ARNOLD Emanuel 1800–1869

Emanuel ARNOLD
Narození	9. 11. 1800
Místo narození	Mnichovo Hradiště
Úmrtí	4. 1. 1869
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎ Redaktor nebo žurnalista‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 120-122
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39569

ARNOLD, Emanuel, * 9. 11. 1800 Mnichovo Hradiště, † 4. 1. 1869 Praha, hospodářský úředník, politik, publicista

Pocházel z početné rodiny, otec byl krejčí a rolník. V osmi letech jej začal vychovávat starší bratr Jan Edvard A. (1785 až 1872). Od 1819 střídal úřednická povolání v Újezdě u Libuně na Jičínsku, v Turnově a Svijanech na Liberecku, 1828–33 pracoval jako hospodářský správce na knížecím statku v Jesenném na Semilsku a pak měl statek do 1842 ve vlastním pronájmu. 1832 jej krajský úřad v Mladé Boleslavi vyšetřoval pro údajné sympatie s červencovou revolucí 1830 v Paříži a polským povstáním a za propagaci revoluce mezi poddanými. Od té doby začal být pod policejním dohledem. 1842 se odstěhoval do Prahy a chtěl se věnovat vlastenecké činnosti. 1844–46 provozoval nepříliš úspěšný obchod se solí a sušeným ovocem. Od 1846 se živil revizemi účtů a různými obchody. Byl tehdy již známým vlastencem, proslulým řečníkem a debatérem, který se uplatnil zejména mezi demokraticky smýšlejícími vlastenci z různých stolních společností. Patřil k tajnému česko-německému spolku Repeal. 1846 pomáhal svému bratru Janovi při zakládání Měšťanské besedy. Z vlastních prostředků finančně podporoval vlastenecké aktivity, zejména vydávání knížek pro lid. V únoru 1847, kdy vzrušila českou veřejnost zpráva o možném návratu jezuitů, vyvolal A. s demokratickými přáteli protijeziutskou petiční agitaci. S K. Sabinou vydali v Praze 1. března ilegálně leták Držená řeč od jenerála jezuitů na tajném sněmu v Římě… Policie A. vypátrala a uvalila na něj vyšetřovací vazbu. Mezi vlastenci byl od té doby považován za mučedníka. Po propuštění byl vypovězen z Prahy a žil pak ve středních Čechách. Od podzimu 1847 se věnoval pouze politické a literární činnosti. V té době navštívil dvakrát tajně Sasko, kde hledal tiskárnu pro svou práci Děje husitů s zvláštním ohledem na Žižku, která vyšla 1848 nakonec v Praze jako spis posilující českou národní hrdost. Tajná policie A. neustále sledovala, hrozilo mu další zatčení, a proto počátkem roku 1848 uprchl do Saska. V březnu se vrátil do Prahy, ihned se zapojil do politického dění a začal publikovat. 10. 3. vydal leták Drazí přátelé, milí bratři, v němž vysvětloval význam konstituce, a 25. 3. Liebe, teuere deutsch-böhmische Brüder, který nabádal české Němce, že by vzhledem ke svému českému původu, měli mluvit jen česky. Koncem března 1848 působil na venkově. Letákem Milí vesničané a bratři z 29. 3. požadoval propuštění sedláků z poddanství a vybízel venkovany, aby se ozbrojovali, cvičili ve zbrani a v případě povstání byli připraveni na pokyn z Prahy. V dubnu 1848 agitoval na Boleslavsku a v okolí Mnichova Hradiště. V nadcházejících volbách do zemského sněmu kandidoval na Mělnicku. Svůj politický program shrnul v letáku z 30. 4. Upřímné slovo vzhledem na příští sněm…, v němž žádal jednokomorový demokraticky volený sněm, zrušení všech stavovských politických výsad, aktivní volební právo pro muže od 24 let a pasivní pro každého muže staršího 26 let bez ohledu na majetkové poměry. Požadoval dále zřízení zvláštního ministerstva pro Čechy, přísahu vojáků a úředníků na konstituci, užší spojení Čech, Moravy a Slezska, zrušení roboty bez náhrady; zdůrazňoval sounáležitost Slovanů v monarchii. V agitaci pokračoval na Rakovnicku, v Posázaví a na Benešovsku. 12. 6. propukly svatodušní bouře, A. shromáždil na Českobrodsku a Nymbursku několik ozbrojených osob a vydal se s nimi na pomoc Praze. Po vyhlášení stavu obležení 18. 6. odjel na Mělnicko, aby pokračoval v politické kampani. Při návratu do Prahy 26. 6. byl opět uvězněn. Vazbu přerušila císařská amnestie a 18. 9. byl A. propuštěn. Mezitím byl zvolen 1. 7. do zemského sněmu. Poté se A. věnoval novinářské činnosti. 21. 11. vyšlo první číslo jeho radikálně zaměřených Občanských novin, jež byly určeny zejména venkovu a v nichž se postupně tříbily názory na sociální otázky, oklešťování konstituce a svobody tisku. Radikálně demokratický proud v těchto novinách prezentoval přesvědčení, že smířlivá politika českých liberálů se neosvědčila a že svobodu lze uhájit jen revolucí (Přehled některých evropejských událostí a vyvinování se demokracie neb občanstva proti mocnářům, 17. 2.; Revoluce, 14. 4.; Vláda a národ, 1. 5. 1849). V tomto období se A. stýkal s M. Bakuninem, jednal o možnosti nové revoluce na jaře 1849 a získával pro ni na venkově podporu. Občanské noviny vyšly naposledy 8. 5. 1849, jejich vydávání ukončilo zatýkání osob spojených s přípravou tzv. májového spiknutí českých a německých radikálů. A. unikl zatčení a 10. 5. 1849 utekl do Saska. Pod falešným jménem se usadil v Lipsku a napsal vzpomínkovou brožurku ostře kritizující rakouskou vládu. V září byl prozrazen, předán rakouským úřadům, téměř tři roky v Praze vyšetřován a 27. 2. 1854 odsouzen pro velezradu k trestu smrti, který mu byl později zmírněn na 20 let žaláře. Ve vyšetřovací vazbě dokončil dva spisy, Obšírný návrh pro vystěhovalce české do Ameriky a O politických stranách ve Francii, které se nedochovaly. 1854 jej převezli do věznice v Lublani, kde napsal hospodářský spis Krátké vylíčení hospodářství šestihonného střídavého… (vydáno v Praze 1857). Ve Slovinsku si odpykával trest do 1857, kdy se po amnestii vrátil do Prahy. Po návratu byl stále pod policejním dohledem, zvláště sledovány byly jeho styky s ostatními propuštěnými radikálními demokraty. V té době napsal další leták Obraz vlastence, v němž zobrazil ideál asketického vlasteneckého bojovníka. 3. 2. 1858 byl konfinován a odvezen do Villachu v Korutanech. Jeho internace skončila 1861; A. z existenčních důvodů zůstal v Korutanech, kde mu úřady po skytly příspěvek na výživu za podmínky, že bude pracovat jako písař. 6. 10. 1866 ho ranila mrtvice a byl převezen do nemocnice v Celji. Od října 1867 mu byl odebrán vládní příspěvek na výživu; v červnu 1868 byl na vlastní přání odvezen do Prahy, kde na obecní náklady dožil v městském chorobinci na Karlově.

D: soupis publikovaných prací in: LČL 1, s. 85; E. A. Sebrané spisy, ed. V. Osvald, 1954.

L: E. A. – nekrolog, in: Correspondenz 6. 1. 1869; Koruna 8. 1. 1869; V. Vávra, E. A., první český politický agitátor, in: Kalendář koruny české na rok 1870; A. Rezek, Zápisky faráře Jana A. o roce 1848 a o době reakční, in: Sborník historický 1885, s. 350 n.; R. Maršan, Z pamětí E. A., in: Květy 1898, č. 1–2, s. 34n.; OSN 2, s. 765n.; MSN 1, s. 262; J. Pán, Z pamětí Jana A., in: ČČM (ČNM), 1920, s. 116n, 217n; Z. Šamberger, E. A., radikální demokrat z r. 1848, in: Sborník archívních prací archívů ministerstva vnitra 1, 1951, s. 15n. (zde prameny a lit.); Čeští radikální demokraté. Výbor z politických statí z roků 1848–1870, ed. K. Kosík, 1953; K. Kosík, Politické názory E. A., in: Filosofický časopis 1953, č. 3–4, 184n.; Z. Šamberger, Radikální demokrat E. A., jeho význam a dílo, in: E. A., Sebrané spisy, 1954, s. 7n; K. Kosík, Česká radikální demokracie. Příspěvek k dějinám názorových sporů v české společnosti 19. století, 1958, s. 51n.; J. Kočí, E. A., 1964; V. Osvald, Žurnalistika české radikální demokracie, 1. Noviny Lípy Slovanské, 2. Život a publicistické dílo E. A., 1969 (odkazy na prameny); LČL 1, s. 84n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková