BENŠ Adolf 1894–1982

Z Biografický slovník českých zemí
Adolf BENŠ
Narození 18. 5. 1894
Místo narození Pardubice
Úmrtí 8. 3. 1982
Místo úmrtí Praha
Povolání Architekt‎
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 410-411
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41032

BENŠ, Adolf, * 18. 5. 1894 Pardubice, † 8. 3. 1982 Praha, architekt, urbanista

Po absolvování reálky v Mladé Boleslavi studoval 1913–14 na české technice v Praze. První světová válka (byl na ruské a italské frontě) jeho studia přerušila. 1919–23 navštěvoval techniku a zároveň 1921–24 ateliér Jana Kotěry a Josefa Gočára na AVU. 1925 jej J. Gočár pověřil vedením stavby státního pavilonu na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po návratu se B. zúčastnil soutěže na stavbu budovy strašnického krematoria (s F. Fialou) a 1926–28 vedl výstavbu hospodyňské školy v Mladé Boleslavi. Navrhl československý pavilon pro Mezinárodní výstavu v Lutychu, realizovaný 1930, za nějž obdržel belgický řád Chevalier de l’Ordre de la Couronne.

1926 s J. Křížem zvítězil v soutěži návrhů na stavbu paláce Elektrických podniků v Praze. Areál byl dokončen 1935 a stal se vynikajícím příkladem funkcionalistické architektury nejen v československém, ale i evropském měřítku. Autoři skloubili elegantní střídmý ráz moderní architektury s kvalitně řešenou dispozicí, respektující nároky objektu se složitými provozními vztahy. Budova rovněž zdařile zasáhla do urbanistické koncepce holešovického nábřeží. Od počátku své tvorby se B. věnoval problémům urbanismu Prahy. Účastnil se soutěží o umístění parlamentu (1929), o dopravní řešení Velké Prahy (1933) a o územní plán Prahy (1959). Působil ve Státní regulační komisi (1923–24) a v Plánovací komisi hlavního města Prahy (1940–43). Již ve dvacátých letech se podílel na různých konkurzech, např. na Trojský, Libeňský a Jiráskův most, 1931 byl podle B. realizován most v Lokti, 1933 v Děčíně a 1936 v Písku. 1930 zvítězil s návrhem školní budovy (Fiľakovo) a 1936 gymnázia (Ružomberok). Na Slovensku se zúčastnil ještě soutěží o projekt sanatoria Morava v Tatranské Lomnici (1930) a sanatoria pro léčbu tuberkulózy ve Starém Smokovci, v jehož architektonicky velmi kvalitním projektu B. zohlednil požadavky soudobé medicíny. Druhým milníkem B. tvorby se po Elektrických podnicích stalo ruzyňské letiště. Navrhl letištní odbavovací halu (1932–37), která patřila k nejmodernějším v Evropě. Vedle projektů veřejných budov a dopravních staveb se věnoval i oblasti bydlení. Účastnil se soutěže na výstavbu malých bytů pro obec pražskou a pro Ústřední sociální pojišťovnu. 1933 navrhl vilu dr. Kunštýře ve Skalsku u Mšena, 1937–38 vlastní vilu včetně nábytku v Praze na Babě. Spolu s F. Jechem projektoval dvojdomek do Baťovy mezinárodní soutěže ve Zlíně 1935. Po druhé světové válce se mj. účastnil soutěže o rekonstrukci Staroměstské radnice (1946) a vypracoval plán pro střešní vestavbu VŠUP (1949–50). Do vysokého věku se aktivně věnoval architektonické tvorbě, byť některé poválečné projekty byly poplatné duchu socialistického realismu (vítězný návrh na kulturní dům ve Zlíně, s J. Kadlecem a F. Rozhonem, 1955; přestavba zimní zahrady Na Valech pod Pražským hradem, s R. Podzemným, 1963–65).

Byl členem Sdružení architektů, Asociace akademických architektů, Spolku výtvarných umělců Mánes a československé skupiny CIAM (Congrès Internationaux d’Architecture Moderne, 1928–59). Působil jako redaktor revue Stavitel a publikoval v řadě dalších odborných časopisů (Volné směry, Styl, Architektura). Byl zahraničním dopisujícím členem Srbské akademie věd a umění v Bělehradě a Académie d’Architecture v Paříži. 1945–65 působil jako profesor na VŠUP, 1948–49 byl jejím rektorem. Byl jmenován zasloužilým umělcem a obdržel Řád práce.

L: Toman 1, s. 56; A. B., Pokud je sanatorní typ stabilisován?, in: Stavba 11, 1933, č. 4, s. 60; Blahopřání A. B., in: Architektura ČSR 38, 1979, č. 5, s. 244; NEČVU 1, s. 62n.; SČSVU 1, s. 139n.; V. Šlapeta, A. B., in: Architekt 48, 2002, č. 3, s. 72n.; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1995, s. 162, 310; Tomeš 1, s. 84; Knapík, s. 51.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Nekvasilová-Kleinová