CIPR Josef 1881–1956

	Josef CIPR
	;
Datum narození	16. 2. 1881
Místo narození	Dolní Kounice
Datum úmrtí	27. 10. 1956
Místo úmrtí	Brno
Povolání	Spisovatel‎
Významnost	D
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 427. (podrobnější citace)
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/43980

CIPR, Josef, * 16. 2. 1881 Dolní Kounice, † 27. 10. 1956 Brno, železniční úředník, básník, prozaik, překladatel, redaktor

Po absolvování reálky v Brně 1901 odešel do Vídně, kde se stal nejprve železničním adjunktem na trati Jižní dráhy s působištěm ve Felixdorfu u Vídeňského Nového Města. Až do konce první světové války pracoval jako železniční úředník ve Vídni a na jiných místech v Rakousku. 1918 se vrátil do Brna a byl zaměstnán jako inspektor státních drah. Kariéru ve službách železnic zakončil v hodnosti náměstka ředitele státních drah. Vedle povolání se věnoval literatuře a novinářství (přispíval mj. do brněnského denního tisku). Debutoval ve Vídni, v českých vídeňských listech, zejména ve Vídeňském deníku, přispíval i do Dělnických listů, básnické prvotiny otiskoval také v Moderní revui, v Šarpenově XX. věku a v Břečkově Moravě. Jako lyrik, satirik a novelista se zařadil do Macharova okruhu, byl básníkovým osobním přítelem. Sklony samotáře, ironika, výbojného satirika a osobnosti vnitřně rozkolísané projevil již ve své tvorbě z doby předválečné a válečné Vídně. Z realistického příklonu ke krajinářskému žánrovému popisu vzešel knižní debut drobných próz v macharovském stylu Hlavy a hlavičky (1911), črty a obrázky vzpomínek na domov, dětství i na první milostná okouzlení. Rovněž první sbírky básní směroval k intimní poezii reflexivního ladění a poezii satirické. Vlastní mu byla zejména epigramová forma a forma veršovaných pohádek a balad, tematicky zhusta napadající společenskomravní nepravosti doby. Z období vídeňského pobytu vytěžil sbírku básní Chladnoucí země (1918), v satirických verších Plechoví rytíři (1918) představil vidinu národního vojska. Od příchodu do Brna přispíval dlouhá léta do Lidových novin povídkami, drobnými lyrizujícími obrázky z moravského venkova, básněmi a epigramy. V duchu Havlíčkově i Macharově vydal satiricky laděné básně Jsemť já z kraje muzikantů (1924), z jeho veršovaných obrázků Venkovská pošta (1929) vyzařoval stesk a trpkost stárnoucího muže. Veršovanou povídku o dobrodružstvích chlapce a psa Kamarádi (1929) určil dětem. Teskně vyzněla kniha padesáti anekdotických i novelistických skic a studií, fejetonů a krajových obrázků Po zákonu srdce (1933), moderně pojaté satiry, epigramy a básně shrnul do díla Skopolamin (1934), kde v prvém cyklu Malý Brehm portrétoval živočichy, na nichž zpodobnil lidské vlastnosti a vady, v druhém karikoval život člověka na zemi, vývoj veřejných a politických poměrů, spisovatele i kritiku. Básně otiskoval i v časopise Pískle v trní (1928). Byl členem Moravského kola spisovatelů, od 1923 tam působil jako pokladník. 1930–34 řídil s A. Veselým a J. Staňkem orgán moravských spisovatelů Kolo.

Redigoval 1937–39 propagační časopis ředitelství státních drah v Brně a Olomouci Cestovní zpravodaj ČSD a publikoval v něm i náladové přírodní obrázky z různých krajů a básně. V prvních letech po druhé světové válce přispíval epigramy do Svobodného slova a stále do Kola pod pseudonymem Ivan Hrozný. S J. Marchou, V. Kantorem a S. Kovandou vydal sbírku básní Vinobraní (1948). C. neotištěné básnické rukopisy obsáhly některé překlady sbírek W. Busche, H. Heineho. G. E. Lessinga, F. Grillparzera aj. Užíval také šifru „ip“.

Marcella Husová

Literatura

F. A. Soukup, Česká menšina v Rakousku, 1928, s. 291
Naše kniha 12, 1931, s. 84
Kulturní adresář ČSR, 2, 1936
O. Manoušek, Českovídeňské básnictví, in: Dunaj, 1936, passim
B. Slavík, Šedesátka J. C., in: Lidové noviny 16. 2. 1941
nekrolog: in: Literární noviny 5, 1956, č. 46, s. 9
Čtvrtstoletí moravského kola spisovatelů, 1937 (ed. M. Elpl), s. 18
J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1962, s. 32
LČL 1, s. 360.

Prameny

Biografický archiv ÚČL Praha
LA PNP Praha.

Reference