HLÁVKA Jan 1909–1989
| Jan HLÁVKA | |
 | |
| Datum narození | 10. 10. 1909 |
|---|---|
| Místo narození | Kardašova Řečice (u Jindřichova Hradce) |
| Datum úmrtí | 22. 5. 1989 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Strojař nebo elektrotechnik Pedagog |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 25, Praha 2022, s. 656–657. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/69683 |
HLÁVKA, Jan, * 10. 10. 1909 Kardašova Řečice (u Jindřichova Hradce), † 22. 5. 1989 Praha, elektrotechnik, pedagog
Syn učitele Jana H. a Marie, roz. Březinové. Po maturitě na reálném gymnáziu v Jindřichově Hradci vystudoval 1929–34 elektrotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze. 1935–47 působil v Elektrotechnické továrně v Plzni-Doudlevcích, podniku Škoda Plzeň (ETD), kde začal spolupracovat s významnými elektrotechniky Jiřím Lammeranerem a Františkem Brabcem. 1949 byly zahájeny přípravné práce na zřízení technické vysoké školy v Plzni (zpočátku jako pobočky ČVUT). H. patřil k jejím zakladatelům a od počátku na ní též přednášel. Koncem akademického roku 1949/50 byla výnosem ministerstva školství zřízena Vysoká škola strojní a elektrotechnická (VŠSE) v Plzni jako samostatná fakulta v čele s děkanem Jiřím Polanským; H. se řadil k prvním členům fakultního sboru a na škole se stal zakladatelem oboru teoretická elektrotechnika. 1951–53 vyučoval základy elektrotechniky, 1953 byl jmenován profesorem a vykonával funkci proděkana. Poté přešel jako civilní profesor na Vojenskou technickou akademii v Brně. Tato vysoká škola měla patronát nad Military College v Alexandrii v Egyptě, kde H. také několik let působil. Po návratu do ČSR pracoval v Praze v Elektrotechnickém ústavu ČSAV, který vedl akademik Bedřich Heller. 1969 se vrátil na VŠSE do Plzně jako vedoucí katedry technické fyziky a 1970–73 zastával funkci prorektora školy, z níž byl v době nastupující politické normalizace odvolán, vzdal se zároveň funkce vedoucího katedry a 1974 odešel do Prahy, kde pracoval v Ústavu silnoproudé elektrotechniky (ÚSE) a ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálu (SVÚOM).
H. se jako vědec mezinárodního renomé řadil k nejvýznamnějším pedagogům VŠSE; jeho publikace dosud neztratily význam a patří k doporučované studijní literatuře. Do vysokého věku byl H. společensky aktivní, k jeho koníčkům patřila kultura a tenis. 2009 při příležitosti šedesátého výročí zahájení vysokoškolského technického studia v Plzni mu Západočeská univerzita (nástupnická instituce VŠSE) udělila pamětní medaili in memoriam a po H. byla pojmenována největší univerzitní posluchárna.
Dílo
výběr: Theoretická elektronika, 1954; Střídavé proudy, 1958; Přechodné jevy v elektrických obvodech, 1960; Elektrotechnika. 1. Fyzikální základy, část 1, 2, 1968, 1976 (s kol.); Komplexní proměnná v elektrotechnice, 1990.
Literatura
- ČBS, s. 213
- Tomeš 1, s. 466
- D. Mayer, J. H., in: Energetika 49, 1999, č. 4, s. 136.
Prameny
- SOA, Třeboň, sbírka matrik, řkt. f. ú. Kardašova Řečice, matrika nar. (1895–1909), sign. N 20A, fol. 396. Josef Průša
Reference