BONDINI Pasquale 1731–1789

	Pasquale BONDINI
Datum narození	1731
Místo narození	Ascoli Piceno (Itálie)
Datum úmrtí	30. 10. 1789
Místo úmrtí	Brunico (Itálie)
Povolání	Hudební interpret‎; Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 46. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42563

BONDINI, Pasquale (též BANDINI, BONTINI, BONDEIRI), * 1731 Ascoli Piceno (Itálie), † 30. 10. 1789 Brunico (Itálie), operní zpěvák, impresário, divadelní ředitel

Pocházel z rodiny lékaře. Nejpozději 1773 se oženil s italskou operní zpěvačkou Caterinou, roz. Saporiti (bývá někdy mylně zaměňována se svou mladší sestrou Teresou), členkou drážďanské (1773–78, 1779–85) a B. pražské operní společnosti (1784–89), interpretkou sopránových komických rolí (Zuzanka v prvním pražském provedení Mozartovy Figarovy svatby, 1786; Zerlina v premiéře Dona Giovanniho, 1787). Jejich dcera Marie-Anna, provdaná Barilli, která se rovněž věnovala zpěvu, později působila v italské operní společnosti v Paříži (podílela se tam mj. na prvním provedení Figarovy svatby v italštině 1807/08).

Do českých zemí B. přišel jako operní zpěvák (bas buff o). Působil ve společnostech A. Mingottiho (Praha 1760), B. Vigny (Olomouc a Brno 1761), G. Molinariho (Praha 1762/63) a G. Bustelliho (od 1764 Praha, Drážďany, Braunschweig). 1765 vstoupil do drážďanských dvorních služeb, 1776–78 byl Bustelliho oficiálním zástupcem pro vedení opery. 1777 získal privilegium k provádění německých her v Drážďanech a v Lipsku a založil vlastní, saským dvorem částečně subvencovanou společnost (Churfürstliche Sächsische Privilegirten Deutschen Schauspieler), v jejímž repertoáru byly činohry, singspiely a melodramy. Od 1782 se společnost specializovala na činohru. Zároveň se B. až do impresáriovy smrti 1781 podílel na vedení Bustelliho operní společnosti a poté sestavil vlastní společnost, s níž zahájil 12. 9. 1781 provoz divadla v Thunovském paláci na Malé Straně. Základem repertoáru se stala opera buffa (D. Cimarosa, G. Paisiello). V létě společnost hostovala v Lipsku a do Prahy naopak na letní měsíce přijížděla drážďanská společnost německých herců (1782–94). V letech 1784–88 byl B. také nájemcem Nosticova divadla. Zřídil tzv. Druhou Bondiniho činoherní společnost, kterou 1784 vedl F. J. Bulla, 1784–86 pak trojice režisérů (K. F. Zimdar, F. H. Höpfler a K. T. Emrich). Do českých divadelních dějin se 1785 zapsala uvedením několika českých představení (G. Stephanie, ml.: Odběhlec z lásky synovské, překlad K. Bulla; P. Weidmann: Neslýchaná náhoda strašlivého hromobití, překlad V. Mertlík; P. Weidmann: Štěpán Fedynger neb Sedlská vojna, překlad V. Thám; K. Ch. Engel: Vděčný syn, překlad V. Thám). Později byly pro činohru krátkodobě angažovány další společnosti (C. v. Morocz 1786, A. F. v. Hofmann 1786–88). Na podzim 1788 požádal B. z rodinných důvodů drážďanský dvůr o dovolenou. Ve vedení činohry v Drážďanech jej zastoupil F. Seconda, v Praze D. Guardasoni, který tamní operní soubor de facto od počátku vedl. B. odjel z Prahy do Itálie v létě 1789 a během cesty náhle zemřel.

B. spojoval vlastnosti impresária, uplatňujícího osobní přístup k hercům, s obchodní zdatností. Jeho zásluhou se Praha znovu přiřadila k důležitým centrům pěstujícím italskou operu, která získala oblibu širokých vrstev obecenstva. Uvedl Mozartovu Figarovu svatbu (1786), podílel se na pozvání Mozarta k jeho první návštěvě Prahy v lednu 1787 a objednal u něj kompozici Dona Giovanniho, jehož světovou premiéru uskutečnila B. operní společnost za Mozartova vedení v Nosticově divadle 29. 10. 1787. Také ve sféře činohry zprostředkoval B. pražskému divadelnictví i kultuře řadu podnětů, ať už kontakty s významnými uměleckými osobnostmi nebo novinky dramaturgické a tvůrčí.

Alena Jakubcová

Literatura

Das Pragerblättchen, 1785, passim
O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 1, 1883, s. 244n., 270n., 336, 353n.
tamtéž 2, 1885, passim
R. Schirmer (ed.), Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, München – Leipzig 1912, s. 127n.
H. Gersdorf, Die Wandlungen des Theatergeschmacks im letzten Viertel des 18. Jahrhunderts, dargestellt an den Dresden – Leipziger Bühnenzuständen, disertace, Leipzig 1923, passim
T. Volek, Mozart a Praha, 1973, s. 31, 36n.
týž, Italská opera a další druhy zpívaného divadla, in: F. Černý (ed.), Divadlo v Kotcích, 1992, s. 43n.
F. L. Büttner, Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion B. von 1777 bis 1789, disertace, Berlin 1961 O. Landmann, Die Dresdner italienische Oper zwischen Hasse und Weber, Dresden 1976, s. 130n. a passim
T. Volek, Význam pražské operní tradice pro vznik Mozartovy opery Don Giovanni, in: V. Ptáčková (ed.), Mozartův Don Giovanni v Praze, 1987, s. 41n.
J. Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, 1989, s. 51n., 56n., 61n., 67n.
Z. Pilková, Pražští mozartovští pěvci v drážďanských pramenech, in: Hudební věda 28, 1991, s. 299n.
ADB 1, s. 1876n.
Dějiny českého divadla 1–2, 1968–69, passim
J. Vondráček, Dějiny českého divadla 1771–1824, 1, 1956, s. 48n., 64n., 166n.

Prameny

Starší divadlo v českých zemích – Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, 2005, rukopis.

Reference