BĚLOCVĚTOV Andrej 1923–1997

	Andrej BĚLOCVĚTOV
	Portrét ; Autoportrét A. Bělocvětova, olej na plátně, 1939 ; Kubistický portrét Josefa Sudka, vaječná tempera, malířská lepenka, 1953 ;
Datum narození	8. 10. 1923
Místo narození	Praha
Datum úmrtí	19. 4. 1997
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 356. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/80687

BĚLOCVĚTOV, Andrej (vl. jm. Belosvetov-Theakston, Andrej), * 8. 10. 1923 Praha, † 19. 4. 1997 Praha, malíř, grafik

Syn ruských emigrantů, od 1933 navštěvoval ruské gymnázium v Praze-Strašnicích, kde jej učil kreslit významný ruský malíř Grigorij Musatov. Zároveň se výtvarně vzdělával u malíře Nikolaje Bakulina. 1938–40 studoval na Státní grafické škole u profesora Josefa Solara. Poté až do 1948 pravidelně vystavoval jako host v Umělecké besedě. Veřejnost zaujal svými krajinami, zátišími a portréty. Po válce byl přijat na AVU k Vlastimilu Radovi a Karlu Minářovi, studia však 1948 z vlastního rozhodnutí zanechal. Jako člen tvůrčí skupiny Máj 57 se zúčastňoval od 1957 kolektivních výstav. Samostatně začal vystavovat v Praze, 1958 v Galerii U Řečických, 1965 v Nové síni. Navíc se v tomto období zúčastňoval všech reprezentativních výstav českého umění. Potom mu bylo z politických důvodů znemožněno delší dobu vystavovat samostatně. Teprve 1984 byla uspořádána menší samostatná výstava jeho díla v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze, 1986 v pražské Galerii bratří Čapků, v Jindřichově Hradci a Novém Bydžově, 1991 znovu v Galerii bratří Čapků a v Mostě, 1996 v pražském Lichtenštejnském paláci a Domě umění v Olomouci. B. patřil mezi nejpozoruhodnější představitele české poválečné malby. Dříve než dovršil dvacet let, byl již pokládán za hotového, vyhraněného malíře, oceňovali ho např. Jan Zrzavý a Josef Sudek. Po 1945 prošla jeho tvorba řadou proměn – od surrealistického východiska až k expresivní abstrakci. V průběhu šedesátých let dovršil vlastní syntézu formy, abstraktní a zároveň sdělné, jež mu dovolila podávat se stejnou účinností náměty v polohách jak lyrických, tak groteskních. Sedmdesátá léta byla u něho ve znamení eruptivního výbuchu čáry i barev, organickým vyústěním této exprese jsou pak cykly hybných postav, pokračující až do konce jeho tvůrčí činnosti (Šaškové, Sisyfové, Tance kostlivců aj.). Zastoupen je ve sbírkách NG v Praze, v Galerii Karlovy Vary a v galerii v Olomouci.

Jiří Vacek

Literatura

S. Kořán, A. B. – Obrazy 1991–1992, in: Ateliér, 1993, č. 6, s. 12 M. Judlová (ed.), Ohniska znovuzrození. České umění 1956–1963 (katalog výstavy v Galerii hl. města Prahy), 1994, s. 402
NEČVU 1, s. 57
SČSVU 1, s. 124.

Reference