BRODECKÝ Vilém 1874–1950

	Vilém BRODECKÝ
	Portrét ; Hrob Viléma Brodeckého na Olšanských hřbitovech v Praze ;
Datum narození	1. 8. 1874
Místo narození	Karlín (Praha)
Datum úmrtí	21. 1. 1950
Místo úmrtí	Praha
Povolání	Představitel stran nebo hnutí po r. 1848‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 187. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/42042

BRODECKÝ, Vilém, * 1. 8. 1874 Karlín (Praha), † 21. 1. 1950 Praha, odborový předák, novinář a politik

Původním povoláním železniční úředník. Od konce 90. let 19. století působil v odborovém hnutí železničářů a jeho tisku (redaktor časopisu Železniční zřízenec) i v Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické, kde byl stoupencem centralistického směru. 1911–18 patřil k představitelům centralistické České sociálně demokratické strany dělnické v Rakousku. 1918–33 pracoval jako ústřední tajemník Unie železničních zaměstnanců, člen generální rady Mezinárodní federace dopravních zaměstnanců v Amsterodamu. 1919–20 byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické; v době jejího rozkolu zaujal centristickou pozici, v prosinci 1920 ze strany vystoupil a stal se spoluzakladatelem Klubu sociálně demokratických odborových a zájmových pracovníků v poslanecké sněmovně. V květnu 1921 se podílel na ustavení Neodvislé radikální sociálně demokratické strany, jež se pak v březnu 1923 spojila s anarchokomunistickou frakcí Bohuslava Vrbenského, vyloučenou právě z národně socialistické strany, ve stranu Socialistické sjednocení. Po rozpadu strany na podzim 1924 se vrátil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a stal se členem ústředního výkonného výboru; 1938–39 členem Národní strany práce. 1918–20 působil v Revolučním národním shromáždění, 1920–35 poslancem, 1935–39 senátorem Národního shromáždění. V parlamentu se soustředil především na obhajobu zájmů státních zaměstnanců. Za německé okupace spolupracoval s domácí rezistencí a 1941–45 byl vězněn v nacistických žalářích. Po válce se již politicky neexponoval.

Josef Tomeš

Literatura

OSND 1/2, s. 755
Kolář Elity, s. 27
J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2005, 2005, s. 37n.

Reference