COLIN Alexander ?1527–1612

Alexander COLIN
Narození	asi 1527/29
Místo narození	Mechelen (Belgie)
Úmrtí	17. 8. 1612
Místo úmrtí	Innsbruck (Rakousko)
Povolání	Sochař nebo medailér‎
Citace	Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 442-443
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/pageid/44073

COLIN, Alexander (též COLIJN, COLLIN, COLYN, COLYNS), * asi 1527/29 Mechelen (Belgie), † 17. 8. 1612 Innsbruck (Rakousko), sochař

Pocházel z umělecké rodiny z jižního Nizozemí. Pravděpodobně se učil u svého strýce Simona Colynse či u Conrada Meita (Meyta), nebyl doložen ani jeho předpokládaný pobyt u Cornelisze Florise v Antverpách, ani studijní cesty po Francii a Itálii. Poprvé jej lze spolehlivě prokázat 1558–59 ve službách falckraběte Otto Heinricha v Heidelbergu. Jeho tamní práce skutečně vykazují vliv umění Florise a Vredemana de Vries, ale stejně tak římského Andrey Sansovina a antických plastik. Po příchodu do Innsbrucku 1562 pracoval i na náhrobku císaře Maxmiliána I., vyhotovil 21 ze 24 alabastrových reliéfů se scénami ze života císaře podle kreseb pražského dvorského malíře Floriana Abela. Podle nákresů stejného umělce vytvářel také ornamenty v podobě trofejí, které 1565 odlil Christoph Löffler. 1564–70 modeloval figury čtyř ctností, které obklopují císaře; sochy odlil Hans Lendenstreich. Byl také autorem figury klečícího císaře, odlité pak až 1584 Ludovikem de Duca. Ve své innsbrucké dílně pracoval na náhrobku císaře Ferdinanda I., Maxmiliána II. a Anny Jagellonské, který byl určen pro pražskou katedrálu sv. Víta. Ležící figury doplňuje ještě postava Vzkříšeného Spasitele, která však nedosahovala kvalit innsbruckého náhrobku. Model, v němž se zprvu nepočítalo se sochou Maxmiliánovou, byl vytvořen již 1566, dílo bylo dokončeno až 1589. Je považováno za počátek rudolfínského monumentálního sochařství. Ve Sv. Vítu bývá s C. spojován také figurální náhrobek Bernardina Menesia z Toleda. Předpokládá se, že návrh vytvořil C. během svého tříměsíčního pobytu v Praze 1566. V 80. a 90. letech pracoval C. pro kostel v Innsbrucku, kde vytvořil další čtyři náhrobky, mj. arcivévody Ferdinanda Tyrolského, Filipiny Welserové a její tety a dvorní dámy Kateřiny z Lokšan (kolem 1580–90). Dále byl tvůrcem náhrobku Hanse Fuggera v Kirchheimu (dnes součást Augsburgu). Vedle těchto velkých prací vytvořil C. celou řadu drobnějších uměleckých děl, mramorových kašen a epitafů.

L: Thieme – Becker 7, s. 202n.; G. Hartlaub, Zur Symbolik des Skulpturenschmuckes am Ottheinrichsbau, in: Wallraf-Richartz-Jahrbuch 14, 1952, s. 165; NDB 3, s. 320; J. Morávek, Královské mausoleum v chrámu sv. Víta a jeho dokončení v letech 1565–1590, in: Umění 7, 1959, s. 52n.; H. Dressler, A. C., disertační práce, Freiburg 1973; M. Krapf, A. C. Konzeption des Grabmals Erzherzog Ferdinands II. in der Silbernen Kapelle in Innsbruck, in: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte 26, 1973, s. 199n.; DČVU 2/1, s. 119n., 130; Saur 20, s. 250n.; NEČVU D, s. 141; OSN 5, s. 507; BL 1, s. 207; KSN 2, s. 340.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček

• 

  Náhrobek Maxmiliána I. ve Dvorním kostele v Innsbrucku

• 

  Colinovo mauzoleum v Chrámu sv. Víta se sochami Ferdinanda I. Habsburského, Anny Jagellonské a Maxmiliána II.