CLARY-ALDRINGEN Leopold 1736–1800
Leopold CLARY-ALDRINGEN | |
Narození | 2. 1. 1736 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 23. 11. 1800 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ Právník |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 436-437 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44033 |
CLARY-ALDRINGEN, Leopold, * 2. 1. 1736 Praha, † 23. 11. 1800 Vídeň (Rakousko), právník, úředník, mecenáš
Pocházel ze šlechtického rodu, který přišel do Čech v době třicetileté války z Toskánska (Itálie). Otcem C. byl hrabě Kašpar Ferdinand a matkou Marie, roz. ze Šternberka. Jejich rodovým sídlem byly Dobříčany u Žatce. C. se narodil jako pohrobek a vychováván byl v rodině matky. Právní vzdělání, které se v tereziánské a josefínské době stávalo podmínkou významné úřední kariéry, získal ve Vídni v prestižním Theresianu. Studium ukončil 1753, stal se doktorem práv a 1754 radou při českém zemském apelačním soudu v Praze. Tuto funkci vykonával do 1762, kdy úřední kariéru do 1769 ze zdravotních důvodů přerušil. Poté byl pověřen správními funkcemi v Sedmihradsku a 1773–75 působil jako nejvyšší zemský komorník na Moravě. Od 1775 byl místokancléřem v česko-rakouské dvorské kanceláři ve Vídni. V několika posledních letech života vykonával v souvislosti s reorganizací státní správy a soudnictví i další funkce při nejvyšším soudním úřadu a dvorské zákonodárné komisi.
Vedle úřední kariéry věnoval v důsledku výchovy i v duchu osvícenských požadavků pozornost také umění a vědě, zejména historii českých zemí. Svědčí o tom korespondence s Gelasiem Dobnerem i vlastní dílo, které vydal v několika vydáních latinsky i německy. C. měl tři syny, dva z nich otce přežili. Uplatnili se jako vojáci a úředníci v císařských službách. V další generaci ale rodová linie po meči vymřela.
D: Plútarchus redivivus, seu Comparatio virorum illustrium Plutarchi methodo scripta, 1755; Der wiederlebende Plutarch, 1765.
L: OSN 5, s. 436n.; BL 1, s. 205; Wurzbach 2, s. 382n.; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, rejstřík; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 42.
Pavla Vošahlíková