BRŮHA Jaroslav 1889–1976

	Jaroslav BRŮHA
Narození	11. 2. 1889
Místo narození	Praha
Úmrtí	5. 1. 1976
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Pedagog‎; Sochař nebo medailér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 219-220
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42150

BRŮHA, Jaroslav, * 11. 2. 1889 Praha, † 5 . 1. 1976 Praha, sochař, medailér

Vyučil se štukatérem. 1908–11 studoval v Praze sochařství na Umělecko-průmyslové škole u J. Drahoňovského a 1911–17 na Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka (1911–14), S. Suchardy (1914–16) a J. Štursy (1917). Významně jej oslovila také tvorba belgického sochaře a malíře C. Meuniera, jehož vliv byl patrný zejména u výzdoby vídeňské pobočky Živnostenské banky, kterou B. provedl ještě za dob studií.

Meziválečné období B. tvorby, které bylo zároveň jeho nejproduktivnějším (tematicky často znázorňoval sport a tělesnou výchovu), charakterizoval zpočátku doznívající symbolismus. Později postupně předjímal aspekty sociálního realismu a civilního cítění, čemuž zůstal věrný. Mezi významná díla této etapy patřila především sochařská výzdoba pro řadu staveb v Praze, jako např. sochy na nárožních domech ulic Podskalské a Ladovy (1922), sousoší na atice divadelní budovy bohnické Psychiatrické léčebny (1924), sochy na bývalém Odborovém domě v ulici Na Perštýně (1926), reliéfy na budově bývalé Úrazové pokladny na Senovážném náměstí (1931) a na Tyršově domě na Újezdě (1939), dále pak pomník J. Podlipného v Libni (1935), pomník padlým v Břevnově (1939), portrét prezidenta T. G. Masaryka (30. léta). Z B. četných medailí lze uvést cenu Československé obce sokolské – Lützowův štít (1923) a Tyršovu medaili (1932). B. dosáhl řady ocenění v uměleckých soutěžích, mj. za Československý dukát, za pomník J. A. Komenského pro Naarden, za olympijskou medaili, za zpodobení M. J. Husa pro Národní muzeum a za sochu Republiky.

Během druhé světové války musel B. tvorbu omezit, zejména monumentální. Zaměřil se proto na drobnou plastiku (sošky Vinařka, Herci, Světec) a na portréty.

Po válce se vrátil k práci na pomnících a k sochařské tvorbě pro architekturu. Vytvořil kupř. sochy pomníku padlým sovětským vojákům v Praze na Olšanech s kompozicí plně dodržující zákon pohledu ze čtyř stran (1945), plastiky pro nerealizovaný pomník padlým pro pražské Vinohrady, sousoší Rodina pro obec Strážske na Slovensku (1955), sochu Dívka s karafiátem pro nádražní halu v Klatovech (1959). Významný podíl na B. poválečné tvorbě tvořilo také medailérství (Jubilejní stokoruna, 1955, revers Dukelské medaile, 1959, návrhy několika státních vyznamenání) a portréty (mj. busta malíře F. Podešvy, 1947 a pěvce V. Zítka pro foyer Národního divadla, 1956). Okrajově pracoval též jako restaurátor. Byl rovněž činný ve SČVU, kde zastával několik funkcí. Životní dílo B. bylo oceněno udělením titulu zasloužilý umělec (1962), Řádem práce a Cenou hl. města Prahy (1975). Byl vždy realistickým sochařem, tvárný experiment mu byl cizí, ke každému tématu ovšem přistupoval jedinečně se zodpovědným a tvůrčím způsobem. Jeho díla jsou v majetku Národní galerie, Tyršova muzea tělesné výchovy a sportu v Praze, Historického ústavu Armády České republiky v Praze, Galerie moderního umění v Hradci Králové aj. Pohřben byl na pražském hřbitově na Olšanech.

L: J. Brůha (Katalog výstavy), 1975, nestr.; SČSVU 1, s. 224n.; MČE 1, s. 584; Toman 1, s. 106; Preisverteilung an der Kunst-Akademie in Prag, in: Union 3. 7. 1914, s. 3; Cassius (=Jaroslav Kolman), Zápisník pražského žurnalisty, in: Venkov 22. 4. 1923, s. 3n.; V. V. Štech, Soutěž na Olympijskou medaili, in: Národní osvobození 5. 5. 1926, s. 3; Š (=V. V. Štech), Soutěž na sochu Republiky a Mistra Jana Husa, in: České slovo 20. 11. 1936, s. 8; L. Karlíková, Sochař J. B., in: Výtvarné umění, 1963, č. 3, s. 107n.

Jan Brůha

Alegorie zemědělství na budově bývalého Odborového domu na Pernštýně, 1920-1922
Medaile ke 100. výročí narození M. Tyrše, 1932