BLAŽEK Gabriel 1842–1910
Gabriel BLAŽEK | |
Narození | 20. 9. 1842 |
---|---|
Místo narození | Borovnice u Chocně |
Úmrtí | 6. 12. 1910 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
Matematik Významný představitel obecní správy |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 550 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/41766 |
BLAŽEK, Gabriel, * 20. 9. 1842 Borovnice u Chocně, † 6. 12. 1910 Praha, matematik
Studoval na gymnáziích v Mostě a Žatci, pak na malostranském gymnáziu v Praze. 1860–63 absolvoval pražskou univerzitu. Patřil k zakladatelům Spolku pro volné přednášky z matematiky a fyziky (1862), z něhož později vznikla Jednota českých matematiků. 1863/64 pobýval na univerzitě ve Vídni, kde 1864 vykonal státní zkoušku pro učitele matematiky a fyziky na vyšších gymnáziích, 1865 tam pak obhájil doktorát a habilitoval se pro matematiku. Již 1864 se stal asistentem fyzikálního ústavu vídeňské univerzity, který vedl významný fyzik profesor Andreas von Ettingshausen. V listopadu 1866 byl B. jmenován mimořádným profesorem matematiky na české části pražské polytechniky. Po odchodu Františka Josefa Studničky 1871 na univerzitu se B. stal řádným profesorem tehdy už oddělené české techniky v Praze. Třikrát stál v čele školy jako rektor (1875/76, 1881/82, 1901/02) a několikrát byl zvolen děkanem. 1904 prosadil na technice zavedení studia pojistné matematiky. Ze školy odešel 1907, kdy se stal generálním ředitelem Hypotéční banky. Publikoval ve Zprávách vídeňské akademie (Sitzungsberichte der mathematisch-naturwissenschaftlichen Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien), Věstníku Královské české společnosti nauk a v Časopisu pro pěstování matematiky a fysiky práce z národohospodářské aritmetiky, čisté matematiky a jejích aplikací. Od 1870 byl členem KČSN. 1887–1900 byl poslancem říšské rady a 1887–1908 poslancem českého sněmu.
L: OSN 28, s. 110; OSND 1/1, s. 638; MSN 1, s. 535; V. Posejpal, Dějepis Jednoty českých mathematiků, 1912, s. 7; M. Bečvářová, Z historie Jednoty (1862–1869), in: Dějiny matematiky, sv. 13, 1999, s. 25n.; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 2, 1910, s. 247n. (se soupisem prací); P. Mandl – H. Lazosová, Příspěvky k dějepisu české pojistné matematiky, in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 46, 2001, s. 65n.; Poggendorff 4, s. 134.; ČBS, s. 52; Tomeš 1, s. 106.
Pavel Šišma