BRICHTA Jindřich 1897–1957

Jindřich BRICHTA
Narození	27. 6. 1897
Místo narození	Praha
Úmrtí	6. 6. 1957
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Filmař nebo filmový podnikatel‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 178
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42009

BRICHTA, Jindřich, * 27. 6. 1897 Praha, † 6. 6. 1957 Praha, kameraman, režisér, filmový historik, pedagog

Základní, střední i vysokou školu absolvoval v rodišti. Od ranného dětství ho zajímaly technické novinky a vynálezy, zejména z oblasti elektrotechniky a filmu. V době studií na vysokém učení technickém se 1917 seznámil s filmařem K. Deglem, se kterým natočil jako kameraman národopisný snímek O děvčicu (1918) a historický film Stavitel chrámu (1919). Už v těchto prvních filmech prokázal B. výtvarné cítění a smysl pro tvorbu filmového obrazu.

Do ukončení studia byl bezplatným elévem Lucernafilmu, jehož část převzali bratři Deglové. Po první světové válce, už jako inženýr, zůstal B. filmové práci věrný. Natočil mj. dokumentární snímek První dny československé samostatnosti (1919) a spolupracoval jako kameraman i na hraných filmech, např. s režisérem V. Binovcem na oslavném díle Za svobodu národa. B. přístup k filmové práci byl mnohostranný, zabýval se dokumentem, hraným filmem, popularizací vědy i organizací odborné činnosti. 1924 se podílel na založení Československé společnosti pro vědeckou kinematografii a redigoval i její časopis Kinematografie.

Poznatky o filmové technice a tvorbě B. prohluboval pobyty v zahraničí, v Německu, ve Velké Britanii a zejména ve Francii, kde studoval v pařížském Mareyově ústavu. 1924–31 se stal technickým ředitelem Elektajournalu a 1937–43 vedl filmové zpravodajství Aktualita. Na filmové práci se i nadále podílel aktivně jako kameraman a režisér. K nejvýznamnějším B. snímkům 30. a 40. let patřilo Pražské baroko (1939). Za druhé světové války se zasadil o založení Filmového archivu (1943), připravoval významnou výstavu k 50. výročí kinematografie, která se uskutečnila po válce 1945. Zasloužil se o založení Kinematografického muzea (1948) a o úspěch další velké výstavy 50 let československého filmu (1948). Od 1951 přednášel na filmové fakultě pražské Akademie múzických umění, psal odborné studie a připravoval publikaci věnovanou zakladatelské postavě světové kinematografie T. A. Edisonovi, která vyšla až posmrtně (1959). Několik verzí nevydaného rukopisu je uloženo v Archivu Národního technického muzea. B. byl nositelem Řádu práce.

D: knižní publikace: Stručné poznámky k dějinám fotografie, 1950; Edison ukázal cestu, 1959.

L: OSND 1/2, s. 740; V. Wassermann vypráví o starých českých filmařích, 1958, passim; týž, Průkopníci československé kinematografie VII. J. B., 1959, passim; Film a doba, 1957, č. 6, s. 425n., č. 7, s. 477n.; FP, s. 57n. (kde soupis filmové tvorby a starší literatury); L. Bartošek, Náš film. Kapitoly z dějin (1898–1945), 1985, s. 62n.; Tomeš 1, s. 138; filmografie J. B., www.cfn.cz.

P: J. B., Vzpomínky z dětství (rukopis), Archiv Národního technického muzea, Sbírka rukopisů, č. 256.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková