BOUZA Jan 1864–1938
Jan BOUZA | |
Narození | 14. 11. 1864 |
---|---|
Místo narození | Plástovice u Českých Budějovic |
Úmrtí | 1. 2. 1938 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | Veterinář |
Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 102 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42284 |
BOUZA, Jan, * 14. 11. 1864 Plástovice u Českých Budějovic, † 1. 2. 1938 Praha, veterinární lékař
Na gymnáziu v Českých Budějovicích maturoval 1885 a do 1888 pokračoval ve studiích na zvěrolékařské škole ve Vídni. Začal pracovat v Trhových Svinách, kde byl 1889–92 okresním a městským zvěrolékařem. 1892–93 působil jako státní zvěrolékař v Třeboni a 1894–1902 v Kladně. 1901 přednesl na III. Sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v Praze referát Hydroterapie ve zvěrolékařství. 1903–04 se přestěhoval do Tábora, kde současně s veterinární praxí také učil na Hospodářské akademii. V tomto období se stal spolupracovníkem Hospodářského naučného slovníku F. Sitenského. 1904 odešel do Prahy jako veterinární inspektor na místodržitelství, 1916 pak byl jmenován vedoucím zemské veterinární služby v Čechách a v této funkci setrval až do 1929.
Ve spolupráci s prvním vedoucím československé veterinární služby Janem Hamrem se zasloužil o bezproblémový přechod veterinární služby v Čechách do správního systému československého státu.
V roce 1919 vyučoval v Praze v tzv. prozatímních kursech brněnské Vysoké školy zvěrolékařské nauku o zvířecích nákazách. Od 1924 přednášel také v doškolovacích kursech Středočeského sdružení československých zvěrolékařů. Působil jako člen zkušební komise pro fyzikátní zkoušky v Praze. 1924 patřil k zákládajícím členům České akademie zemědělské; v témže roce byl založen také fond na podporu vědecké činnosti v oboru veterinárního lékařství, který byl na jeho počest pojmenován jako Bouzův fond.
D: Hydroterapie ve zvěrolékařství, in: Časopis českých zvěrolékařů 6, 1901, č. 19, s. 285n.
L: J. B. (60 let), in: Zvěrolékařský obzor 18, 1924, č. 22, s. 182; J. B., in: tamtéž, 23, 1930, č. 1, s. 1n.; nekrolog in: tamtéž, 31, 1938, č. 4, s. 78n.
Jiří Šindlář