ADLOVÁ Věra 1919–1999

Věra ADLOVÁ
Narození	22. 7. 1919
Místo narození	Praha
Úmrtí	28. 7. 1999
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Spisovatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 43
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/38875

ADLOVÁ, Věra (roz. Studená), * 22. 7. 1919 Praha, † 28. 7. 1999 Praha, spisovatelka, překladatelka

Narodila se v rodině malíře pokojů. Po maturitě na žižkovském klasickém gymnáziu 1938 začala studovat na Filozofické fakultě UK latinu a řečtinu, po uzavření českých vysokých škol nacistickým režimem pracovala v Archivu hlavního města Prahy. 1948 dokončila vysokoškolská studia a získala titul PhDr., do 1949 byla redaktorkou závodního časopisu koncernu ČKD. 1949–52 pracovala v redakci týdeníku Svět sovětů. Po smrti prvního manžela, žurnalisty Josefa Václava Cabalky (1920–1949) se provdala za spisovatele a malíře Zdeňka Adlu, s nímž 1952–55 žila v SSSR a působila v československém vysílání moskevského rozhlasu. 1955–58 se stala redaktorkou Melantrichu, 1958–60 Státního nakladatelství politické literatury, 1960–75 Albatrosu, kde byla 1964–67 tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy a 1972–75 šéfredaktorkou. V osmdesátých letech pracovala ve vedení Svazu československých spisovatelů.

Literární tvorbu zahájila pod dívčím jménem podílem na antologii latinské poezie Med a hořec (1942), historickou prózou Vestonie (1946) a románem ze života meziválečných studentů Život, který jsme milovali (1948). Od šedesátých let se profilovala jednak jako autorka próz pro dospělé, v nichž sledovala sociálně-psychologické a mravní aspekty zrání, především ženských hrdinek (Výprodej spravedlivých, 1966, Růže z Flander, 1976, Trpká vůně podzimu, 1983, Má drahá…, 1989), nejvýrazněji v románu o mladém řidiči Říkáte, abych věřil? (1979), a jednak pro děti. S manželem ovlivnila vývoj dětské umělecko-naučné literatury. Psala pohádky, úspěšné byly její dívčí romány (Mirka to ví nejlíp, 1964, Blues pro Alexandru, 1966, Safari styl, 1995) s výstižnou psychologií postav. Za vrchol tvorby A. lze považovat životopis Kláry Wieckové-Schumannové Jarní symfonie (1973), méně zdařilý byl pokus o biografii Marxovy ženy Jenny (1980). Přeložila několik próz z ruštiny a převyprávěla Ovidiovy Proměny.

D: soupis in: SČS 1, s. 15; Slovník českých spisovatelů, 2000, s. 63n.

L: Čeští spisovatelé 20. století, s. 13n.; SČS 1, s. 14n.; Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež, 1985, s. 28n.

P: LA PNP Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Novotný, Martin Kučera