BUBENÍČEK Ota 1871–1962

	Ota BUBENÍČEK
Narození	31. 10. 1871
Místo narození	Uhříněves (Praha)
Úmrtí	10. 9. 1962
Místo úmrtí	Mladá Vožice
Povolání	Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 268-269
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43072

BUBENÍČEK, Ota (též Otto), * 31. 10. 1871 Uhříněves (Praha), † 10. 9. 1962 Mladá Vožice, malíř, loutkář

Mladší bratr Jindřicha B. (1856–1935), prastrýc dirigenta a překladatele Jindřicha B. (1917–1985). Zpočátku pracoval jako litograf v Haasově litografickém závodě v Praze. 1899 až 1904 studoval na pražské AVU u J. Mařáka, A. Slavíčka a R. von Ottenfelda. Potom podnikl studijní cesty do Mnichova a Paříže (1905), Francie, Belgie, Nizozemska (1907). Pak 1907–08 maloval na Moravě (Valašsko), od 1909 zejména v jižních Čechách (Čížová u Písku, Protivín, Strakonicko, Prachaticko), později i na jiných místech (Týnec nad Sázavou, Vrchotovy Janovice, Turnovsko, Železné hory, Jilemnice, Svratka u Hlinska, 1936–37 i na Slovensku). Za první světové války byl povolán do armády, pro niž s dalšími malíři restauroval barokní fresky v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě pražském. Od 1932 žil v Mladé Vožici. Asi 1943 byl zatčen za přechovávání vysílačky a vyslýchán v Táboře (někdy je mylně uváděno, že byl vězněn v koncentračním táboře).

Od počátku tvorby se věnoval výhradně krajinomalbě, kterou maloval v plenéru a pojímal v duchu realismu. Snažil se zachytit její neporušený charakter. Jeho díla se vyznačují bohatou barevností a až ornamentální stylizovaností. Zvláštní pozornost věnoval i lidové architektuře. Vedle uměleckého významu mají jeho malby i značný dokumentární význam.

Podobně jako starší bratři Jaroslav a Jindřich se již od mládí věnoval i loutkářství. Za studií na AVU hrál od 1908 spolu s V. Skálou pro spolužáky maňáskové divadlo, později i na večerech Jednoty umělců výtvarných (JUV) a 1910 je oba angažoval na celou sezonu Kabaret Lucerna. Asi 1912 založil pro scénu vinohradského Sokola marionetové divadlo. Byl spoluautorem první série tištěných Dekorací českých umělců (1913), určených pro rodinná loutková divadla, a podílel se (1923) i na vydání páté série. 1914 spoluzakládal Loutkové divadlo Umělecké výchovy, jež se zapsalo do historie jako první česká moderní scéna tohoto žánru. Tam B. působil jako loutkářský výtvarník, herec a příležitostně i jako režisér. Pro tuto scénu vytvořil do 1932 přes 350 návrhů scénických dekorací a výprav. Od 1921 byl předsedou loutkářského oboru Umělecké výchovy. Velmi významně přispěl jak svou profesionalitou, tak svým velkým zanícením pro loutky k formování českého moderního loutkářství.

D: samostatné výstavy: Topičův salon, Praha, 1909; Rubešova galerie, Praha, 1916 (spolu s A. Kalvodou); 36. výstava JUV, Obecní dům, Praha, 1922 (spolu s V. Hlavou); 64. výstava JUV, Obecní dům, Praha, 1932 (spolu s F. Kavánem a J. Panuškou); Soubor díla O. B. JUV k osmdesátinám svého člena, Praha, 1952; kolektivní výstavy: výroční výstava Krasoumné jednoty, Rudolfinum, Praha, 1902; členské výstavy JUV v Praze 1903–49; Mezinárodní bienále moderního umění, Benátky, 1926; výtvarné dílo: Před jarem, 1907, NG v Praze; Krajina v slunci, 1910, NG v Praze; Večer u Mladé Vožice, 1920, NG v Praze; literární dílo: Jubilejní vzpomínka na loutkaření v naší Jednotě, 1936.

L: Toman 1, s. 113; Toman D, s. 36; V. V. Štech, O. B. Souborná výstava děl u příležitosti 80. narozenin, 1951; J. Malík, Akademický malíř O. B. osmdesátníkem, in: Český loutkář 1, 1951, s. 141; J. Květ, Soubor díla O. B., 1952; F. Smažík, Za O. B., in: Český loutkář 12, 1962, s. 217n.; P. Hubenka, Setkání s prošlým časem, in: Obrana lidu 15. 8. 1970; SČSVU 1, s. 231; A. Polák, Nezapomenutelný O. B., in: Český loutkář 44, 1991, s. 180; A. Dubská, From the Hegemony of the Designer to Cooperation in Design, in: Czech Theatre 13, 1997, s. 33n.; Knížák 1, s. 137n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Sekyrka, Alice Dubská

Žáci Julia Mařáka (zleva Kalvoda, Langer, Sátra, Ullmann, Bubeníček, Lolek), 1898/1899
Pavlov, pravděpodobně 1932