BREM Karl 1782–1845
Karl BREM | |
Narození | 25. 10. 1782 |
---|---|
Místo narození | Znojmo |
Úmrtí | 26. 6. 1845 |
Místo úmrtí | Mariánské Lázně |
Povolání | Farmakolog nebo farmaceut |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 169 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42893 |
BREM, Karl, * 25. 10. 1782 Znojmo, † 26. 6. 1845 Mariánské Lázně, farmaceut, chemik
Pocházel ze znojemského vinařského rodu. Byl bratrem chemika Ignaze B. (1788–1858). První lékárnickou praxi získal 1800–04 u Jana Götze, lékárníka ve Znojmě. Teprve potom studoval v Praze farmacii, magisterské zkoušky složil 1810. Krátce pracoval nejprve v lékárně v Třebíči, potom 1811–20 v klášterní lékárně v Teplé. Tam provedl analýzu Slaného (Ferdinandova) pramene a výsledky, které nechal ověřit v Praze, potvrdily, že byla získána Glauberova sůl. Během pobytu v klášteře B. sepsal všechny jemu známé kyselky v regionu. 1813–17 analyzoval místní minerální prameny, některé z nich spolu s bratrem Ignazem. Výsledky rozborů uveřejnil lékař tepelského kláštera J. J. Nehr v publikaci o Mariánských Lázních Beschreibung der mineralischen Quellen zu Marienbad (1813, 2. vyd. 1817) a ověřil je prof. chemie J. Steinmann. 1815 začal B. stáčet a rozesílat minerálku ve džbáncích. Zabýval se též rozborem místní rašeliny. Asi 1816 nalezl rozsáhlejší slatiniště (dnes součást přírodní rezervace Smraďoch), které bylo od 20. let 19. století využíváno pro lázeňské potřeby. 1818 převzal od kláštera výrobu mariánskolázeňské vřídelní soli (Sal Teplense), otevřel filiálku své tepelské lékárny ve Starých lázních v Mariánských Lázních a stal se tak prvním lékárníkem ve městě. Tato lékárna byla vybavena i jako analytická laboratoř a zájem o její činnost byl tak velký, že vedení tepelské klášterní lékárny musel B. v dubnu 1820 předat svému nástupci Franzi Buberlovi. V srpnu téhož roku zahájil B. ve vlastním, pro lázeňské účely postaveném domě (dnes lázeňský dům Jitřenka) provoz lékárny nazvané Černý orel. Kromě lékárny v něm bylo 23 pokojů (1837 přistavěno další křídlo), v nichž byla ubytována řada prominentních hostů, mj. 1822 tam pobýval význačný švédský chemik J. J. Berzelius, s nímž B. analyzoval některé prameny. B. byl i mineralogem a vlastnil větší sbírku. Po jeho smrti (je pochován na místním hřbitově) vedla dům manželka Antonie, roz. Klingerová (1794–1868), která pocházela ze západočeského Mnichova (Einsiedel). Měli spolu 10 dětí. Rodinný podnik převzal 1868 nejstarší syn Karl Alexander (1819–1899), který byl rovněž farmaceutem. Ten jej rozšířil a zmodernizoval. Oženil se s Betty, roz. Kahlerovou († 1890) z Halže u Tachova. Z manželství se narodilo 6 dětí, z nichž Karl Josef (1860–1929) se stal jeho nástupcem. Pokračoval v rodinné tradici lékárníků a za úspěšnou činnost byl odměněn i několika zahraničními poctami. 1900 se stal perským dvorním lékárníkem a byl vyznamenán řádem Lva a Slunce IV. třídy perským šahem Muzzefir-eddinem, který se tehdy v Mariánských Lázních léčil, 1902 dostal od srbského krále Alexandra I. řád Takovský IV. stupně, od 1905 směl užívat titul dvorního lékárníka Jeho Veličenstva Edwarda VII., krále anglického a 1908 jej jmenoval Filip Orleánský svým dvorním dodavatelem. Rodinou lékárnu přeložil do domu Zlatý sokol, který předtím koupil. Původní dům 1914 prodal. Postavil rozsáhlý dvůr s lékárnou Svatý Hubertus, lékárnu však pronajal. Po první světové válce musel v důsledku hospodářské krize obě nemovitosti prodat. Byl také činný v komunální politice, zastával funkci městského radního. 1888 se oženil s Marií Reinigerovou (1864–1945). Měli spolu 4 dcery – Elizabeth (* 1888), Marii (* 1889), Friederiku (* 1892) a Gertrudu (* 1903) a syna Karla (1897–1945), který vystudoval také farmacii. Ten si bývalou rodinnou lékárnu Černý orel i s laboratoří pronajal a provozoval ji v domě Zlatý sokol pod názvem Orel až do 1940. Tehdy byl podnik přeložen do protějšího domu Lucker, kde byla drogerie stejného jména. 1925 se oženil s Marií Wendovou ze Žlutic. Manželství zůstalo pravděpodobně bezdětné. Byl pohřben v rodinné hrobce na hřbitově v Mariánských Lázních.
L: J. Hladík – M. Hladíková, Podíl farmaceutů na vývoji západočeských lázní, in: Československá farmacie 8, 1959, s. 597n.; Deutsche Apotheker-Biographie, Ergänzungsband 2, Stuttgart 1997, s. 34n.; Osobnosti Znojemska, 1998, s. 260n.; A. Somol – R. Švandrlík, Lékařství v Mariánských Lázních, 2006, s. 207n.
Pavel Drábek, Antonín Somol, Richard Švandrlík