BŘEZINA Jan 1914–1938
Jan BŘEZINA | |
Narození | 5. 1. 1914 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 16. 8. 1938 |
Místo úmrtí | Moskva (Rusko) |
Povolání | Představitel přírodních věd |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 254-255 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43025 |
BŘEZINA, Jan, * 5. 1. 1914 Kolín, † 16. 8. 1938 Moskva (Rusko), letec, polárník
Syn obuvníka Václava B. a jeho ženy Františky. Po čtyřech třídách měšťanky v Kolíně se vyučil soustružníkem a 1929 až 1930 také leteckým mechanikem (v Praze-Letňanech). S rodiči a sestrou Marií se 1930 vystěhoval do SSSR. Tam absolvoval leningradské letecké učiliště, krátce pracoval v moskevské továrně na letadla a poté jako pilot ve Střední Asii. Již 1932 vstoupil do komunistické strany. 1936 byl B. (v ruském prostředí Brezin) přidělen k Hlavní správě Severní mořské cesty. V jejích službách se také (jako nejmladší z 44 členů) účastnil slavné Papaninovy a Šmidtovy expedice: trasa vedla z Moskvy přes Nar’jan-Mar a souostroví Nová země na Zemi Františka Josefa, odkud 21. 5. 1937 výprava dosáhla severního pólu. Původně patřil k posádce Mazurukova letadla N-169, které na pólu přistálo; těsně před závěrečnou fází výpravy byl přidělen k jinému stroji (N-128) a ze základny u Teplické zátoky na Zemi Františka Josefa létal jako pozorovatel, přičemž se dostal nejdále 200 km od pólu. (Nebyl tedy prvním Čechem na severní točně, jak se někdy mylně uvádí.) Expedici po návratu triumfálně uvítal Stalin, který B. osobně udělil Řád rudého praporu.
V létě 1937 B. krátce navštívil Československo a vydal tu knihu o své cestě. Stejně jako miliony dalších se ale nedlouho poté stal obětí stalinských represí: 8. 3. 1938 byl v moskevském bytě, kde žil se svou manželkou (Čechoameričanka Josefa Sebasta) a matkou, zatčen tajnou policií (NKVD). Pro údajnou špionáž pro Československo, prováděnou 1935 v době práce v letecké továrně, byl 29. 7. 1938 – pravděpodobně na základě vynuceného přiznání – odsouzen k smrti a o tři týdny později v Butovském polygonu tajně popraven. B. osud zůstával ve vlasti dlouho neznámý. Jeho žena se záhy vrátila do USA, matka a sestra Marie do ČSR. Až 1975 v Mladém světě publicisté Rudolf Křesťan a Petr Adler v článku Jenda upozornili na jeho existenci, o tři roky později pak sdělily sovětské úřady Marii B., že její bratr zemřel 16. 8. 1944 ve vězení na selhání ledvin. Téhož roku (1978) byl také B. úředně rehabilitován. Po otevření sovětských archivů po 1990 se příbuzní dozvěděli o skutečném datu a okolnostech B. úmrtí, prostřednictvím hnutí Memorial pak rodina získala i další dokumenty o jeho životě. Z nich např. zjistili, že v obžalobě nebyla jediná zmínka o B. knize, která přitom obsahovala četné technické detaily o tehdejších sovětských letadlech.
V Kolíně je ulice Jana Březiny, připomenut je i v Muzeu letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích.
D: Cesta na severní pól, 1937.
L: J. Peroutka, Můj bratranec Jenda tak, jak si ho pamatuji, in: Kolínské noviny 2, 1992, č. 11, s. 4; T. Březinová (neteř), Jenda II, in: Mladý svět 46, 2004, č. 5, s. 50n.; V. Blažek, Uznávaného letce v rodném Kolíně neznají, in: Mladá Fronta Dnes (středočeská mutace) 13. 3. 2004; T. Březinová, Příběh polárního letce J. B., in: Letectví a kosmonautika 80, 2004, č. 7, s. 56 (664) n.
Jiří Martínek
-
Výprava na severní pól, Jan Březina označen šipkou (titulní strana sovětského plátku Pravda)
-
Fotografie pořízená sovětskou tajnou policií krátce po zatčení Jana Březiny, 1938