HORÁČEK František 1891–1941
| František HORÁČEK | |
| Datum narození | 29. 8. 1891 |
|---|---|
| Místo narození | Sezemice (u Pardubic) |
| Datum úmrtí | 29. 9. 1941 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | Voják nebo partyzán |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 26, Praha 2023, s. 39. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/79275 |
HORÁČEK, František, * 29. 8. 1891 Sezemice (u Pardubic), † 29. 9. 1941 Praha, voják, účastník 1. a 2. odboje
Syn Josefa H. a Kateřiny, roz. Valentové. 1911 absolvoval pardubickou reálku, 1912 složil doplňující maturitu na učitelském ústavu v Praze. Jako jednoroční dobrovolník byl 1912–13 na vojně v Innsbrucku (Rakousko) a Brunecku (Brunico, dnes Itálie), před válkou učil na obecné škole v rodišti. Za mobilizace narukoval k 36. pěšímu pluku a jako velitel poločety bojoval na ruské frontě. V prosinci 1914 byl raněn. Po vyléčení se zapojil do bojů v Rumunsku, kde v září 1916 padl do ruského zajetí. Okamžitě se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek a již v listopadu 1916 byl zařazen do zálohy 1. střeleckého pluku. Na podzim 1917 se vypravil s prvním transportem dobrovolníků z Ruska do Francie. Na francouzském bojišti patřil k prvním dobrovolníkům 21. československého střeleckého pluku, v němž velel 1. četě 5. roty. V březnu 1918 se účastnil frontové stáže u Mont Cornillet (u Remeše), po jejím ukončení velel kulometné rotě pluku v bojích v Alsasku, Champagni, Argonách a v bitvách u Terronu, Chestres a Vouziers. Dosáhl hodnosti podporučíka. Po návratu do vlasti bojoval na Těšínsku (poručík), 1919–20 byl referentem stížnostní komise ministerstva národní obrany (nadporučík). Od 1921 působil u těžkého dělostřelectva, zprvu jako velitel oddílu (kpt.) a od 1926 (mjr.) velitel 3. dělostřeleckého pluku. V hodnosti podplukovníka velel 256. dělostřeleckému oddílu 6. polní dělostřelecké brigády, v hodnosti plukovníka 54. dělostřeleckému pluku, od 1932 6. dělostřeleckému pluku. 1935–36 byl profesorem dělostřelecké taktiky v Kurzu pro vyšší velitele, od 1936 velel 6. polní dělostřelecké brigádě (brigádní generál), od 1937 dělostřelectvu 8. pěší divize. Za mobilizace v září 1938 řídil dělostřelectvo VIII. sboru. Po vzniku protektorátu se zapojil do odbojové vojenské organizace Obrana národa, byl velitelem I. pražského kraje. Od prosince 1940 žil v ilegalitě u Holic, 8. 9. 1941 ho při návštěvě rodiny v Praze zatklo gestapo. Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy a vyhlášení stanného práva byl popraven v ruzyňských kasárnách. S manželkou Růženou, roz. Poláčkovou (1893–1970, sňatek 1922), měl dceru Růženu (1923–2002). In memoriam obdržel Československý válečný kříž 1939 a hodnost divizního generála.
Martin Kučera
Literatura
- Tomeš 1, s. 494
- J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 52
- J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943, 1997, s. 12
- Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 101–102 (zde chybně o účasti v legiích)
- J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 254–255
- A. Maskalík, Elita armády. Československá vojenská generalita 1918–1992, 2012, s. 233
- cs.wikipedia.org (stav k 6. 9. 2022)
- www.valka.cz (stav k 6. 9. 2022).
Prameny
SOA, Hradec Králové, sbírka matrik, řkt. f. ú. Sezemice, matrika nar. (1885–1905), sign. 8664, fol. 131
- VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační spis důstojníka
- pomník: obětem druhé světové války, u fotbalového hřiště, Sezemice
- obětem světových válek, u kostela Panny Marie, Sezemice.
Reference