BENEŠOVÁ Hana 1885–1974

	Hana BENEŠOVÁ
	Portrét ; Manželé Benešovi v den 52. narozenin Edvarda Beneše, 1936 ; Manželé Benešovi s královnou Alžbětou na výstavě Václava Hollara v Londýně, 1942 ;
Datum narození	16. 8. 1885
Místo narození	Domaslavice (část obce Háj u Duchcova)
Datum úmrtí	2. 12. 1974
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Společnost - ostatní‎
Významnost	C
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 402. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/68029

BENEŠOVÁ, Hana (roz. Vlčková, Anna), * 16. 8. 1885 Domaslavice (část obce Háj u Duchcova), † 2. 12. 1974 Praha, manželka prezidenta, pracovnice ženského hnutí a Československého červeného kříže

Otec byl průvodčím a traťovým strážným na železnici, matka švadlenou. Čtrnáctiletou Annu si vzala na vychování zámožná teta, která jí umožnila studovat, nejdříve na rodinné a potom na obchodní škole v Praze. 1905–07 navštěvovala pařížskou Sorbonnu. Tehdy změnila své křestní jméno na Hana a také se seznámila s Edvardem Benešem, který v Paříži rovněž studoval. V listopadu 1909 se za něho provdala. Za první světové války, po odchodu manžela do emigrace, byla od října 1915 vězněna. Koncem března 1916, vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu, byla z vazby propuštěna a dána pod policejní dozor. V listopadu 1916 byla znovu uvězněna a propuštěna až po vyhlášení všeobecné amnestie císařem Karlem v červenci 1917. Po skončení války a vzniku Československa odjela 1. 1. 1919 za svým mužem, tehdy již ministrem zahraničí ČSR, do Paříže a účastnila se společenských a reprezentačních akcí souvisejících s mírovou konferencí. 1919–48 byla nejbližší spolupracovnicí a důvěrnicí svého manžela. Dokonale se zhostila reprezentačních povinností spojených s tímto postavením a svou účastí ve společenském životě vytvořila pozitivní tradici první dámy republiky. Rozsáhlá byla i její veřejná činnost. Pracovala v ženském hnutí a ve Společenském klubu v Praze, kde se stala 1927 až 1938 místopředsedkyní. Zvláště významná a prospěšná byla B. činnost předsedkyně Československého červeného kříže v exilu za druhé světové války a po osvobození. Po abdikaci prezidenta Beneše a jeho brzké smrti 1948 žila v naprostém ústraní střídavě v Praze a v Sezimově Ústí pod dohledem komunistické Státní bezpečnosti.

Vlastislav Lacina

Literatura

P. Drtina, Československo, můj osud, 1 a 2, 1991 a 1992, passim
P. Kosatík, Osm žen z Hradu, 1993, s. 73n.
Tomeš 1, s. 83.

Reference