BARTOŠ Jaroslav 1897–1967

Jaroslav BARTOŠ
Narození	11. 4. 1897
Místo narození	Odolena Voda
Úmrtí	3. 5. 1967
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Překladatel‎ Uměnovědec nebo historik umění‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 247
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40288

BARTOŠ, Jaroslav, * 11. 4. 1897 Odolena Voda, † 3. 5. 1967 Praha, historik loutkového divadla, diskograf, překladatel

Po vystudování Akademického gymnázia v Praze, kde 1915 maturoval, se zapsal na Právnickou fakultu UK a 1921 získal titul JUDr. 1922 se stal zaměstnancem Patentního úřadu. Od mládí se živě zajímal o hudbu a o divadlo, zejména loutkové. Od 20. let pro ně upravil více než třicet her podle českých klasiků Josefa Kajetána Tyla, Aloise Jiráska, Václava Klimenta Klicpery – Jan za chrta dán a Blaník (obě 1927), Josefa Václava Friče Paní Sandová v Brandýse aneb Jen žádnou frašku, pane Kopecký (1930) aj. Vydával sbírky loutkových her (Šestero husitských her pro loutky, 1934); významným se stal zejména komplet vydaný nakladatelstvím Vilímek Deset loutkových her ze světových literatur dramatických (1930), který zahrnul Hry germánské, Hry románské a Hry slovanské. 1929/ 1930–39 redigoval časopis Naše loutky. Řadou prací, které o lidovém loutkářství publikoval v četných časopisech (Český lid, Loutková scéna, Divadlo, Československý loutkář, Divadelní noviny, Národní divadlo, aj.), se podílel na rozšíření dějin českého loutkohereckého divadelnictví. V pokročilém věku začal současně se zaměstnáním studovat hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě UK. Absolvoval 1948 a téhož roku přijal místo v Gramofonových závodech v Lodenici, kde pracoval do 1950. V tomto období se plně věnoval odborným dílům, která tematicky vycházela z jeho pracovní náplně v zaměstnání. Jako diskograf zpracoval soupis kmenového repertoáru reprezentační hudby na deskách Gramofonových závodů (Československá diskografie, 1950), středem jeho zájmu se stali skladatelé B. Smetana a A. Dvořák: Smetanova hudba na gramofonových deskách (1947), Smetanovská diskotéka (in: Hudební rozhledy, 1949), Diskografie A. Dvořáka (rukopisně), zpracoval i soupis vydaných desek Josefa Bohuslava Foerstera, Leoše Janáčka, Josefa Suka (in: Tempo, 1946–48). 1949 vydal práci Gramofon ve službách kulturního pracovníka. Tematickými články přispíval do řady dalších hudebních časopisů (Gramofon, Gramorevue, Věstník svazu českých výkonných hudebních umělců). V období konce 40. let až druhé poloviny 50. let se B. opět intenzivně věnoval dějinám loutkářství a stal se jeho předním historikem. Vedle odborné práce monografického charakteru B. Smetana a loutkové divadlo (1949) dále uspořádal a vydal Loutkářské hry českého národního obrození (1952), Posvícení v Hudlicích (1956), Loutkáři 16. a 18. věku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1960), Materiály k dějinám českého loutkářství (1957, spolu s J. Malíkem, učebnice), zejména Komedie a hry českých lidových loutkářů (1959), kolem níž vznikla polemika mezi Jaroslavem Průchou a Evou Vodičkovou, a Loutkářská kronika (1963). Svým dílem položil základy vědeckého přístupu k dějinám českého loutkářství.

Z oboru loutkářství také hojně překládal. Přeložil a tiskem vydal dvaadvacet her Franze Pocciho, dále hry Carlo Gozziho a Ch. D. Grabbeho.

L: MČE 1, s. 362; HS 1, s. 56; PSN 1, s. 175; Kunc, s. 9; J. Kunc, Kdy zemřeli. 1967–1970 a 1935–1936, 1970, s. 9; E. Vodičková, Co se děje v literatuře, in: Divadelní noviny, 1959/60, 16. 3., s. 8; DČD 3, s. 513; nekrolog Československý loutkář 17, 1967, s. 14.

Marcella Husová