BIRK Alfred 1855–1946

Alfred BIRK
Narození	26. 9. 1855
Místo narození	Steinbrück ve Štýrsku (Rakousko)
Úmrtí	27. 5. 1946
Místo úmrtí	Strupčice u Chomutova
Povolání	Doprava, pošty, spoje‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 515-516
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41568

BIRK, Alfred, * 26. 9. 1855 Steinbrück ve Štýrsku (Rakousko), † 27. 5. 1946 Strupčice u Chomutova, stavitel, historik techniky, pedagog

Syn železničního inženýra Franze Augusta B. a bratr Erwina B. (1892–1931). Maturitní zkoušku na vyšší reálce ve Wiener Neustadt (Rakousko) složil 1873. Pak nastoupil na vídeňskou Technische Hochschule, kde studoval do 1881 stavební inženýrství. Do 1884 pak na škole pracoval jako asistent technické mechaniky. Zabýval se především návrhy a provedením železničních pozemních staveb, dále stavbami silnic, mostů a jejich historií. Od školy obdržel stipendium a procestoval většinu států Evropy. V Anglii, Nizozemí, Belgii, Francii a Německu se zajímal především o stavbu a provoz železnic, dále o stavbu silnic a o práce směřující k vyhledávání silniční trasy (trasování) a k projektování, nejen po stránce technické, ale i ekonomické. Dopravu chápal jako významný činitel rozvoje hospodářství. 1884–97 učil na první rakouské stavební škole (Erste österreichische Baugewerbeschule) ve Vídni. Kromě toho působil od srpna 1884 jako inženýr u rakouské Společnosti Jižní dráhy (Südbahngesellschaft). Soustředil se především na otázky organizace práce, na systematické a účelné časové a prostorové rozvržení pracovní činnosti, respektive na racionální využití všech složek pracovního procesu. Přitom stále vědecky pracoval a publikoval v odborném tisku. 1897 byl jmenován profesorem stavby silnic, železnic a tunelového stavitelství a zároveň byl povolán jako řádný profesor dopravního stavitelství na německou techniku do Prahy. Tam vedl Ústav pozemního, silničního, železničního a tunelového stavitelství a železničního provozu. Ve svých přednáškách se zaměřoval na stavbu a provoz železnic, zvláště na dráhy místního významu stavěné pro malé rychlosti, s velkými spády a pro malé nápravové tlaky tzv. malodráhy, na dějiny techniky a ekonomiku v dopravě silniční, železniční a vodní. Zabýval se také historií pražské německé techniky a jejími aktuálními problémy, především finančními otázkami, klesajícím počtem studentů, nedostatkem místa a oddalováním výstavby nové budovy. Ve studijním roce 1900/1901 byl zvolen rektorem německé techniky v Praze. 1925 byl penzionován, ale do 1928 na škole suploval a až do čtyřicátých let stále přednášel o městské dopravě, řízení staveb a udržování drah. Jeho odborná publikační tvorba byla velmi rozsáhlá, byl spoluautorem souhrnných technických encyklopedií jako Handbuch der Ingenieurwissenschaften, Enzyklopädie des Eisenbahnwesens, Männer der Technik atd., zároveň pracoval jako vedoucí redaktor časopisu Ingenieur-Zeitschrift. Byl členem Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste v ČSR, čestným předsedou spolku Polytechnischer Verband, D. h. c. na vysoké škole technické v Braunschweigu a členem dalších prestižních odborných společností v českých zemích, Rakousku a Německu (např. Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein, Deutscher Materialsprüfungsverband in der Tschechoslowakischen Republik). 1912 obdržel Řád železné koruny III. tř. a 1917 titul dvorního rady. NTM v Praze věnoval 1937 svou bohatou knihovnu.

Jeho synem byl herec a režisér Karl B. (* 8. 3. 1887, † 15. 10. 1951), který koncem 90. let 19. století přišel s otcem do Prahy a zajímal se o divadlo. Vyučoval také na Akademii múzických umění obory herectví, recitaci, režii a dějiny divadla. Po druhé světové válce byl z Československa odsunut a do smrti 1951 působil v Quedlinburgu jako vedoucí divadelní scény.

D: Die feuerlose Locomotive, in ihrer Theorie und Anwendung dargestellt, Wien 1883; Das Eisenbahnwesen auf der internationalen electrischen Ausstellung in Wien, Wien 1884; In Sturm und Sonnenschein, Wien 1890; Die Entwicklung des Strassen- und Locomotiv-Eisenbahnwesens in Österreich, Wien 1899; Der Wegebau. In seinen Grundzügen für die Studierenden und Praktiker, Leipzig und Wien 1904; Die Entwicklung des modernen/neuzeitlichen Eisenbahnbaues, Leipzig 1911; Das Verkehrswesen der Gegenwart, 1920; Alois von Negrelli. Die Lebensgeschichte eines Ingenieurs, 1, 2, Wien, 1915 a 1925; Velká myšlenka. Osudy tvůrce první železnice na evropské pevnině, 1944; Die Deutsche technische Hochschule in Prag 1806–1931, 1931; Die Strasse. Ihre bau- und verkehrstechnische Entwicklung im Rahmen der Menschheitsgeschichte, 1936.

L: Programm der K. k. deutschen technischen Hochschule, 1900, s. 18n.; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 105; Hauptverein deutscher Ingenieure (HDI)-Mitteilungen, 1935, 19/20, s. 260; J. Boehm-Pilsen, Die Deutsche technische Hochschule in Prag, München 1991, s. 244; O. Smrček, Expanze technického myšlení, in: Studie z dějin techniky, 1999, sv. 3, s. 37n.; OSND 1/1, s. 626n.; ČsB 1, nestr.; DBE 1, s. 537 (kde nepřesné některé údaje).

P: Archiv NTM Praha, fond č. 437 A. Birka.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiřina Masnerová