ČERNÝ Jan ?1770–1845

	Jan ČERNÝ
Datum narození	asi 1770
Místo narození	Čechy
Datum úmrtí	27. 12. 1845
Místo úmrtí	Skomelno u Rokycan
Povolání	Lesník nebo myslivec‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 32. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/136694

ČERNÝ, Jan, * ? 1770 ? Čechy, † 27. 12. 1845 Skomelno u Rokycan, lesník, odborný spisovatel

Údaje o datu a místu narození, jeho rodičích a vzdělání se dosud nepodařilo zjistit. Patrně navštěvoval německé školy (hlavní školu a gymnázium) a vyučil se myslivcem a lesníkem na velkostatku Radnice u Rokycan, který od 1808 vlastnil hrabě Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec, spoluzakladatel Národního muzea a odborný spisovatel. Tam Č. po celý život působil nejprve jako mládenec či myslivecký pomocník, lesní, dále nadlesní a nakonec do 1839 jako lesmistr. Měl nezvyklý poměr ke Šternberkovi: byl nejen jeho hospodářským úředníkem, ale i blízkým vědeckým spolupracovníkem, seznámil se s přírodovědnou, náboženskou a s jazykovědnou literaturou z jeho knihovny a jezdil s ním na studijní cesty po českých zemích a do ciziny.

Byl vzdělaným a zdatným vedoucím úředníkem a přednostou lesního úřadu. Jako pěstitel sledoval nové snahy a proudy v lesnictví. Radnické velkostatkové lesy 1830 vyměřil, ohraničil a zařídil, takže se postaral o jejich první hospodářskou úpravu. Použil s pomocníky jednoduchou lánovou soustavu a polesí rozdělil na tři díly (hospodářské třídy) s osmdesátiletou, stoletou a čtyřicetiletou obmýtní dobou. Roční paseky a celá situace byly zakresleny do map (1832). Rozšířil lesní školku v Březině u Radnic. Na přání hraběte v ní pěstoval hlavně exoty dovezené z cest po alpských zemích – vejmutovku, douglasku, borovici černou, limbu ad. – a pak vysazoval v březinské oboře do řad a samostatných skupin, takže byl považován i za lesního estetika. V hospodářských lesích dal sít a sázet modříny, borovice a smrky či ojediněle exoty a o zakládání takových zdařilých porostů sepsal pro podřízený lesní personál kulturní návod (1830). Preferoval poloviční zastoupení jehličnanů a listnáčů, buk smíchaný se smrkem, a varoval před čistým smrkovým lesem. Staral se též o zalesňování pustých strání kolem řeky Berounky v polesí Darová a v těchto místech použil také olši zelenou (Alnus viridis), která se udržela až do 1915. Dále doporučoval důsledně dobývat pařezy, dodržovat vhodnost stanovišť pro dřeviny a neořezávat jehličnany. Opatřoval značná kvanta dřevní suroviny a dřevěného uhlí pro důlní podnikání (těžba černého uhlí a železné rudy), železářský a chemický průmysl v režii velkostatku, zúčastnil se měření při sestavování důlních map, dozíral na provoz pil a kolomazných pecí. Byl průkopníkem české lesnické vědy a praxe ve staré empirické etapě vývoje oboru na přelomu 18. a 19. století.

Byl i odborným spisovatelem. Psal delší lesnické úvahy do tzv. úřední knihy měsíčního řízení, vedl si poznámkové sešity. Do nevydaného a nedochovaného spisu Obchodní umění shrnul celoživotní zkušenosti, poznatky z cest a prostudované literatury. V něm např. popisoval především druhy dřeva, pilařský provoz, odbyt a prodej dříví. Kritizoval velkoobchodníky dřevem a jejich nadnárodní spekulace, podpořil tuzemské majitele lesů a pil a zvýšení ceny dříví. V archivu velkostatku se dochoval jím 1791 psaný rukopis Co musí vědět každý myslivec o lese a o umění lesním a myslivectví vůbec. S nejvyšší pravděpodobností se jednalo o opis staré rukopisné knížky neznámého českého lesníka putující od 70. let 18. století po lesních správách některých velkostatků v Čechách, kterou Č. opravil a doplnil. Psal o dřevě, jednotlivých dřevinách a semenech. Druhou část věnoval jen myslivosti.

Oblíbil si ho nejen Šternberk a okolní velkostatkáři, jimž radil, ale i v Radnicích 1805–20 působící katolický kněz P. Antonín Jaroslav Puchmajer, buditel a básník. Spolu překládali z němčiny do češtiny Šternberkovu práci Pojednání o bylinářství v Čechách. Po smrti Šternberka upadl Č. v nemilost u nového vlastníka velkostatku: v zaměstnání nepokračoval ani s ohledem na své tři nezaopatřené děti, dosavadní plat pozbyl, slíbené správcovství zámku a zámecké knihovny v Březině a sociální zaopatření na stáří nedostal. Musel se spokojit s polovinou služného a s bydlením ve starém panském domě ve Skomelně (sídle lesního úřadu) a odejít do výslužby. Oženil se s Eleonorou, roz. Procházkovou, ze Spáleného Poříčí a spolu vychovali nejméně sedm dětí. Byl pohřben v Přívěticích u Rokycan.

Gustav Novotný

Literatura

V. Barchánek, Třicetileté pěstování konifer na velkostatku radnickém u Plzně, in: Československý háj 11, 1934, s. 111n.
týž, Lesopěstitelské a botanické snahy hraběte Kašpara Sternberga, in: Lesnická práce 19, 1940, s. 239n.
týž, Průkopník české lesnické vědy, in: tamtéž 21, 1942, s. 358n. týž, O ‚forštu‘ a zaniklém průmyslu na panství radnickém u Plzně, in: Les 23, 1943, s. 70n.
týž, Studijní cesta lesmistra J. Č. do lesů okolí Radnic roku 1836, in: tamtéž, s. 390n.
týž, Obchodní a kulturní snahy lesmistra J. Č. 2, in: tamtéž, s. 450n.
týž, Šternberská obora v Březině na Rokycansku, in: Ochrana přírody 2, 1947, č. 4, s. 62
J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 214, 338, 398
J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 42n.
J. Majer, Kašpar Šternberk, 1997, passim.

Prameny

SOA Plzeň, matrika zemřelých římskokatolické fary Radnice, sv. 15, fol. 218.

Reference

A <code>unique_value_constraint</code> constraint is assigned to the "ID NK ČR AUT" property which only permits unique value assignments and the av20221144135 value annotation was already found to be annotated in the "ČERNÝ J. V. 1790–1845" subject.
A <code>unique_value_constraint</code> constraint is assigned to the "ID Wikidata" property which only permits unique value assignments and the Q111284678 value annotation was already found to be annotated in the "ČERNÝ J. V. 1790–1845" subject.