CINTULA Víťazoslav 1848–1911

Víťazoslav CINTULA
Narození	4. 3. 1848
Místo narození	Borský Mikuláš u Senice (Slovensko)
Úmrtí	22. 3. 1911
Místo úmrtí	Královské Vinohrady (Praha)
Povolání	Geodet nebo kartograf‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 425
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43908

CINTULA, Víťazoslav (též Viktor, Gejza, Géza), * 4. 3. 1848 Borský Mikuláš u Senice (Slovensko), † 22. 3. 1911 Královské Vinohrady (Praha), historik, kartograf, pedagog

Pocházel ze zemanské rodiny advokáta Jána C. a jeho manželky Anny, roz. Pokorné; měl čtyři sourozence. Studoval na gymnáziu v Trnavě (1860–66) a pak na arcibiskupském lyceu v Ostřihomi, kde 1868 maturoval. Po krátkém studiu teologie (odešel z něj, neboť byl pro své národovecké názory u profesorů v nemilosti) a vojenské službě přešel do Vídně, kde získal středoškolskou aprobaci pro němčinu, dějepis, zeměpis a francouzštinu, později si v Praze doplnil i zkoušky z češtiny. 1874 získal ve Vídni titul PhDr. Po studiích byl 1874–75 suplentem dějepisu a zeměpisu na reálce v Pardubicích, 1875–76 na vyšší reálce v Praze, 1876–77 vyučoval francouzský a český jazyk na vyšší reální škole v Litomyšli, kde se seznámil mj. s Aloisem Jiráskem. Mezi 1877–88 působil na gymnáziu v Přerově (kde u něj 1888 maturoval Vavro Šrobár, předtím vyloučený ze všech škol v uherské části monarchie), 1888–95 v Německém (Havlíčkově) Brodě a konečně 1895–1906 byl profesorem dějepisu, zeměpisu, němčiny a filozofie na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (v ulici Na Smetance). Do výslužby odešel 1906. Publicisticky se intenzivně věnoval Slovákům a jejich situaci v Uhrách, zejména v době sílící maďarizace na přelomu 19. a 20. století. Odborně se zabýval především geografií obyvatelstva, etnografií a kartografií, spolupracoval i s redakcí Ottova slovníku naučného (mj. autor národopisné mapy Slovenska). Patřil k aktivním členům České společnosti zeměvědné (od 1896 náhradník výboru, od 1905 jeho člen, 1904–07 knihovník, 1909–11 místopředseda) a pro její Sborník aktivně informoval o nové geografické literatuře, zejména maďarské. 1907 převzal, spolu s O. G. Paroubkem a F. Machátem, zpracovávání Ottova zeměpisného atlasu, pro nějž připravil mapy Francie a karpatských zemí a podílel se i na dalších mapách; vydání celého atlasu, dokončeného až 1924, se ale již nedožil. Jako historik zpracoval několik menších prací ze středověkých dějin.

1880 se oženil s Vítězslavou (Viktorií), roz. Brdlíkovou (1853–1930), pocházející z Počátek na Vysočině, s níž měl 7 dětí (dospělosti se dožilo 5 dcer). Pohřben byl v Praze na Vinohradech.

D: soupis in: J. Hanzlík, V. C. (Bibliografia prác), in: Geografický časopis 6, 1954, č. 3–4, s. 115n.

L: F. Machát, Dr. Vítězslav šl. z Cintulů, in: Sborník České společnosti zeměvědné 17, 1911, s. 33n.; OSN 28, s. 167 (jako Viktor C.); OSND 1/2, s. 895; J. Hanzlík, V. C., in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 90n.; Ľ. V. Prikryl, Slovenský geograf v Čechách, in: Technické noviny 30, 1982, č. 26, s. 2; L. Kühn, Buditelia v župe bratislavskej, Bratislava 1928, s. 169n.; Ercé, Slovenská krv, Bratislava 1942, s. 69n.; P. Petrus, Korešpondencia Svetozára Hurbana Vajanského 3, Bratislava 1978, rejstřík; Priekopníci vedy a techniky na Slovensku 2, Bratislava 1988, rejstřík; SBS 1, s. 373; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 78n.; BLS 2, s. 44n. (kde další literatura).

Alena Táborecká