ČECH Leander 1854–1911
| |
| Datum narození | 27. 2. 1854 |
|---|---|
| Místo narození | Cetoraz u Pacova |
| Datum úmrtí | 27. 7. 1911 |
| Místo úmrtí | Nové Město na Moravě |
| Povolání |
Literární historik, kritik nebo teoretik Redaktor nebo žurnalista |
| Významnost | B |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 556. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44576 |
.JPG)
ČECH, Leander, * 27. 2. 1854 Cetoraz u Pacova, † 27. 7. 1911 Nové Město na Moravě, literární kritik, teoretik, pedagog
V novější literatuře nesprávně uváděn jako Leandr Č. Mládí prožil ve Zbraslavi u Brna, kde jeho otec dostal učitelské místo. 1874 maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně, na pražské filozofické fakultě začal studovat matematiku a fyziku, od druhého ročníku filozofii, estetiku, němčinu a francouzštinu. Absolvoval 1877. Z politických důvodů nenastoupil suplenturu na přerovském gymnáziu, nýbrž na učitelském ústavu v Kutné Hoře, od 1879 byl skutečným profesorem na reálce v Telči (kde učil i O. Březinu), od 1894 ředitelem reálky v Novém Městě na Moravě, kde působil až do konce života a byl také pohřben. Politicky přešel od státoprávního radikalismu k orientaci na moravskou staročeskou stranu. Za vysokoškolských studií se v Praze účastnil veřejného dění, předsedal literárnímu a řečnickému spolku Slavia i studentské sekci Jednoty českých filologů. Snažil se založit filozofický spolek, avšak zorganizoval jen filozofický odbor spolku Slavia. V Telči spoluzakládal Klub na podporu české literatury, Národní jednotu pro jihozápadní Moravu a revue Orel a Orlice. V Praze se stal vůdčím duchem hnutí Mladé Moravy a nejvýraznější individualitou mladších moravských kritiků, kteří hodlali povzbudit domácí literární tvůrce, aby nezaostávali za nástupem S. Čecha, J. Vrchlického, J. V. Sládka a J. Zeyera a vyjádřili národní i zemskou podstatu moravanství. V březnu 1876 vydal provolání k moravským spisovatelům a inicioval první ročník almanachu moravské omladiny Zora, kam přispěl studií Nauka Aristotelova o tragédii. Ke spolupráci získal T. G. Masaryka, s nímž se přechodně sblížil. Do 3. svazku Zory (1885) napsal programovou stať O úkolu krásné literatury na Moravě. Jako kritik byl značně konzervativní, přispíval do Literárních listů, Hlídky literární, Osvěty. Propagoval realismus, národní ideu v literatuře, zajímaly ho ale i aspekty psychologické a sociologické. V teorii uplatňoval hlediska francouzské a německé literární vědy (Taine, Hennequin, Guyau, Waitz, Brink, Elster, Lehmann), čímž připravoval půdu kritice 90. let. Výhrady měl k tvorbě A. Heyduka, J. Vrchlického a J. Zeyera. Několik studií věnoval filozofii, estetice a poetice F. Palackého a V. Hálka. Důkladně vyložil dílo a život Karoliny Světlé (1891, 1907). Vydal Palackého estetické a literární spisy (1903). Jako pedagog s F. Bílým revidoval Bartošovu Malou slovesnost, otiskl stati o výuce češtiny na středních školách a o programu osmých tříd na reálkách. Spolupracoval se Školní knihovnou děl francouzských a německých.
Martin Kučera
Literatura
- OSN 28, s. 192n.
- OSND 1/2, s. 1017
- M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 273n.
- A. Novák, Mužové a osudy, 1914, s. 70n.
- F. X. Šalda, Soubor díla, sv. 17, 1956, s. 321
- KSN 2, s. 437
- MSN 1, s. 940
- MČE 1, s. 766
- F. Baťha, L. Č., 1966 (se soupisem díla)
- LČL 1, s. 407n.
- Moravská vlastivěda (Literární Morava), 2002, s. 134n.
Prameny
- LA PNP Praha (kde částečná pozůstalost)
- MZA Brno (kde torzo pozůstalosti).
Reference