HONL Antonín 1852–1913
| Antonín HONL | |
 | |
| Datum narození | 22. 4. 1852 |
|---|---|
| Místo narození | Zbýšov (u Brna) |
| Datum úmrtí | 31. 1. 1913 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Geolog Bánský odborník nebo energetik |
| Významnost | D |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 12-13. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/75327 |
HONL, Antonín, * 22. 4. 1852 Zbýšov (u Brna), † 31. 1. 1913 Praha, báňský inženýr, geolog
Syn šichtmistra Antonína H. (* 3. 2. 1819 Česká Třebová, † 17. 9. 1886 Brno) a Terezy, roz. Feigerlové, z Nového Jičína, bratr lékaře Ivana H. (1866–1936). Otec spravoval kamenouhelné doly Rosického báňského a hutního těžířstva ve Zbýšově. Současně byl zplnomocněncem pro doly Inneberského těžířstva ve Zbýšově, Oslavanech a Padochově (u Brna) a podílel se na kuksech hnědouhelné jámy Boží Pomoc v Dubňanech (u Hodonína). H. studoval na vyšší reálce v Brně. Prošel dvouletým přípravným kurzem Báňské akademie v rakouském Leobenu, poté absolvoval hornický odbor na Báňské akademii v Příbrami a hutnický odbor v Leobenu; 1876 se stal horním inženýrem. Působil nejprve na dolech Inneberského těžířstva ve štýrském Seegrabenu (Rakousko), poté pracoval jako šichtmistr ve Zbýšově. 1878 přijal místo inženýra v kamenouhelných dolech v Kladně patřících c. k. privilegované rakousko-uherské Společnosti státní dráhy. 1882–83 pracoval v hnědouhelných dolech na jižní Moravě. Tam se mu podařilo v obtížných geologických podmínkách tekutých písků vybudovat hlubinný důl v Dubňanech. Po zastavení těžby na tomto dole přešel 1884 na důl Amálie v Bílině, jejž vlastnil Mostecký hnědouhelný spolek. 1885 se přesunul do Falknova (dnes Sokolov), kde získal místo v hnědouhelných dolech anglického podnikatele J. R. Eatona, záhy vstoupil do služeb podnikatele Vladimíra Vondráčka. Ten 1891 povolal H. na Ostravsko a svěřil mu výstavbu dolu Ignát v Mariánských Horách (dnes součást Ostravy). Od 1896 působil v Těžířstvu Marie Anna, které převzalo doly V. Vondráčka.
H. se věnoval také vědecké práci. Studoval geologickou stavbu uhelných revírů v habsburské monarchii. Výsledky bádaní publikoval v odborných časopisech Der Bergmann, Horník a Příroda a v ročních zprávách hornické pokračovací školy v Mariánských Horách (dnes součást Ostravy) Jahresberichte der städtischen Bergschule Marienberg. Absolvoval studijní cesty do německých zemí a do Francie. Shromáždil sbírky nerostů a hornin, které věnoval školám a muzeím. Stal se přísežným soudním znalcem, zasedal v Družstvu horních a hutních inženýrů. Zabýval se vlastivědou rodné obce Zbýšov. 1905 založil hornickou pokračovací školu v Mariánských Horách, byl členem jejího výboru a sám na ní vyučoval. Patřil k výrazným osobnostem českého národního života na Ostravsku. Angažoval se v českých spolcích, organizoval koncerty, divadelní představení, čtenářské besedy a přednášky. Po odchodu do výslužby (1910) se přestěhoval do Prahy. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově, kde odpočívá i jeho manželka Anna (1861–1948).
Petr Kašing
Dílo
výběr: Památky obce Zbejšova, 1904.
Literatura
- Slezsko 2, s. 50 (se soupisem díla a literatury)
- M. Myška, Havířská dynastie, in: Ostravský kulturní zpravodaj 16, 1973, č. 11, s. 57
- nekrology: Ing. A. H., in: ÖZBH 61, 1913, s. 125–126
- A. H., in: Hornické a hutnické listy 14, 1913, č. 2, s. 15–17.
Prameny
MZA, Brno, sbírka matrik, řkt. f. ú. Oslavany, matrika nar. (1843–1861), sign. 1495, fol. 172.
Reference