HOŘAVA František 1906–1974

	František HOŘAVA
	;
Datum narození	24. 7. 1906
Místo narození	Opatovice (u Rajhradu)
Datum úmrtí	28. 5. 1974
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Sochař nebo medailér‎; Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 102. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/76887

HOŘAVA, František, * 24. 7. 1906 Opatovice (u Rajhradu), † 28. 5. 1974 Brno, sochař, malíř

Syn obuvníka Františka H. (1879–1962) a Františky, roz. Báborové (1876–1956). Učil se 1921/22 štukatérem u Josefa Rejnarta v Brně. Na jeho doporučení studoval H. 1922–25 sochařství v přípravce na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Josefa Mařatky, Bohumila Kafky a kreslení u Emilie Krostové. 1925 hospitoval ve speciálce dekorativního modelování u Josefa Drahoňovského, 1926/27 studoval speciálku figurálního modelování Otty Gutfreunda, po jeho smrti absolvoval 1928 u J. Mařatky a vystavil sochu Maryčka Magdónova na Výstavě soudobé československé kultury. Na Mařatkovo doporučení obdržel 1929 státní stipendium ke studiu ve Francii, kde navštěvoval sochařský ateliér Émila Antoina Bourdella a malířský Františka Kupky. Cyklus linorytů Vzpomínky na Paříž (1937) zachycoval abstrahovaný geometrizovaný prostor s charakteristickými znaky doby a místa. Od 1930 žil v Brně, byl členem Klubu výtvarných umělců Aleš a od 1949 Svazu československých výtvarných umělců. Vyzdobil řadu veřejných budov v Brně, Rajhradu, Jihlavě, Adamově aj. dekorativními i figurálními plastikami, reliéfy, bustami a pamětními deskami. K vrcholům H. sochařské tvorby patří ženský akt, tvořený v přísně stylizovaných variacích, s monumentalizujícím účinkem, expresivním výrazem a novoklasickou slohovou tendencí. H. cit pro stavbu ženského těla byl odvozen z Bourdellova vzoru. Věnoval se také pomníkům (T. G. Masaryk, Peter Jilemnický aj.) a pracovním námětům, kde se nevyvaroval statičnosti. 1944 uzavřel sňatek s JUDr. Albínou Němcovou a měl s ní syna Petra a dceru Pavlu. V padesátých letech přišel o společenskou objednávku, uchýlil se proto k malbě určené k prodeji. Používal historickou techniku stucco lustro, založenou na leštění ztvrdlé barvené a broušené směsi mramorové moučky a omítky, a vyřezával dřevěné nábytkové intarzie. 1964–65 restauroval v Moravském muzeu modely hub. Na svém náhrobku na Ústředním hřbitově v Brně má vlastní plastiku jezdců na vzepjatých koních.

Martin Kučera

Literatura

Toman 1, s. 373
NEČVU 1, s. 283
SČSVU 3, s. 274
V. Průša, F. H. (katalog), 1935
H. Knozová-Kusáková, Plastiky a obrazy z díla F. H. (katalog), 1975
J. Haragaľová, F. H. (1906–1974). Proměny lidské figury v jeho sochařském díle, 2002
cs.wikipedia.org
https://cs.isabart.org/person/18574
encyklopedie.brna.cz (vše stav k 8. 8. 2022).

Reference