ČERNÝ Karel 1910–1960

	Karel ČERNÝ
	Zátiší s rybami, 1940 ; Milenci, 1947 ;
Datum narození	19. 2. 1910
Místo narození	Brno
Datum úmrtí	18. 10. 1960
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 42. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44957

ČERNÝ, Karel, * 19. 2. 1910 Brno, † 18. 10. 1960 Praha, malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor

Vyučil se 1929 mechanikem v Praze, kam se rodina přestěhovala 1911. Při zaměstnání navštěvoval večerní dělnickou školu malby a kreslení J. Kutmana, Ukrajinskou akademii (u I. Kulce) a 1933–36 studoval na Akademii výtvarných umění u J. Obrovského. 1946–49 navštívil několikrát Francii. 1940–49 byl členem SVU Mánes, v padesátých letech nemohl samostatně vystavovat. Zprvu byl ovlivněn expresionismem E. Muncha a kubismem B. Kubišty, brzy však našel vlastní výtvarný výraz, založený na malbě velkých temných barevných ploch s výraznými konturami, evokující tragický pocit života v krajinomalbě, zátiší i figurálních a žánrových motivech. Tento výraz, umocňovaný fyzickým malířovým celoživotním postižením, ještě zesílil během druhé světové války. 1937 realizoval nástěnnou malbu Zmrtvýchvstání v kapli v obci Koryta u Mnichova Hradiště. Ve čtyřicátých letech maloval teskné expresivní krajiny z jižních Čech, zahradní restaurace a bary (Zahradní restaurace, Tanec v zahradě, Hnědý bar), noční krajiny z okolí Prahy a symbolické scény (Milenci). Těsně po 1945 reagoval na atmosféru okupace a války (Naříkající ženy, Oplakávání). Č. styl se projasnil až ve 2. polovině 40. let po návratu z pobytu v Paříži, kde jej ovlivnili zejména malíři R. Dufy a F. Léger. Zapůsobila na něho také fauvistická a dekorativní malba H. Matisse. Od padesátých let maloval Vltavu v okolí Jarova a vrátil se k motivu zahradních restaurací a k zátiší (Milenci u rybníka). Během pobytu v Rumunsku 1957 objevil krásu moře a námět zpracoval v mnoha podobách. Na počátku čtyřicátých let se stal jeho mecenášem J. Borovička, který pak kupoval Č. obrazy a napsal o něm knížku Malíř K. Č. (1946).

Patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého malířství, jejichž tvorba byla zakotvena v symbolickém realismu a čerpala ze zdrojů české a francouzské avantgardy. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, Českého muzea výtvarných umění Praha, v regionálních galeriích a soukromých majitelů. Podle matky, roz. Šichové, signoval často obrazy K. Č. Š. nebo Šich.

Jarmila Štogrová

Dílo

samostané výstavy (výběr): SVU Mánes Praha, 1939, 1942, 1944; Galerie J. R. Vilímka Praha, 1947; NG Praha, 1961; Oblastní galerie Liberec, 1963; Oblastní galerie Olomouc, 1963; Východočeská galerie Pardubice, 1970; Galerie Václava Špály Praha, 1971; Dům umění města Brna, 1981; Galerie výtvarných umění Cheb, 1982; Kresby a grafika. Orlická galerie Rychnov nad Kněžnou, 1990; kolektivní výstavy: SVU Mánes Praha, od 1940; Art Tchécoslovaque 1938–1946, Paříž, 1946; Československé moderní umění, Luzern, Antverpy, Terst, 1947; Bienále Benátky, 1948, 1958; Bienále São Paulo, 1959; Tschechische Kunst der 20. und 30. Jahre, Mathildenhöhe, Darmstadt, 1988.

Literatura

J. Drda, Malíř K. Č., 1943
J. Borovička, Malíř K. Č., 1946
Z. Hlaváček, K. Č., 1958
L. Vachtová, K. Č. – úryvky z monologu, in: Výtvarné umění 8, 1958, s. 457n.
táž, Tryzna za K. Č., in: tamtéž 16, 1966, s. 126n.
J. Kotalík, Malíř K. Č., in: Umění 9, 1961, s. 299n.
V. Lahoda, Malíř K. Č., 1979
týž, Dílo K. Č. v dobových souvislostech, in: Umění 29, 1981, s. 289n.
týž, Tam kde jiskří vzduch. K. Č. Obrazy, kresby a dopisy z let 1946–1958, in: Revolver Revue 1994, č. 26, s. 137n.
týž, K. Č. 1910–1960. Barva a existence (kde soupis malířského díla), 2003
Toman 1, s. 146
MČE 1, s. 778
ČBS, s. 96
NEČVU 1, s. 117
SČSVU 1, s. 314
Tomeš 1, s. 205n.
M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 94.

Reference