BURDE rodina mědirytců, medailérů, malířů

BURDE rodina mědirytců, medailérů, malířů
Povolání	Sochař nebo medailér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 328
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/137692

BURDE (též BOURDET), rodina mědirytců, medailérů, malířů

Zakladatelem rodinné tradice výtvarných umělců byl rytec a medailér Jan Karel B. (* 12. 2. 1744 Hodkovice nad Mohelkou, † 21. 2. 1820 Praha). Původně se vyučil brusičem drahých kamenů. 1765 přišel nakrátko do Prahy, odkud se odebral do Vídně studovat na akademii umění. Na pozvání odjel 1770 do Paříže. Tam získaly jeho práce v kovu i kameni (např. pečetidla a razidla s erby) oblibu a byly vyhledávány a ceněny i u královského dvora a šlechty. Ačkoliv se ve Francii dobře etabloval, dokonce si změnil jméno na Bourdet, vrátil se už 1774 do Prahy a pracoval tu až do smrti, od 1814 spolu se svým synem Janem Nepomukem Ignácem B. na četných zakázkách. Těžiště B. tvorby bylo v medailérské práci: zhotovil řadu medailí pro soukromé osoby, z pamětních pak např. medaili k založení Učené společnosti v Praze.

Rytectví do kovu i kamene a medailérství se věnovali i jeho dva synové: Jan Nepomuk Ignác B. (* 31. 7. 1776 Praha, † 8. 11. 1834 Praha), který se kromě jiného zabýval i rytím kamejí, a nejznámější z rodiny, mědirytec a malíř, Josef Karel B. (* 14. 5. 1779 Praha, † 26. 2. 1848 Praha). Ten získal základy výtvarného vzdělání od svého otce. Ve studiích pod vedením J. Berglera pokračoval pak na nově zřízené pražské akademii. Jeho podporovatelem byl hrabě František Šternberk; díky jeho přízni se stal 1804 kustodem obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Sbírku spravoval B. až do své smrti a restauroval celou řadu v ní chovaných obrazů. Byl plodným mědirytcem. Věnoval se zejména reprodukování obrazů a krajinářské tvorbě, dodnes prozrazující nejen jeho technickou zručnost, ale i kreslířské nadání. 1824 vytvořil pro císařovnu Pohled na Malou Stranu a Hradčany (dnes ve vídeňském Hofburgu), pro Clam-Gallasovský palác namaloval obraz italské krajiny (1834). Jeho oblíbenou technikou byla také perokresba, v níž vytvořil soubor 78 krajinářských pohledů. V mědirytinách reprodukoval řadu náčrtů malířských děl 17. a 18. století (např. V. V. Reiner, M. L. Willman). Vlastnil též sbírku grafik a kreseb.

B. byl dvakrát ženatý (1804, 1823). Z obou manželství se narodili později výtvarně činní synové. Nejstaršího Viléma B. (* ? 1807 Praha, † 12. 5. 1825 Praha) zastihla předčasná smrt již během studií pražské akademie, kam 1822 nastoupil. Mladší Rudolf B. (* 5. 7. 1812 Praha, † 18. 8. 1840 Praha) se po ukončení pražské akademie věnoval pravděpodobně převážně učitelství. Z jeho tvorby se uvádí kresba tužkou podle Petra Stevense Někdejší cesta na hrad pražský. Kreslířské nadání zdědil rovněž nejmladší syn Josefa Karla B., z jeho druhého manželství, Karel B. (* 20. 12. 1828 Praha, † 9. 4. 1859 Praha nebo Vídeň). Po dokončení gymnázia studoval 1845–48 na pražské akademii. 1853 se přestěhoval do Vídně a pracoval tam na ředitelství pošt. Malování krajin a architektury se mu stalo pouze koníčkem. Výtvarný zájem i vlohy zdědil také jeho syn Karel Josef Alois B. (* 30. 10. 1851 Praha, † po 1904 ?), jenž vystudoval berlínskou akademii a většinu života prožil v Braunschweigu. Věnoval se zejména krajinářské tvorbě a malování architektury.

L: J. Schaller, Beschreibung der königl. Haupt- und Residenzstadt Prag sammt allen darinn befindlichen sehenswürdigen Merkwürdigkeiten 2, 1797, s. 101; Thieme – Becker 4, s. 455, 5, s. 241; Dlabač 1, s. 251; Wurzbach 2, s. 211; ADB 3, s. 580; k Josefu Karlovi B.: ÖBL 1, s. 128; RSN 1, s. 993; NEČVU 1, s. 117; ISN 3, s. 214; BL 1, s. 170; KSN 2, s. 204; ke Karlovi B.: BL 1, s. 170; Toman 1, s. 117; Thieme – Becker 4, s. 455; k Rudolfovi B.: BL 1, s. 170; Toman 1, s. 117; k Janu Karlovi B.: Toman 1, s. 117; Thieme – Becker 5, s. 241; OSN 4, s. 946; RSN 1, s. 992; ÖBL 1, s. 128; BL 1, s. 170; k Janu N. Ignáci B.: Toman 1, s. 117; OSN 4, s. 946; RSN 1, s. 993; BL 1, s. 170; k Vilémovi B.: BL 1, s. 170; Toman 1, s. 117.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Kateřina Valentová