BEDNÁŘ František 1884–1963
František BEDNÁŘ | |
![]() | |
Narození | 10. 7. 1884 |
---|---|
Místo narození | Vír u Žďáru nad Sázavou |
Úmrtí | 11. 7. 1963 |
Místo úmrtí | Vír u Žďáru nad Sázavou |
Povolání |
Náboženský publicista Historik Teoretik nebo historik státu a práva |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 323 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40666 |
BEDNÁŘ, František, * 10. 7. 1884 Vír u Žďáru nad Sázavou, † 11. 7. 1963 Vír u Žďáru nad Sázavou, evangelický teolog
Maturoval na českém klasickém gymnáziu v Brně, studoval práva v Praze, protestantskou teologii ve Vídni, Halle a. d. Saale, Erlangen a Edinburghu. 1909–12 byl superintendentním vikářem reformovaného sboru v moravských Kloboukách. 1912 uzavřel studia teologie ve Vídni doktorskou prací O vzájemných stycích husitů a anglických lollardů. 1912–19 působil jako farář v Kloboukách a 1919–27 u Sv. Klimenta v Praze. Účastnil se jako kazatel protirakouské rezistence. Po vzniku ČSR se podílel na založení českobratrské církve evangelické. 1922 se habilitoval na pražské Husově evangelické teologické fakultě spisem Snahy o řešení sociální otázky v novodobém protestantismu (knižně 1923), 1926–52 byl profesorem církevního práva a praktické teologie. Děkanem fakulty byl 1927/28, 1933/34, 1939 (do uzavření českých vysokých škol) a 1945/46. Vydával a řídil časopis Hus. Teologicky se hlásil ke směru svobodného protestantismu, který byl blízký T. G. Masarykovi. Upozorňoval na vnitřní vazbu křesťanství a soudobého dění v politice, kultuře, hospodářské a sociální oblasti, na souvislost teologie s filozofií, psychologií, sociologií, právem a statistikou. Vycházel z představy, že církev se nemá uzavírat do sebe, ale reagovat na aktuální potřeby společnosti, že křesťanství má překračovat okruh církevních dogmat a být k dispozici světu, že etika je všelidská, nikoli pouze kánon pro obec věřících. Odmítal mocenské a majetkové aspirace církví, byl pro úplnou odluku církve od státu, zasazoval se o aktivní řešení sociální problematiky. V závěru bohoslovecké činnosti věnoval cílevědomou pozornost dějinám reformace a vydávání jejích pramenů (Jan Augusta, Jakub Bílek, Havel Želanský, Jan Blahoslav, Jan z Kravař). Kromě historických spisů napsal mj. práce: Sbírka zákonů a nařízení ve věcech náboženských a církevních (1920), Zmatené lidstvo a protestantismus (1934), Církev a stát (1934), Jiskry v temnu (1938), Za světlem (1946). V Ročenkách Husovy evangelické fakulty uveřejnil např. studie: Evangelické církve v bojích dneška (1934), Poslání církve v krizích národů (1938), Křesťanství a dnešní světová revoluce (1947). Jeho předními žáky byli Amedeo Molnár, Rudolf Říčan, František Mrázek Dobiáš, Josef Smolík aj.
D: výběr in: SČF, s. 27.
L: J. Smolík, Vědecká práce profesora F. B., in: Kostnické jiskry 1949, č. 26, s. 2n.; R. Říčan, Literární práce profesora F. B. z oboru církevních dějin, in: tamtéž, č. 30, s. 13n.; týž, Práce F. B. na poli církevní historie, in: Theologická příloha Křesťanské revue 30, 1963, s. 115n.; J. Smolík, Za profesorem B., in: tamtéž, s. 171; 75 let Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, 1994; SČF, s. 27; Tomeš 1, s. 65.
P: Archiv Komenského evangelické teologické fakulty UK Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera