BOHUTÍNSKÝ rod myslivců a lesníků v Čechách

BOHUTÍNSKÝ rod myslivců a lesníků v Čechách
Narození	?1764
Místo narození	Zelená Hora u Nepomuku
Úmrtí	30. 5. 1850
Místo úmrtí	Krušovice u Rakovníka
Povolání	Lesník nebo myslivec‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 24-26
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137603

BOHUTÍNSKÝ (též BOHUTINSKY, BOHUTINSKÝ), rod myslivců a lesníků v Čechách

Nejstarší zmiňovaný a významnější člen rodu Jan (též Johann) B. (* 1764? Zelená Hora u Nepomuku, † 30. 5. 1850 Krušovice u Rakovníka) se vyučil lesníkem na neznámém místě. Ve své práci uplatnil matematicko-technické vědomosti, talent kreslíře a znalosti soudobé německé lesnické literatury. Zpočátku sloužil na velkostatku Opočno. Pro jeho polesí 1796–99 nakreslil mapy, v nichž vyznačil i dřeviny. Je však připomínán též jako nadlovčí na Dobříšsku. 1. 8. 1804 přišel do služby na fürstenberský velkostatek Křivoklát. Staral se vzorně o lesy a o provádění staveb a udržování budov, včetně prací zeměměřických. 1810 navrhl první hospodářskou úpravu lesů na Křivoklátsku. Za hospodářský cíl si B. vytkl pěstování dříví palivového a k výrobě dřevěného uhlí pro hutní provozy. Obmýtní dobu přizpůsobil povaze a bonitě půdy, druhu dřevin a účelu. B. spolu se svými podřízenými lesy nejprve zaměřili, ohraničili a omezníkovali. Porosty pak odhadli, zjišťovali hmotu a přírůst podle výnosových tabulek, zkusných ploch a svěrkováním porostů. Výpočty srovnávali s výsledky zkusných sečí. V elaborátech popsali nejen hmoty, ale i porosty. V hospodářských pokynech předepisovali probírky po 15 letech, žádoucí dřeviny, převody porostů, jejich podsévání a instrukce pro těžbu. Dochovaly se mapy první úpravy těžby (1812–18). B. vypracovával plány na zalesnění holin a mezernatých porostů jejich umělou obnovou síjí a sadbou, a položil tak základ k rozšíření smrku. Dále prozkoumával lesní odhady od berní komise a řídil plavbu dříví po potocích, Mži a Berounce do Zbraslavi. 1. 7. 1835 odešel na odpočinek jako vrchní lesmistr. Založil křivoklátskou větev B.

Jeho příbuzným byl Josef B. (?), pracoval jako polesný, nadlesní a od 1808 jako lesmistr v Chouzavé na velkostatku Dobříš. Udržoval styk s Vlastenecko-hospodářskou společností v Praze. 7. 11. 1796 jí zaslal svůj rukopis s názvem Patriotische Gedanken über den Verfall der Waldpflege mit ohnmassgebiegem Vorschlag, wie diese nach dermahligen Umständen in Aufnam gebracht und fortdauernd erhalten werden könnte. V něm vysvětloval příčiny úpadku péče o lesy nedostatkem vzdělaného lesního personálu, špatným zakládáním pasek a nedostatečnou ochranou porostů, přimlouval se za zřízení zvláštního lesního oddělení s pěti dozorčími lesníky a za zavedení povinné odborné zkoušky pro lesní personál. 1808–09 se stal dopisujícím členem VHS, 1809 pro ni vypracoval dobrozdání o možnostech zřízení nižšího a vyššího ústavu pro vzdělávání lesníků, 1810 mu vydala příručku Praktische Versuche über den Waldbau, kterou B. přeložil do češtiny. 1815 popsal dobříšské lesy a způsoby hospodaření v nich. VHS 1816 zaslal spisek pojednávající o bříze (Über den Anbau und Fortpfl anzung der Birke), k tomu tehdy navrhl pec na pálení březové šťávy, z níž vyráběl pálenku (březovku), a propagoval síji konifer místo náletu semen. 1819 odhadl a pořídil popis mělnických lesů pro účely soudního odhadu (s Josefem Keilem), 1824–26 nakreslil mapy polesí opočenského velkostatku a vyznačil v nich zastoupené dřeviny, 1826 uveřejnil v časopisu Jagd- und Forst-Neuigkeiten návrh sušárny semene. 1832 doporučoval další vzdělávání lesníků v podobě dvouletého kursu na univerzitě po ukončení latinských škol (první rok matematika, přírodní vědy a agronomie, druhý rok taxace, pěstění a těžba lesů), 1835 obeslal anketu o rychle rostoucích dřevinách a 1842 vystoupil proti pastvě v lese. 1842 předložil rukopis s názvem Jak dlouho vydrží klíčivost konifer, VHS 1840–52 každoročně zasílal zprávy o lesním hospodářství. Od 1848 byl členem České lesnické jednoty.

Jeho syn František B. (* 18. 11. 1796 Chouzavá, č. o. Voznice u Dobříše, † ?) pracoval jako vrchní lesmistr v Dymokurech a potom jako lesní rada na Dobříši. Od 1848 byl členem České lesnické jednoty. Měl dva syny: Hugo B. (* 1841 Dlouhá Lhota u Příbrami, † 2. 1. 1905 Písek) byl harrachovským lesním účetním a vrchním lesmistrem a založil linii rodu v Písku; z té vynikl zejména Robert B. (* 16. 11. 1874 Branná u Jilemnice, † 12. 8. 1932 ?), odborný učitel na lesnické škole v Písku (Odhad lesa a lesní stereometrie, 1902) a od 1908 působil jako vedoucí lesní úředník ve Futaku ve Slavonii (nyní Futog, Srbsko), později ve státních službách v Čechách i na Slovensku (Solivar). Druhý syn Josef B. (* ?18./20. 3. 1850 Dobříš, † 15. 12. 1930 Zákupy) 1871 absolvoval německou spolkovou lesnickou školu v Bělé pod Bezdězem a přijal místo lesního inženýra a taxátora v Dobříši. Pro tento velkostatek zpracoval triangulaci. Zanedlouho však byl přeložen do Opočna, kde zastával místo vrchního lesmistra a ředitele velkostatku. V jeho stopách pak pokračoval syn Karel B. (* 6. 3. 1877 Dobříš, † ?), dlouholetý odborný učitel zoologie, myslivosti, ochrany lesů, organizace lesní služby a účetnictví v Zákupech (kam byla přeložena lesnická škola z Bělé), kde spoluzaložil arboretum s mnohými botanickými unikáty. Dále se věnoval ornitologickému výzkumu na severu Čech, podílel se na kroužkovacích akcích spolku Lotos. Ve výslužbě, do níž odešel 1. 6. 1937 jako ředitel školy, žil v Praze.

Josef B. (starší) byl pravděpodobně bratrancem, snad i bratrem, Prokopa Josefa Františka B. (* 5. 7. 1782 Dobříš, † 10. 3. 1852 Obecnice u Příbrami). Ten studoval c. k. polytechniku ve Vídni, potom praktikoval na velkostatku Opočno. 1810 se stal lesním úředníkem na velkostatku Zelená Hora (později úřadující nadlesní), asi 1816 přešel jako nadlesní do Obecnice (velkostatek Dobříš), kde proslul jako lesník-novátor: v Brdech 1820–25 zavedl na všech hřebenových a pak i na vlhkých stanovištích tzv. kopcovou (též kopencovou či kopečkovou) sadbu, u níž jeho prioritu 1867 uznal německý lesník Johann Ernst Manteuffel, dále tam B. dal provádět dvojí, čili slabší a po pěti letech silnější probírky smrkových porostů bez porušení zápoje. Rozhodl se kvůli lepšímu zpeněžení dřeva zpřístupnit lesy stavbami cest a silnic. Spolu s lesmistrem Antonínem Vorreithem 1826 změřil a zařídil lesy velkostatku Rožmitál pod Třemšínem podle staťové hmotové soustavy. Vedle lesnictví se zabýval mj. i chemií, metalurgií (byl zřejmě knížecím šichtmistrem) a matematikou. 1811 či 1814 ho VHS přijala za svého dopisujícího a 1815 za řádného člena. 1816 jí zaslal pojednání o vysazování lesních stromků v přímých řadách. V jejích kvartových kalendářích otiskl: 1817 příspěvek o síji smrkového a borového semene obhajující síji lesních semen s obilím s názvem Die Beurteilung der Frage, ob es vorteilhaft sei der Fichten- und Kiefersamen in den frischen kahlabgetriebenen Holzschlägen mit Getreid anzubauen a 1819 příspěvek s názvem Über die Anwendung der Dunkel- oder Besamungsschläge in den Hochwaldungen Böhmens. Od 1848 byl členem České lesnické jednoty, pracoval i jako krajský examinátor lesníků a stýkal se s vlastenci v okolí Žebráku. Byl třikrát ženat. Z deseti synů se čtyři věnovali lesnictví: Bedřich B. absolvoval lesnickou akademii v Mariabrunnu a sloužil mj. jako lesmistr u Oettingen-Wallersteinů v Hollabrunnu v Dolních Rakousích a v Perneggu ve Štýrsku, Gustav B. pracoval jako lesmistr štýrského města Leoben, Prokop B. ml. působil jako nadlesní a správce velkostatku Savenstein v Kraňsku (nyní Boštanj, Slovinsko). Čtvrtý Prokopův syn Adam B. (* 3. 12. 1837 ?, † 15. 9. 1899 ?) je připomínán nejprve v Dobrušce a potom jako lesní správce v Dubinách na Dobříšsku. Byl otcem ing. Ferdinanda B. († 17. 12. 1948 Beroun), působícího na Dobříšsku a od 1927 pak ve státních službách, mj. jako ředitel Vojenských lesů a statků ČSR uspořádal lesy na brdské střelnici. Jiný Prokopův syn Oktavián B. se stal v závěru své profesní kariéry ředitelem velkostatku Dobříš a tamních hutí.

Příslušník linie Prokopa B. (? syn) Antonín B. (* 1847 Zelená Hora u Nepomuku, † 30. 1. 1924 Praha) studoval na reálce v Praze. 1865 praktikoval na velkostatcích Dobříš a Opočno. Potom pokračoval ve studiu na lesnické akademii v Mariabrunnu u Vídně. Po návratu do Dobříše byl nejdříve lesním geometrem a pracoval i ve Velkém Zdíkově na Šumavě. 1875 složil zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a 1878 vstoupil do státních služeb při politické správě. Působil jako zemský lesní inspektor a jako lesní rada na c. k. místodržitelství v Praze. V této funkci se zasloužil mj. o zalesňování pustých pozemků v říčních oblastech a o zřizování velkých lesních školek. Od 1887 přijal členství ve výzkumné lesní správě v Čechách, k tomu 1897–1913 přednášel jako docent lesnickou encyklopedii na c. k. německé technice v Praze. Byl jmenován i státním inspektorem lesnického vyučování a přísedícím komise pro úpravu řek v Čechách. Od 1894 se angažoval jako ústřední jednatel České lesnické jednoty. Psal práce o zakládání a pěstění lesů a o vodním hospodářství, s Janem Hemmrem 1898 sestavil jubilejní publikaci Česká lesnická jednota 1848–1898. 1913 obdržel B. titul dvorní rada a řád železné koruny III. třídy a zanedlouho odešel 1. 4. 1914 na odpočinek.

Rodu myslivců a lesníků B. si povšimla i krásná literatura: ve hře Jan Výrava Františka Adolfa Šuberta (1886) vystupuje myslivec Arnošt B. a sbírku próz Lesní kouzla František Xaver Harlas 1938 komponoval jako vyprávění B., vrchního lesmistra vlašimských Auerspergů.

D: J. Daňha a kol., Československá lesnická bibliografie do roku 1933. Bibliografie časopisu, Vereinschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde (Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu), 1968, s. 72 (rejstřík); K. Bednařík – V. Havelková, Časopisy a kalendáře vydávané VHS v Praze. Bibliografi e 1796–1872, 1977, s. 242n.

L: Johann B.- Todesfälle, in: Vereinschrift für Forst-, Jagd- und Naturkunde, 1850, č. 6, s. 94n.; A. von Hohenbruck, Oesterreichische Land- und Forstwirthschaftliche Bibliographie, oddíl Böhmen, Wien 1899, s. 151n.; HSN 1, 1905, s. 292; Hugo B., nekrolog in: Háj 34, 1905, s. 63n.; B. Opatrný, Původ sadby kopencové, in: Les a lov 2, 1908/09, č. 21–22, s. 321n.; HSN 2, s. 546n. [kopcování]; Dvorní rada a zemský lesní inspektor A. B., in: Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu 1914/15, s. 221n.; J. E. Chadt, České lesnické písemnictví, 1920, s. 19n.; A. Nechleba, Počátky lesní kultury na Křivoklátsku, in: Sborník ČAZ 3, 1928, s. 770n.; týž, Počátky upraveného hospodářství lesního na Křivoklátsku, in: Lesnická práce 13, 1934, s. 403n. a 435n.; P. Svoboda, Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů, 1943, s. 26n.; V. Barchánek, Počátek provádění probírek v Čechách, in: Lesnická práce 20, 1946, s. 323n.; J. Nožička, Přehled vývoje našich lesů, 1957, s. 202n.; J. Frič a kol., Velké vzory našeho lesnictví, 1958, s. 53n.; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v království Českém, 1967, s. 24n.; L. Skala, Významné osobnosti českého zemědělství, 1992, 1, s. 56; 4, s. 165.

Gustav Novotný