apologetických textů. Přispěl do almanachu katolických básníků Pod jedním praporem (1895). Na sklonku života vydal sbírky příležitostných básní Královna máje (1939), Vánoce (1939) a V zahradách královny (1940), oslavoval v nich Boha, církev a vlast. Jeho tvorba měla většinou didaktický ráz. H. poezii zhudebnili např. Josef Bohuslav Foerster, Bohumír Halouzka, Vojtěch Říhovský, Cyril Sychra či Josef Nešvera. H. cílem bylo reformovat duchovní lidovou píseň, proto v intencích české prozódie upravoval staré texty, některé z nich pro konkrétní kostelní kůry. 1921 vyšly v edici Dobroslava Orla Český kancionál (1928 lidové vydání bez not) a Staročeské roráty. Jako editor církevních a náboženských písní vydal H. Písně a modlitby pro oktáv sv. Jana Nepomuckého (1926). Napsal také libreto k oratoriu Mesiáš Josefa Trumpuse (scénicky 1933). Ve Věstníku jednoty katolického duchovenstva diecéze brněnské publikoval Metodický katechismus pro školy obecné (1910). Redigoval 1919–33 královéhradeckou knižnici Lidové jeviště.

Lenka Křížová

Dílo

knihy proslovů: Církvi a vlasti, 1929; V službách lásky, 1929; dramata: Nebezpečná situace. Souboj na horách, 1922; úpravy písňových textů: Písně o velebné svátosti, 1919; Malý kancionál, 1921; další práce: Volná myšlenka ze stanoviska náboženského, filozofického a sociálního, 1911.

Literatura

LČL 2/2, s. 276 (s dílem a literaturou)
HS 1, s. 474
J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 53
M. C. Putna, Česká katolická literatura 1848–1918, 1998, s. 197
cs.wikipedia.org
www.ceskyhudebnislovnik.cz (vše stav k 26. 7. 2022).

Prameny

SOA, Hradec Králové, sbírka matrik, řkt. f. ú. Holice, matrika nar. (1867 až 1882), sign. 4368, fol. 85

AHMP, Praha, sbírka matrik, řkt. f. ú. Smíchov, matrika zemř. (1938–1943), sign. SM Z26, fol. 225.

Reference

Wikidata