HANZALÍKOVÁ Ludmila 1921–2002

	Ludmila HANZALÍKOVÁ
Datum narození	23. 3. 1921
Místo narození	Opava
Datum úmrtí	5. 4. 2002
Místo úmrtí	Semily
Povolání	Hudební interpret‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 222–223. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/70828

Hanzalíková, Ludmila (provd. 1. Hradčovská, 2. Konečná), * 23. 3. 1921 Opava, † 5. 4. 2002 Semily, zpěvačka

Oba její rodiče byli učitelé. Podle autobiografického textu, který je jediným životopisným pramenem, se učila zpívat od dětství a v šestnácti letech účinkovala v Opavě jako Svatava v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila. 1936–38 navštěvovala odbornou školu pro ženská povolání, zároveň hudební školu (zpěv u ředitele Františka Chutného). 1939 se rodina přestěhovala z Opavy do Ostravy a H. tam studovala zpěv. Soukromě spolupracovala s dirigentem ostravské opery Jaroslavem Voglem a naučila se řadu běžných rolí mezzosopránového a altového repertoáru. Při pobytu v jižních Čechách ji náhodně slyšeli pěvci Theodor Schütz a Zdeněk Otava a upozornili na její schopnosti Václava Talicha, který ji přijal 1939 jako elévku do Národního divadla. Jejími prvními rolemi byly Antonie (E. d’Albert: Nížina), Žínka (A. Dvořák: Rusalka), Olga (P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin) a Suzuki (G. Puccini: Madame Butterfly). Dále studovala u Zdeňka Otavy a Bedřicha Plaškeho a pod Talichovým vedením získávala zkušenosti. 1940 se stala sustentantkou Národního divadla (zahajovala kariéru v budově tehdejšího Prozatímního divadla v Karlíně, které nahradilo Stavovské divadlo, zabrané německým souborem). Vystupovala vždy pod dívčím jménem. Od začátku čtyřicátých let začala též zpívat koncertně a uváděla i málo známou písňovou tvorbu. Od srpna 1944 byla sólistkou opery ND, jejíž členkou zůstala do 1979, kdy byla penzionována. Ztvárňovala chlapecké role (1948 Záviš, B. Smetana: Čertova stěna; 1949 Kuchtík, A. Dvořák: Rusalka; 1954 Pes Lapák, L. Janáček: Příhody Lišky Bystroušky) i usedlé matky (Ludmila, B. Smetana: Prodaná nevěsta). Podílela se na inscenacích nových poválečných oper (1946 Luciana, I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1952 Uljana Gromovová, J. Mejtus: Mladá garda; 1952, Zuzka, E. Suchoň: Krútňava) i na běžném operním repertoáru, v němž často vystřídala několik mezzosopránových či altových rolí. Celkem vytvořila na scéně ND asi sto třicet postav. Během dlouholetého angažmá byla především spolehlivou oporou souboru jako pěvkyně širokých typových možností.

Jitka Ludvová

Literatura

Lidové noviny 18. 1. 1941, s. 4 (Suzuki v Prozatímním divadle)
14. 5. 1941, s. 4 (hostování v Plzni)
2. 2. 1943, s. 4 (koncert v Městské knihovně)
20. 10. 1943, s. 4 (koncert Družstva spojených umělců)
Obrana lidu 2. 8. 1959, rubrika Jak začínali (autobiografický text, zaznamenal E. K.)
Rozhlasová bibliografie 1958, 1965, s. 142
http://archiv.narodni-divadlo.cz (stav k 19. 9. 2018)
Národní divadlo 25, 1949/50, č. 16, 24–25
26, 1950/51, č. 24–25
27, 1951/52, č. 9 (fotografická dokumentace).

Prameny

Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Reference