BARTOŠEK Theodor 1877–1954

Theodor BARTOŠEK
Narození	4. 11. 1877
Místo narození	Ždánice u Kyjova
Úmrtí	5. 9. 1954
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ‎ Právník‎ Představitel volnomyšlenkářství nebo ateismu‎ Redaktor nebo žurnalista‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 252
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40310

BARTOŠEK, Theodor,* 4. 11. 1877 Ždánice u Kyjova, † 5. 9. 1954 Praha, právník, advokát, politik

Pocházel z rodiny okresního soudce. Gymnázium navštěvoval v Brně, kde 1897 maturoval. Téhož roku začal studovat na Univerzitě Karlově v Praze (absolvoval práva, studoval i filozofii). Stal se advokátem. Intenzivně se zapojil do studentského hnutí, spolupodílel se na založení Svazu vysokoškolského studentstva (1904) a na mezinárodní spolupráci mezi studentstvem. Redigoval Studentský sborník. 1905 se účastnil sjezdu Mezinárodního studentského sdružení v belgickém Lutychu, navázal styky s vysokoškoláky z dalších zemí, se sympatiemi sledoval revoluční hnutí v Rusku a podporoval i akce, které 1905 probíhaly na podporu ruských studentů na rakouských univerzitách. Od mládí spolupracoval s dělnickým hnutím (kontakty s dělnickým předákem Josefem Hybešem), přispíval do dělnických časopisů (zejména Železniční zřízenec, redigoval Věstník slévačů), podílel se na činnosti Dělnické akademie. Od středoškolských let byl zapojen do politického života, 1897 se stal členem sociálně demokratické strany, 1904 byl jedním z vůdců anarchokomunistického hnutí.

Byl propagátorem ateismu a výrazným způsobem se od počátku angažoval ve volnomyšlenkářském hnutí. Podílel se tak na činnosti spolku Augustin Smetana; 1904 prosadil u říšského soudu rozhodnutí, jímž byl oficiálně uznán stav občanů bez vyznání. 1910–25 byl předsedou české sekce Volné myšlenky, redigoval její tisk, účastnil se jejích celosvětových sjezdů (1904 Řím, 1907 Chicago, 1910 Brusel, 1912 Mnichov, 1913 Lisabon). V souvislosti se svým pobytem v Chicagu uspořádal přednáškové turné po USA. Předsedal pražským kongresům Volné myšlenky (1907, 1920). Právě pro svou aktivitu ve Volné myšlence, která byla za první světové války zakázána, byl persekvován. V květnu 1916 internován v táboře v Göllersdorfu (mj. spolu s Bohuslavem Vrbenským), po rozpuštění tábora v lednu 1917 byl povolán k vojenské službě a převelen do Uher i na Balkán, kde uplatnil své mimořádné jazykové schopnosti jako tlumočník. 1918 přešel spolu s anarchokomunisty do strany národních socialistů a získal za tuto stranu mandát do Revolučního národního shromáždění. Podílel se na přípravě ústavy, byl autorem neprosazeného návrhu zákona o odluce církve od státu. V souvislosti s projednávaným zákonem na ochranu republiky (1923), proti němuž hlasoval, byl vyloučen ze strany. Spolu s dalšími (Bohuslavem Vrbenským, Luisou Landovou-Štychovou) utvořili v USA klub Socialistické sjednocení, ale brzy byli zbaveni mandátu. 1924–25 se pokusili o vytvoření Nezávislé socialistické strany dělnické, která 1925 splynula s KSČ. B. se stal také funkcionářem v prokomunistickém Svazu proletářských bezvěrců. Za KSČ působil i v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Jako člen strany se aktivně podílel na vznikající spolupráci se SSSR (Svaz přátelství se SSSR, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem). Již 1925 byl vedoucím první kulturní delegace do Sovětského svazu. Stal se předsedou tzv. Rudé pomoci, organizace obhajující persekvované předáky revolučního hnutí. Účastnil se sjezdů Mezinárodní Rudé pomoci v Moskvě a v Paříži a aktivně rovněž soudních řízení (1927 Bukurešť, Bělehrad). Zapojil se do činnosti Mezinárodního sdružení demokratických právníků (referoval na sjezdech 1927 v Moskvě, 1929 v Berlíně a 1936 v Paříži). Po nástupu Hitlera k moci se stal předsedou Spolku k podpoře obětí fašismu. Během války byl zatčen, stál před nacistickým soudem v Drážďanech, byl v Terezíně a Budyšíně. Po osvobození pracoval v právní komisi KSČ, v legislativní komisi ministerstva spravedlnosti (1948–51). Podílel se na obnovování Jednoty právníků, na Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí a na reorganizaci advokacie. V listopadu 1953 byl zvolen členem-korespondentem ČSAV.

D: Moderní společnost a církev, 1907; Za odluku církve od státu, 1920; Volná myšlenka, 1920; Odluka církve od státu a její důsledky, 1924; Pojednání k 10. výročí okupace Besarabie, 1928; Právo nekonfesijních, 1947.

L: OSN 28, s. 89; OSND 1/1, s. 464; MČE 1, s. 363; PSD, s. 45; nekrology: Rudé právo 7. 9. 1954; Právník 93, 1954, s. 538; Věstník ČSAV 63, 1954, s. 425n.; PSN 1, s. 175; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 26; Tomeš 1, s. 52.

P: SÚA Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Magdaléna Pokorná