BONDY Karel 1906–1945

Karel BONDY
Narození	21. 12. 1906
Místo narození	Praha
Úmrtí	22. 1. 1945
Místo úmrtí	Neubrandenburg (Německo)
Povolání	Právník‎ Voják nebo partyzán‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 48-49
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42572

BONDY, Karel, * 21. 12. 1906 Praha, † 22. 1. 1945 Neubrandenburg (Německo), právník, účastník 2. odboje

Pocházel z významné pražské českožidovské rodiny; syn advokáta JUDr. Maxe B. Za studií na reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech ho výrazně ideově ovlivnil jeho tehdejší profesor Josef Fischer a okruh středoškolského Studentského časopisu, v jehož redakční radě působil. 1926–30 vystudoval práva na UK; pracoval ve výboru právnického studentského spolku Všehrd a patřil k vedoucím aktivistům Etického hnutí československého studentstva. Po promoci 1930 se oženil se svou kolegyní Zdenou Zafoukovou a spolu s ní začal pracovat v otcově advokátní kanceláři v Praze. Ve 30. letech náležel ke skupině levicových sociálnědemokratických intelektuálů kolem Dělnické akademie a YMCA, od 1937 byl činný ve Společnosti přátel demokratického Španělska a v zednářské loži „Pravda vítězí“. 1938 se angažoval v hnutí na obranu republiky (jeden z iniciátorů manifestu Věrni zůstaneme). V dubnu 1939 se zapojil do formujícího se protinacistického domácího odboje a stal se vedoucím činitelem, od konce října 1939 neoficiálním generálním tajemníkem odbojové organizace Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ (PVVZ), kterou od jara 1940 zastupoval (spolu s F. Andrštem) v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD). Ve spolupráci s J. Balabánem vyvíjel zpravodajskou činnost pro československý zahraniční odboj, udržoval kontakty s ilegálními odborovými i komunistickými strukturami, ale též s generálem A. Eliášem. Spolu s J. Fischerem, V. Jankovcem a K. J. Benešem se podílel na formulaci programu PVVZ Za svobodu. Do nové Československé republiky, který na počátku roku 1941 nastínil představy domácího odboje o poválečném uspořádání republiky. 20. 10. 1941 byl při konspirační schůzce v Praze na Žižkově zatčen gestapem a poté podroben řadě tvrdých výslechů; 1941–44 vězněn na Pankráci (odkud se společně s J. Fischerem pokoušel komunikovat s odbojem), v červnu 1944 byl převezen do Berlína. 14. 11. 1944 ho tribunál berlínského lidového soudu (Volksgericht) odsoudil spolu s jeho odbojovými spolupracovníky J. Fischerem, V. Kaufmannem a A. Pollertovou k trestu smrti a v lednu 1945 byl popraven. B. motáky z pankrácké věznice, obsahující cenné svědectví o jeho odbojové činnosti, byly zčásti otištěny po válce ve sborníku Věrni zůstali (1947).

L: MČE 1, s. 513; ČBS 1, s. 58; Tomeš 1, s. 116; J. Vozka, Hrdinové domácího odboje. 1946, passim; J. Grňa, Sedm roků na domácí frontě, 1968, passim; J. Kuklík, K problematice vzniku Národní fronty v domácím odboji, 1975, passim; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, s. 14; J. Šach, JUDr. K. B., in: Historie a vojenství 1, 1994, s. 142n.; V. Kural, Vlastenci proti okupaci. Ústřední vedení odboje domácího 1940– 1943, 1997, s. 20n.; H. Kaufmannová, Léta 1938–1945. Válečné vzpomínky, 1999, s. 234.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Gebhart, Vlastislav Lacina, Josef Tomeš