BOŽEK Josef Jan 1782–1835
Josef Jan BOŽEK | |
Narození | 28. 2. 1782 |
---|---|
Místo narození | Biery u Bielsko-Biały (Polsko) |
Úmrtí | 21. 10. 1835 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | Strojař nebo elektrotechnik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 106 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42302 |
BOŽEK, Josef Jan, * 28. 2. 1782 Biery u Bielsko-Biały (Polsko), † 21. 10. 1835 Praha, hodinář, mechanik, vynálezce
Pocházel z mlynářské rodiny. Za studií na gymnáziu v Těšíně vystavil sbírku čtyřiceti vlastnoručně vyrobených modelů mlýnů, tkalcovských strojů, různých pracovních nástrojů, starořímských válečných strojů, včetně téměř půl metru vysokého modelu olomouckého orloje s funkčními bicími hodinami a hracím strojkem. Po absolvování gymnázia 1803 odešel do Brna a navštěvoval na tamní průmyslové škole technicky zaměřené přednášky matematiky a mechaniky. Během půl roku odešel do Prahy a zapsal se ke studiu na univerzitě. Za studií se stal vychovatelem synů Karla Clam- Martinice. Po otevření Královského českého stavovského technického učiliště, přijal B. nabídku na místo mechanika a hodináře a univerzitních studií zanechal. 1805 prokázal úspěšně svoji řemeslnou způsobilost v hodinářství a jemné mechanice u mistra pražského hodinářského cechu. Za třicet let svého působení vybavil B. polytechnický ústav početnou sbírkou modelů, a to jak principiálních mechanismů, tak i kompletních strojů. Tyto modely byly užívány jako názorné učební pomůcky. Od 1816 požíval B. výsadu provozovat mimo svoji činnost na polytechnice i hodinářskou a mechanickou živnost s možností používat vybavení ústavních dílen. Krom celé řady modelů hodinových krokových mechanismů i kompletních hodinových strojů pro didaktickou sbírku ústavu proslul B. výrobou kvalitních hodin od věžních až po kapesní strojky, astronomických hodin a chronometrů pro různé instituce i soukromníky. 1818 zhotovil pro hraběte Kounice kapesní hodinky, které se automaticky natahovaly pohybem při chůzi. Na polytechnice měl B. možnost se seznámit s parními stroji. 1806–08 se nepochybně na učilišti podílel na výrobě velkého stacionárního parního stroje. Později zhotovil malý parní strojek, kterým poháněl modely strojů v ústavní sbírce. Zprávy o pokusech s parními vozidly na silnici i na kolejích v Anglii iniciovaly B. zájem o řešení tohoto problému. Vlastní vozidlo pro dva cestující a řidiče, poháněné dvojčitým parním strojem, předvedl B. veřejnosti v pražské Královské oboře 24. a 28. 9. 1815. Plánovanou cestu do Vídně však neuskutečnil. Na vltavském rameni Královské obory předvedl 1. 6. 1817 model i skutečnou loď s kolesy poháněnými parním strojem. Dalších pokusů s parními dopravními prostředky B. pro finanční potíže zanechal. Jeho konstrukce parního vozidla přesahovala však svým významem hranice celé monarchie. Soudobé zprávy uvedly i dvě významné B. práce protetické. Knížeti Ypsilanti, jenž v bitvě utrpěl ztrátu paže, zhotovil funkční protézu, která mu umožňovala vykonávat jednoduché úkony. Dalšímu zájemci, po amputaci obou nohou pod koleny zhotovil protézy, pomocí nichž mohl údajně bez hole chodit nejen po rovině, ale i po schodech a dokonce se mohl sám vyšvihnout do sedla na koni. B. se podílel od 1825 také na budování koněspřežné železnice z Českých Budějovic do Lince. Konstruoval a stavěl modely a prototypy speciálních kolejových vozidel s jednou i dvěma nápravami pro dopravu materiálu a účastnil se rovněž jejich výroby. Pro inspekční cesty na trati navrhl a vyrobil šlapací drezínu. 1831 při stavbě koněspřežky z Prahy do Lán se podílel na konstrukci vozů pro tuto trasu. Se svými syny Františkem (1809–1886) a Romualdem (1814–1899), kteří se stali jeho společníky, vybudoval B. z menší živnosti posléze rodinnou strojnickou firmu Josef Božek a synové. Kromě dodávek strojů pro rozvíjející se průmysl vyráběl B. i vodní čerpadla pro zásobování měst vodou. 1828 je dodal do Novomlýnské a 1835 i do Staroměstské vodárny v Praze. B. byl spolu se svou manželkou Josefinou pohřben na pražském Olšanském hřbitově.
L: F. Steiner, Bilder aus der Geschichte des Verkehrs, 1880, s. 132n.; OSN 4, s. 521; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 218n.; H. Fuchs, Josef, Franz und Romuald Božek, in: Österreichische Wochenschrift für den öffentlichen Baudienst 20, 1914, s. 607n., 711; L. Novák, Rodina vynálezců, 1941; J. Streit, J. B., in: Kdo je ? 37, 1946; týž, Božkové, 1953; F. Jílek, J. B. na pražské polytechnice, in: Sborník NTM 2, 1956, s. 64n.; MČE 1, s. 539; ČVUT 1/1, s. 436; BL 1, s. 129n.; J. L. Mikoláš, Literatura o vynálezci J. B., in: Studie o Těšínsku 5, 1977, s. 357n.; L. Mergl, Prvý samohybný vůz v Čechách, in: Automobil Revue, 1995, č. 10, s. 39n.
P: Archiv NTM, fond 45 – Božkové.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Ladislav Mergl
-
Hrob Josefa Jana Božka na Olšanských hřbitovech v Praze