BENEŠ Vincenc 1883–1979

	Vincenc BENEŠ
Narození	22. 1. 1883
Místo narození	Lišice u Nového Bydžova
Úmrtí	27. 3. 1979
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 396-397
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/40979

BENEŠ, Vincenc, * 22. 1. 1883 Lišice u Nového Bydžova, † 27. 3. 1979 Praha, malíř

Po studiích na reálném gymnáziu v Hradci Králové 1896 až 1902 se zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Jeho učiteli se stali profesoři Emanuel Dítě ml. a Emanuel Krescenc Liška. 1904 přestoupil na všeobecnou školu V. Bukovace a na pražskou AVU, kde ve studiu pokračoval v tamní krajinářské škole Rudolfa Ottenfelda. Značný význam pro jeho umělecký vývoj měl přímý kontakt s moderní evropskou malbou během studijní cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova a Paříže (podzim 1907 – březen 1908). Studium na AVU ukončil 1908 a v létě téhož roku se účastnil druhé výstavy Osmy. 1909 vstoupil do SVU Mánes, v únoru 1911 spolu se svými generačními vrstevníky odtud vystoupil a spoluzaložil Skupinu výtvarných umělců. 1917 se do Mánesa vrátil. 1913 založil spolu s Otakarem Nejedlým a Pavlem Janákem soukromou Školu pro moderní malířství a architekturu, která však brzy zanikla. 1908–10 se B. tvorba rozvíjela pod silným vlivem Bohumila Kubišty, od 1911 sledoval stejně intenzivně dílo Emila Filly. Jejich prostřednictvím dospěl od východisek, která nabízeli Paul Cézanne, Henri Matisse a Vincent van Gogh, ke koloristicky výrazné poloze prekubismu a rychlému vstřebání analytického kubismu v podobě, kterou vytvořili Pablo Picasso a Georges Braque. 1914 se rozešel s kubismem a řadu svých prekubistických a kubistických obrazů zničil, což znemožnilo podrobněji charakterizovat B. tvorbu z období 1910–14. Potom se nadále věnoval plenérové krajinomalbě a vrátil se k impresionismu Antonína Slavíčka a k francouzskému postimpresionismu, především k dílu Pierra Bonnarda. V první polovině 20. let reflektoval také dobově aktuální neoklasicismus. Ve 20. a 30. letech podnikl několik cest do Itálie, Dalmácie a Paříže, doma maloval na Turnovsku, v okolí Liběchova a Písku. Rukopisně uvolněný kolorismus, v němž se B. dílo ustálilo ve 30. letech, charakterizuje jeho tvorbu až do let sedmdesátých. 1933 se B. stal řádným členem ČAVU. 1953 získal první cenu v soutěži na výzdobu malého foyeru Národního divadla v Praze. O rok později byl jmenován zasloužilým, 1963 národním umělcem. Jako teoretik a kritik publikoval především 1911–13 v Uměleckém měsíčníku.

D: Krajina z Michle, 1908; Adam a Eva, 1909; Vyšehrad, 1910; Idyla, 1910; Zuzana v lázni, 1911; Hráči u stolu, 1911; Tanečnice, 1912; Zátiší s večerníkem a půllitrem piva, 1913; Zátiší se skleněným džbánem, 1913; Tramvaj číslo 4, 1913; Vojenský pohřeb, 1915; Klokočské skály, 1923; Loreta, 1942; cyklus obrazů ve foyer na I. galerii Národního divadla v Praze, 1952–57; samostatné výstavy: Souborná výstava, 1948, Praha, Mánes; Národní umělec V. B., 1963, Praha, Mánes; V. B. Výběr z díla z let 1908–73, 1974, Praha, Mánes; V. B. Výběr z díla, 1983–84, Litoměřice, Galerie výtvarných umění; kolektivní výstavy: 2. výstava Osmy, 1908, Praha, Topičův salon; XXIX. výstava SVU Mánes, 1909; I. výstava Skupiny výtvarných umělců, 1912, Praha, Obecní dům; výstava Sonderbundu, 1912, Kolín nad Rýnem, Městská výstavní hala; II. výstava Skupiny výtvarných umělců, 1912, Praha, Obecní dům; I. německý podzimní salón, 1913, Berlín, Der Sturm; V. výstava Skupiny výtvarných umělců, 1913, Berlín, Der Sturm; Zakladatelé moderního českého umění, 1957, Brno, Dům umění, 1958, Praha, Jízdárna Pražského hradu; Generace Osmy, Tvrdošíjných a Umělecké besedy, 1973, Praha, Národní galerie; Osma, 1977–78, Roudnice nad Labem, Galerie výtvarných umění; Tschechische Kunst 1878–1914, 1984–85, Darmstadt, Mathildenhöhe; zastoupen ve sbírkách: NG, Praha; České muzeum výtvarných umění, Praha; MG, Brno; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie výtvarného umění, Ostrava; Galerie moderního umění, Hradec Králové; Východočeská galerie, Pardubice; Galerie výtvarného umění, Litoměřice; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Západočeská galerie, Plzeň; Oblastní galerie, Liberec; Metropolitní muzeum, New York; publikační činnost: Japonský dřevoryt, in: Umělecký měsíčník 2, 1912–13, s. 101n.; Nové umění, in: tamtéž, s. 176n.; Stylovost a nové umění, in: tamtéž, s. 276 n.; Kubistická výstava v Mánesu, in: tamtéž, s. 326n.; Moderna, čili aby bylo ještě jasněji, in: tamtéž 3, 1914, s. 33n.; Úryvky z pamětí, in: Výtvarné umění XX, 1970.

L: F. Kovárna, V. B., 1933; A. Matějček, V. B., 1937; V. V. Štech – L. Hlaváček, V. B., 1967; M. Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907 až 1917, 1988, passim; V. Lahoda, Český kubismus, 1996; OSND 1/1, s. 543; Toman 1, s. 55; MČE 1, s. 418; ČBS, s. 40; NEČVU 1, s. 62; Tomeš 1, s. 81.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vladimír Czumalo

Loreta na jaře, malba - olej, 1942
Vyšehrad, malba - olej, 1952