ARTYMOVYČ Agenor 1879–1935
Agenor ARTYMOVYČ | |
Narození | 30. 8. 1879 |
---|---|
Místo narození | Velykyj Kučuriv (Ukrajina) |
Úmrtí | 21. 10. 1935 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | Jazykovědec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, s. 128 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41737 |
ARTYMOVYČ, Agenor , * 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog
Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. 1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku k padesátinám Viléma Mathesia .
D: Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927.
L: Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.
Jiří Vacek