BAAROVÁ Lída 1914–2000

	Lída BAAROVÁ
Narození	7. 9. 1914
Místo narození	Praha
Úmrtí	27. 10. 2000
Místo úmrtí	Salcburk (Rakousko)
Povolání	Divadelní interpret nebo herec‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 155-156
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/39833

BAAROVÁ, Lída (vl. jm. Babková, Ludmila), * 7. 9. 1914 Praha, † 27. 10. 2000 Salcburk (Rakousko), herečka

Dcera pražského magistrátního úředníka. Z kvinty na gymnáziu přešla 1929 studovat herectví na pražské konzervatoři. Studium nedokončila (1931), aby se mohla věnovat filmu. Zároveň příležitostně hostovala na pražských divadelních scénách (např. Divadla Vlasty Buriana, Národního divadla, Prozatímního divadla). Ve filmu, pro nějž si zvolila umělecký pseudonym po otcově příteli, spisovateli Jindřichu Šimonu Baarovi, byla zpočátku obsazována do nenáročných rolí v sladkobolných komediích a melodramatech režisérů Vladimíra Slavínského, Svatopluka Innemanna, Miroslava Cikána a Karla Lamače. Až v druhé polovině 30. a začátkem 40. let vytvořila řadu psychologicky propracovaných postav. B. představovala typ křehké ženské krásy, měla něžně oválnou tvář a jemné, téměř aristokratické rysy. Lehce exotický a tajemný zjev ji předurčil k rolím rozporuplných postav bojujících proti nepřízni osudu: lékařka Pavla Junková ve filmu Martina Friče podle hry Viléma Wernera Lidé na kře (1937), prodavačka v jídelním automatu Hana Poláčková v přepisu románu Marie Majerové Panenství (1937), nadaná a tragicky neúspěšná zpěvačka Tynda Ulliková v ekranizaci románu Karla Matěje-Choda Turbína (1941). Prokázala i komediální a muzikální talent; za roli důvtipné studentky Vlasty alias komtesy Blanky z Blankenbergu ve společenské komedii Dívka v modrém (1939) obdržela 1940 národní filmovou cenu. 1934–38 natočila několik úspěšných filmů v Německu, kde se stala velmi populární. Byla důvěrnou přítelkyní herce Gustava Fröhlicha a nacistického pohlavára Josepha Goebbelse. Po zásahu Goebbelsovy manželky musela na Hitlerův pokyn opustit Německo. Počátkem 40. let hrála krátce v českých filmech, ale od 1943 natáčela pouze v Itálii. 1945 byla obviněna z kolaborace a osmnáct měsíců vězněna. Celá její rodina byla perzekvována; sestra, herečka Zorka Janů, spáchala 1946 sebevraždu. Poté B. emigrovala s manželem Janem Kopeckým do Rakouska. Během 50. let hrála v patnácti italských a španělských filmech, např. antikvářovu manželku v Darmošlapech (1953, I vitelloni) Federica Felliniho. Občas se vracela k divadelní činnosti na německých jevištích (Věc Makropulos, Má sestřenka z Varšavy, Hořké slzy Petry Kantové). Po smrti dalšího manžela, gynekologa Kurta Lundwalla, žila v ústraní v Salcburku. Napsala vzpomínky Útěky (1983) a Života sladké hořkosti (1991). O jejím životě vznikly dokumenty Sladké hořkosti Lídy Baarové (1995) a Život herečky Lídy Baarové v pohledu Otakara Vávry (1995) z televizního cyklu Genus. Urna s ostatky B. byla přenesena na strašnický hřbitov v Praze.

L: ČsB 1 (nestránkováno); FPH 1, s. 17; ČBS, s. 19; DČD 4, s. 463, 629; Tomeš 1, s. 35; L. B., Divadelní herečkou, in: Kinorevue 7, 25. 12. 1940, č. 19, s. 366n.; O. K., O svém italském filmu, práci a jiných věcech vypráví L. B., in: tamtéž 8, 5. 11. 1941, č. 12, s. 90; D. T. Finzi, L. B. po návratu z Itálie, in: tamtéž 10, 10. 5. 1944, č. 27, s. 213; V. Kratochvílová, Prolomené mlčení, in: Kino 45, 7. 11. 1990, č. 22, s. 13; J. Nussberger, Hvězda, která musela zapadnout, in: Mladý svět, 1990, č. 17, s. 20n.; V. Merhaut, Povídání s paní B., in: Záběr 23, 4. 10. 1990, č. 20, s. 8; V. Just, Výpověď L. B. majoru Státní bezpečnosti dr. Bouchalovi, in: Divadelní revue 2, 1991, č. 1, s. 95n.; P. Vojíř, Návraty, in: Refl ex, 1991, č. 38, s. 18n.; J. Sedláček, Krásná maskovaná milenka aneb Pamatujte si mě, jaká jsem byla, in: Cinema 5, 1995, č. 1, s. 6n., 79; M. Spáčilová, Života sladké hořkosti, in: MF Dnes (příl. Magazín Dnes, č. 18, s. 24n.), 4. 5. 1995, č. 104; O. Filip, Dvojí paměti a dvojí paměť paní L. B., in: Tvar 7, 15. 2. 1996, č. 4, s. 12; M. Kašpárková, Hvězda padá dolů, in: MF Dnes (příl. Magazín Dnes, č. 10, s. 22n.), 2. 10. 1997, č. 231; J. Frais, Trojhvězdí nesmrtelných, 1998; V. Merhautová, L. B.: Byla jsem krásná, fotogenická, talentovaná, in: Blesk magazín 7, 13. 11. 1998, č. 46, s. 4n.; K. Říhová, Krása jako prokletí, in: Květy, 1999, č. 5, s. 18n.; J. Machalická, L. B.: filmová hvězda předválečného Berlína, in: Lidové noviny, 7. 9. 1999, č. 208, s. 24; M. Spáčilová, Zemřela milovaná i prokletá L. B., in: MF Dnes, 30. 10. 2000, č. 252, s. 14; pan, čtk, Odešla slavná „dívka v modrém“, in: Lidové noviny, 30. 10. 2000, č. 252, s. 17; B. Doležal, Případ herečky L. B., in: tamtéž, 11. 11. 2000, č. 263, s. 11; V. Holanec – D. Konečný, Sláva až do samého dna, in: Týden 7, 2000, č. 46, s. 26n.; O. Suchý, Jaká byla L. B., in: Xantypa 6, 2001, č. 3, s. 88n.; J. Frais – P. Jiras, L. B., obrazový životopis, 2001; S. Motl, Prokletí L. B., 2002; V. Přibský, Krása je můj hřích, 2002; R. Rohál, Lesk a bída slavných českých žen, 2002; A. Česal, Lesk a bída L. B., in: Mladý svět 44, 25. 6. 2002, č. 26, s. 60n.; M. Šiška, B. prožila antickou tragédii, in: Právo, 29. 6. 2002, č. 151, s. 19; M. Homolová, Prokletí jedné krásné herečky, in: Lidové noviny, 29. 6. 2002, č. 151, s. 15; https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%ADda_Baarov%C3%A1.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Fikejz

Lída Baarová s Gustavem Fröhlichem a Josephem Goebbelsem, 1939
Lída Baarová krátce před svou smrtí, 2000