BAREŠ Miloš 1897–1957

Miloš BAREŠ
Narození	13. 7. 1897
Místo narození	Jevíčko
Úmrtí	1. 10. 1957
Místo úmrtí	Jevíčko
Povolání	Odborník rostlinné výroby‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 217
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40137

BAREŠ, Miloš, * 13. 7. 1897 Jevíčko, † 1. 10. 1957 Jevíčko, agronom, šlechtitel obilí

Pocházel z lékařské rodiny. V rodišti navštěvoval česko-německou obecnou školu. Dále absolvoval sedm tříd Zemské (Státní) vyšší reálky (1908–15). V červnu 1916 byl odveden k pěšímu pluku. 1918 odešel v hodnosti desátníka z armády. Po první světové válce pokračoval ve studiu na zemědělském odboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze (1918–21).

Po ukončení studia nastoupil 1923 nejprve na místo praktikanta u J. Podivínského v Jaroměřicích u Jevíčka, 1924 složil druhou státní zkoušku (ing.) a 1924–25 působil jako správce Družstevního lihovaru v Biskupicích. 1925–28 byl tajemníkem Zemědělského svazu v Jevíčku, 1928–31 propagačním úředníkem Československé delegace producentů chilského ledku pro Moravu a Slezsko v Praze. Pak zůstal bez zaměstnání. V době hospodářské krize 1932 se přestěhoval na východní Slovensko, kde se stal vedoucím šlechtitelem statků cukrovaru nejprve ve Staré Koronči, pak 1938–44 v Trebišově a 1944–45 hospodářským správcem v Suché nad Parnou. B. práce šlechtitele v podnikovém výzkumu v rámci ekonomie cukrovaru Stará Koronč a Trebišov sloužila v těchto prvních vědecko-výzkumných institucích na východním Slovensku k zajištění dostatečného množství řepy a k povznesení rostlinné a živočišné výroby (zavádění norfolských osevních postupů, zvyšování výroby krmiv a zřizování výdojních hospodářství). B. vybíral z ekotypů pšenice a kukuřice zvláště maďarských odrůd a pustil se i do výživářských demonstračních pokusů s cukrovou řepou. Z této šlechtitelské činnosti vznikly nové odrůdy ozimé pšenice Trebišovská 75 a 76, jarní pšenice Trebišovská včasná jarka a kukuřice Trebišovský Quebeck. Všechny měly velký význam pro zemědělskou ekonomii cukrovaru a pěstovaly se patnáct let. 1945–50 pracoval B. jako vedoucí Šlechtitelské stanice v Branišovicích u Znojma (Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický). Tam spolu s A. Suchánkem, V. Kulichem a J. Krystkem obnovil pokusy se šlechtěním polních plodin (obiloviny, luskoviny, vojtěška a mák) a zahájil v objektu statku Lokše výstavbu moderního zařízení. Na konci kariéry se stal ředitelem Výzkumného ústavu obilnářského v Kroměříži (1951–52). Do 1956 tam působil jako výzkumný a vědecký pracovník.

B. spolupracoval s Výzkumným ústavem rostlinné výroby, ministerstvem zemědělství a s VŠZ v Brně. Podal několik zlepšovacích návrhů a předsedal obilnářské komisi Československé akademie zemědělských věd. Byl členem agrární strany (1925–28) a od 1948 KSČ.

D: Organisace hnojení s hlediska zásad podnikatelských, diplomová práce; Nestálost zelené barvy hrachu, in: Česko-slovenský zemědělec, 1939, s. 121n.; Jarní příprava půdy k jednotlivým plodinám. Obiloviny, in: Za vysokou úrodu, 1956, s. 84n.; Obilniny. Polní jedlé luskoviny, in: Praktická agrotechnika, 1955, s. 136n., 193n.; (s J. Pešíkem a M. Kopeckým) Výsledky práce Výzkumného ústavu obilnářského, in: Věstník ČSAZV, 1957, s. 487n.; (s R. Zapletalem) Hlavní obilniny, in: Praktická agrotechnika, 1959, s. 147n.

L: MSB 1, s. 29; P. Breza a kol., 25 rokov šľachtiteĺskej stanice v Trebišove, Bratislava 1975, s. 3n.; Almanach českého a moravského šlechtění rostlin, 2000, s. 91.

P: Archiv ČVUT; SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Gymnázium Jevíčko 1897–1952, sign. I 325, inv. č. 84–90; Archiv Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž.

Gustav Novotný