ČETYNA Bohumír 1906–1974

	Bohumír ČETYNA
	;
Datum narození	29. 10. 1906
Místo narození	Trojanovice u Frenštátu pod Radhoštěm
Datum úmrtí	11. 1. 1974
Místo úmrtí	Čeladná u Frýdlantu nad Ostravicí
Povolání	Etnograf‎; Spisovatel‎
Významnost	B
Citace	Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 74–75. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/45094

ČETYNA, Bohumír (vl. jm. Strnadel), * 29. 10. 1906 Trojanovice u Frenštátu pod Radhoštěm, † 11. 1. 1974 Čeladná u Frýdlantu nad Ostravicí, spisovatel, historik, folklorista, vlastivědný pracovník, editor

Nejstarší syn malého zemědělce pasekáře a dřevorubce. Bratr Antonín se stal malířem, grafikem a od 1945 profesorem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, Josef literárním vědcem, spisovatelem, od 1956 ředitelem Slovanské knihovny v Praze, a nejmladší Václav pracoval jako dělník ve frenštátské textilce. Č. sbíral v rodišti od třinácti let pověsti a pohádky. 1918–21 navštěvoval měšťanku ve Frenštátě pod Radhoštěm, pak pracoval s otcem v lese a v hospodářství. Na přání rodiny se měl stát knězem. 1923 vstoupil do Ústavu sv. Cyrila a Metoděje, jezuitské koleje ve Velehradě u Uherského Hradiště. Pro častá onemocnění a nezájem o studium odešel již 1924 na Slovanské reálné gymnázium v Olomouci, kde na něho zapůsobil učitel češtiny a němčiny Bohumil Nypl, který ho přivedl i k prvním veršům a próze. Prvotiny publikoval např. ve Vůdci dorostu, Nivě, Ruchu, Moravskoslezském deníku, Lidových novinách, Moravských novinách a ve Studentském časopisu. Do kvinty nastoupil na Českém státním reálném gymnáziu v Brně. Tam se seznámil se spisovateli Jiřím Mahenem a s Josefem Chaloupkou; živil se kondicemi. Sextu přerušil a studia už nedokončil. 1929–31 konal prezenční vojenskou službu v Brně a v Opavě. Od 1931 pracoval jako sezonní dělník a pomáhal doma v hospodářství. 1936 navštěvoval v Praze přednášky F. X. Šaldy, Miloše Weingarta, Josefa Fischera a Aloise Musila. Díky bratrům Antonínovi a Josefovi poznal některé pražské spisovatele. 1939–41 studoval historické prameny o Valašsku, Frenštátsku a o Trojanovicích v archivech v Brně a v Kroměříži, 1941–42 pracoval jako archivář a správce muzejních sbírek ve Frenštátě pod Radhoštěm. Byl totálně nasazen v obecním úřadě v Trojanovicích, kde po osvobození zastával funkci tajemníka místního národního výboru. 1946–50 spravoval sbírky frenštátského muzea, pak se věnoval jen vlastní literární práci. V Praze se 1955 oženil s Pavlínou Přibylovou z Frenštátu. Manželství zůstalo bezdětné. Od 1955 byl členem Československého svazu spisovatelů, od 1971 vedl jeho ostravskou pobočku, a to až do své smrti. Byl pohřben na frenštátském hřbitově.

Od 1920 používal pseudonym Četyna (nářeční výraz označující suchou chvoj jehličnatého stromu). Vstoupil do literatury básněmi přírodních nálad a krajinných motivů z Valašska (Rybář krásy, 1946, verše z období 1927–34); brzy psal také prozaické žánrové obrázky ze života horalů, salašníků a pasekářů (mj. Povídka o Ferdišovi, Poklad strýca Kulicha a Příhoda jedné noci). Ve třicátých letech byl ovlivněn surrealismem (autobiografická poéma Pomíjejícnost, 1935), pokusil se o detektivní a fantastické povídky (Dvojníci v Orionu, ze souboru Povídky a podpovídky ze starých i nových časů, 1958–59), zajímaly ho osudy nezaměstnaných (Milenci, 1940). Svou nejvlastnější tvůrčí oblast našel ve druhé polovině třicátých let v historické próze. S ní však pozornost vzbudil až v padesátých letech, kdy začala vycházet knižně a přerostla svým uměleckým významem rámec regionální tvorby. Pro volnou tetralogii Hukvaldské rebelie (1950–62, Valašský vojvoda, Jednou za slunovratu, Zbojníci, Živly) čerpal látku z dějů na hukvaldském panství v majetku olomouckého biskupství v 17. a 18. století. Tato díla vystavěl na důkladném studiu jak historických pramenů v archivech, tak poznatků z archeologického výzkumu a literatury. Do nich zakomponoval milostné příběhy a vykresloval postavy a události, občas málo plasticky. Ze zamýšlené trilogie Sága rodu Košárků vydal jen první díl Koliby v soumraku (1959). Přirozenou tendenci k lyrizaci uplatnil v románu Drvaři (1963), mozaikovitém obraze života pasekářů a dřevorubců v okolí Radhoště na počátku samostatné republiky. Několikrát přepracovaný román se stal prvním dílem trilogie Velká ráztoka. Pokračováním Drvařů byla Ráztoka (1964), posledním dílem nedokončený román Sedm let hubených. Osobitou a stylově ucelenou knihu představují Besedy na staré valše, historická próza, na které pracoval usilovně ke konci svého života a která vyšla až po jeho smrti (1974). Jde o promyšleně komponovaný cyklus vážných i humorných příběhů soustředěných kolem osoby Františka Hilšera, posledního trojanovického fojta, lidového šprýmaře a mudrce. Pro děti určil soubor sedmi obrázků zpod Radhoště od nejstarších dob po meziválečné období (Sedmikvítek, 1957).

Věnoval se soustavně historii a národopisu rodného beskydského kraje. Psal a otiskoval pod vlastním jménem odborné studie mj. v časopisech Naše Valašsko (1940–50), Dolina Urgatina (1949–50), Valašsko (od 1952), Radostná země (1952 až 1957), Český lid (od 1946) a Časopis pro etnografii a folkloristiku, jiné rovněž samostatně, jako např. Trojanovice (1943), Hory a lidé (1944) a Založení železných hamrů ve Frenštátě pod Radhoštěm (1945). Spolu s učitelem Josefem Rekem uspořádali a Č. vydal soubor lidových písní Trojanovice zpívají (1944). Sám sestavil sborníky: o osvobození rodné obce Dědina bojuje (1945), Nejstarší kronika města Frenštát pod Radhoštěm (1950) a Paměti Jana Kalusa z Frenštátu pod Radhoštěm (1958).

Od 1934 Č. spolupracoval s ostravským rozhlasem, pro nějž připravoval národopisná pásma, povídky, fejetony a hru Svatební smlouva (1958), a později s televizí. Za války i po ní psal též hry a pásma pro ochotníky (Valašský vojvoda, Valchař se směje, Prorok Benátský ad.) či se věnoval osvětové a kulturně politické činnosti. Proslul jako skvělý vypravěč.

V Trojanovicích byl 1985–89 postaven Památník bratří Strnadelů a Jana Knebla, v Novém Jičíně 2006 uspořádán seminář o Č. životě a díle. Jsou po něm pojmenovány ulice ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Ostravě.

Miroslava Novotná

Dílo

SČL, s. 59n. (kde výběrový soupis díla a literatury); LČL 1, s. 498n. (kde soupis díla a literatury); L. Knězek, Krajina černá lesem. Čtení o životě a díle spisovatele B. Č., 1998 (kde soupis knižních prací), výběr: povídky a povídkové soubory: Milenci, 1940; Krajina černá lesem, 1944; Přes hranici času, 1946; Valchař se směje aneb Tutlanci a pozorníci, 1958; Zahrádka trněná, 1961; Stíny sedmi rudokopů. Smok na pařezu, 1971; romány: Stříbrný obušek, 1972; Poselství zapomenutých, 1973; edice: Trojanovice v poezii a v próze, 1945 (sborník); ostatní práce: Radhošť v minulosti a přítomnosti, 1966 (kulturněhistorický přehled); Dva staří pamětníci Alois Křoupal a Josef Kokeš, 1972; dramatická pásma: Salašnické družstvo, 1952; Mírová cesta, 1953.

Literatura

R. Havel – J. Opelík (ed.), Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 70n. (kde výběrový soupis literatury)
SČS 1, s. 115n.
Slezsko 4, s. 29
Tomeš 1, s. 213n.
V. Menclová a kol., Slovník českých spisovatelů, 2005, s. 128n. M. Rusinský, Epik valašských rebelií (rozmnoženo, 1966)
an., Kořeny tvorby bratří Strnadelů (rozmnoženo, 1971)
J. Svoboda (ed.), B. Č. Stíny sedmi rudokopů, 1971
V. Martínek, Živné zdroje, 1972, s. 247n.
D. Šajtar, Mýtus domova (B. Č.), 1993 (analytická kritika pozůstalosti B. Č.)
Region Valašsko 2. 11. 1994
I. Málková – S. Urbanová, Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000), 2001, s. 55n.
M. Mikulcová – M. Graclík, Kulturní toulky Valašskem, 2001, s. 50
F. Všetička, Olomouc literární, 2002, s. 32n.
D. Šajtar, Hledání klíče. Literatura v regionu, 2005, s. 30n.
O. Šuleř, Laskavé podobizny, 2005, s. 42n.
D. Strnadel (ed.), Trojanovský horní konec. Sborník ke 100. výročí narození B. Strnadla-Č. (1906–1974), 2006
Frenštátští na svého barda nezapomněli. Spisovatel B. S.-Č. 100 let od narození, in: Zpravodaj ostravského střediska OS, 2006, č. 31 (prosinec), s. 9 (http:// www.zar.cz/pdf/c31-prosinec06.pdf ).

Prameny

Slezské zemské muzeum Opava
Památník Petra Bezruče Opava, pozůstalost B. Č.

Reference