ČERVINKA Vincenc 1877–1942
| Vincenc ČERVINKA | |
| Datum narození | 2. 8. 1877 |
|---|---|
| Místo narození | Kolín |
| Datum úmrtí | 2. 10. 1942 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
Spisovatel Překladatel Redaktor nebo žurnalista |
| Významnost | C |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 68–69. (podrobnější citace) |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45073 |
ČERVINKA, Vincenc, * 2. 8. 1877 Kolín, † 2. 10. 1942 Praha, novinář, překladatel, spisovatel
Pocházel z rodiny politika a průmyslníka Josefa Č. 1896 maturoval na gymnáziu v Kolíně, poté studoval několik semestrů na pražské lékařské fakultě a také moderní filologii při studijním pobytu v Berlíně a v ruském Petrohradě. Od 1900 spolupracoval s A. Rašínem. 1901–05 byl odpovědným redaktorem týdeníku Slovo. 1906 se stal dopisovatelem Národních listů v Petrohradě, 1906–07 působil jako odpovědný a vedoucí redaktor Kramářova obdeníku Nová česká politika, později Dne. Od dubna 1907 do října 1932 pracoval v redakci Národních listů: od 1911 byl jejich redakčním tajemníkem, poté odpovědným redaktorem a zástupcem šéfredaktora slovanské rubriky. Zároveň 1907–15 redigoval časopis Zlatá Praha, literární a divadelní recenze uveřejňoval v týdeníku Zvon, v Osvětě a Lumíru. Na podzim 1915 byl zatčen a v procesu s K. Kramářem a A. Rašínem odsouzen vídeňským vojenským soudem v červnu 1916 k smrti: později mu byl trest změněn na šestileté vězení a v červenci 1917 byl amnestován. Vrátil se pak k novinářské práci. Na pozvání amerických Čechů absolvoval 1919 v USA přednáškové turné, koncem téhož roku přednášel také československému vojsku na frontě na Sibiři (od Vladivostoku až po Omsk). Počátkem 1920 se vrátil přes Čínu, Indický oceán a Suezský průplav domů; zkušenosti ze sovětského Ruska pak popsal v řadě vesměs kritických knih a článků. 1926 odjel na stipendium Svatoboru do Polska a Litvy.
Byl velkým propagátorem slovanské vzájemnosti a významným překladatelem zejména z ruštiny, ale i polštiny a litevštiny. Překládal především divadelní hry M. A. Bulgakova, A. P. Čechova či L. N. Tolstého, romány F. M. Dostojevského a A. F. Pisemského. Č. převod Ostrovského Bouře použil Leoš Janáček jako libreto své opery Káťa Kabanová. 1917–33 redigoval Ottovu Ruskou knihovnu; česká kultura poznala díky Č. i mnohé další ruské autory (K. Fedin, M. Gorkij, M. Zoščenko).
Od 1911 byl členem Syndikátu pražských deníkářů, 1912 jednatelem Jednoty československých novinářů a členem Spolku českých žurnalistů, 1918–21 předsedou Syndikátu českého denního tisku, od 1926 členem a funkcionářem Syndikátu československých novinářů. Používal pseudonym V. Kol. (v časopisech), pro překlady Adámek E., Dorogoj, Ervín Kačer, Tantris.
Jitka Kryšpínová
Dílo
Novinářská technika, zpravodajství a jeho organizace, 1914; Naši na Sibiři, 1920; Bolševický ráj ve světle pravdy, 1920; Z doby persekucí a kriminálů, 1920; Sibiřské děje a postavy, 1921; Padesátka, 1922; Tragedie Ruska, 1922; Střízlivá exotika, 1923; Moje rakouské žaláře, 1928; Rusko a Polsko, 1930; Karel Kramář, 1930; Povídky z Ghetta, 1932.
Literatura
- Album representantů, s. 919, obr. s. 88
- DČŽ 1, s. 251
- A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR 2, Praha 1936, s. 73.
- Kdy zemřeli...? 1937–1962, 1962, s. 38
- KSN 2, s. 470
- LČL 1, s. 467–469
- MČE 1, s. 783
- MSN 1, s. 1008
- J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22
- OSND 1/2, s. 1045
- Tomeš 1, s. 212
- Věstník čsl. novinářů 3, 1929, s. 33, 35, 4, 1930, s. 56, 57, 5, 1931, s. 182
- K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin, 1946, s. 16, 75
- J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 482
- Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 92.
Prameny
- NA Praha, f. ASYN, členské přihlášky: do Syndikátu československých novinářů z 21. 7. 1926, z 6. 8. 1928, nabídkový list do Umísťovacího odboru Syndikátu československých novinářů z 26. 1. 1933, členská přihláška z 31. 1. 1933.
Reference